Ornella a Josef Koktovi: Křik na děti a proč to není normální (a nikdy by nemělo být)

Český internet aktuálně zaplavily desítky reakcí na chování Josefa Kokty vůči dětem, které má s bývalou manželkou, sále partnerkou, Ornellou Koktovou. Z videa až mrazí.

Koktovi life

Aféra ohledně údajně omylem zveřejněného videa z domácnosti Ornelly a Josefa Koktových nechá jen málokoho chladným. Video, které natáčel nejstarší syn Quentin již před několika lety, zachycuje situaci, kdy Josef Kokta velmi vulgárně křičí na děti, zatímco Ornella vytírá podlahu. Původní zveřejněné video neslo název "Mrňata vylili vodu...😅"

Nejde ani tak o přesný název videa, ale o emotikon, který byl v názvu použitý. Je totiž jedním z aspektů, které ve mně vyvolávají pochybnosti.

Josef Kokta si posypal hlavu popelem. Na sociálních sítích zveřejnil vyjádření k videu, v němž se doznal, že je situace jen těžko omluvitelná, že ho mrzí, jak vybuchl, ale že to rozhodně není v jejich rodině standardem.

Omluva kvůli veřejnému mínění

Kromě toho, že se mu v brýlích odrážel dokument ve wordu, který mu - jak se některé reakční kanály domnívají, napsala Ornella -, z něhož vyjádření četl, bylo zarážejících hned několik dalších věcí.

Ornella údajně video nahrála na jejich kanál na youtube jako soukromé, a to proto, aby mu ho mohla ukázat, pokud se ještě někdy takhle zachová, jak je to odporné. Video se tak mělo stát nástrojem pokárání. Ovšem kdyby to tak skutečně bylo, asi těžko by bylo video pojmenováno právě s emotikonem, který vyjadřuje veselý smích.

Další podivností pro mě bylo, že se do určité míry obhajoval, stejně jako to vysvětlovala před ním Ornella v příspěvku na svém instagramu, že na zemi bylo plno střepů a jeho chování bylo pouze nepřiměřenou reakcí na strach o děti.

Určitě by se dalo pochopit, kdyby na ně zařval, ať tam nešlapou a jdou stranou, ale určitě ne, aby padaly výroky jako "p*ča jedna malá" nebo "hovado zas*aný".

Kromě toho mě zaráží, že nejstarší Quentin tam chodí v ponožkách, Kokta bos a Ornella si nejen že sundala ponožky, ale vzala do ruky hadr a začala vodu (a střepy) vytírat. Vážně? Opravdu bosa šlape v místě, kde bylo, jak oba tvrdí, tolik střepů a neřeší, že by si sama mohla pořezat nejen nohy, ale i ruce?

Manipulují s pravdou?

Ornella na zpochybňování tohoto vysvětlení argumentovala velmi arogantním způsobem ve stories na sociální síti tím, že po internetu běhá už tolikrát přeposlaná verze, že je doslova rozkostičkovaná, takže tam těžko může být vidět, že tam střepy skutečně byly.

Ať si o ní myslí kdo chce, co chce, tak hloupá rozhodně není. A ne, ani strach o děti nevygumuje tak zkušené matce, jakou už v té době byla, mozek, aby nemyslela na to, že se může zranit. A při vší úctě, pan Kokta mi taky nepřipadá zrovna jako fakír. Takže tento argument na mě působí jako snaha, jak obhájit naprosto neomluvitelné chování.

Ornella se, jak sama zmiňovala, aktuálně cítí jako na pranýři. Proto věřím, že je i pro ni samotnou těžké momentálně podniknout jakýkoliv krok. A asi by bylo špatně cokoliv, co by teď řekla. Na druhou stranu - jde o děti! Ty se samy bránit nemohou. Proto se ani já nemůžu bránit myšlence, že je to vlastně dobře. Ne proto, že se u nich něco takového děje. Ne proto, že Koktovi momentálně dostávají bídu. Ale proto, že se téma týrání dětí otevřelo ve veřejném prostoru.

Způsob vyjádření na mě působí až narcistně

Kromě toho tvrdila, že svým klidem vyvažovala situaci, a právě proto jsou tak skvělí, milující rodiče. Nicméně ten klid byl možná až přehnaný, když mokrým hadrem, v němž by se bezpochyby střepy, kdyby tam nějaké byly, zachytily, pleskla jedno z mladších dětí přes nohu, jak bylo vidět v původní verzi videa.

Nejvíc asi sázela na obhajobu, že "občas ujedou nervy každému", v čemž jí podpořila až děsivě dlouhá řada jejích sledujících.

Video zamávalo i s mnoha známými lidmi. Jednou z nich byla třeba herečka Veronika Arichteva, která takové chování odsoudila. A stejně jako několik dalších upozornila na reakci dětí, která spíš napovídá tomu, že se nejedná o ojedinělou situaci.

K tomuto závěru přispívají i dřívější záběry z bizarního pořadu Štiky, v němž sama tehdy do 4letého Quentina ležícího na zemi třískala jak hluchý do vrat. Mimo to byl, jak je v show možné vidět, svědkem i mnoha hádek mezi dospělými, kde se nešetřilo vulgaritami a došlo i k fyzické potyčce.

Nezacházela bych do extrému, ale existují určité hranice

V tomto ohledu nejsem nejpřísnější kritik. Jednou lehce plácnout přes zadek, když opravdu malé dítě vlítne do silnice, a říct: "To nesmíš," nepovažuju za týrání. To vnímám jako krizovou situaci, kdy dospělý zareaguje vlivem šoku.

Sama jsem právě tohle zažila jako malá, plácla mě takhle babička - nijak dramaticky - a dodnes se rozhlédnu, než vlezu do silnice. Necítím to jako trauma, ale spíš moment, který mě naučil být opatrná k sobě a zodpovědná k řidičům, než vstoupím na vozovku.

Rozhodně se ale domnívám, že pokud to je jen trochu možné, vždy je bezesporu lepší se obejít bez jakéhokoliv fyzického trestu.

Pozlátko má trhliny

I v aktuálním projektu Ornella life, v němž chce ukázat svou perspektivu a konfrontovat mediální obraz vytvořený bulvárními médii, určeném pro předplatilele a jehož první dva díly jsou volně dostupné na jejím youtube kanále, je vidět zvláštní způsob komunikace směrem k dětem. Zejména k nejstaršímu z nich.

Už zde mi přišlo, že je poněkud v rozporu s tím, jaký obraz idylické rodinky se snaží vytvářet na instagramu pro svých 300 tisíc sledujících.

Ornella žije ve světě stigmat a stereotypů

Ornella zcela vyvrací, že by děti jakkoliv týrali. A v rámci toho vytáhla kauzu malé ubodané holčičky, kterou zavraždil její vlastní otec. Osobně mě dost rozzlobilo, že jako kritiku, že otci dítě vrátili z dětského domova, uvedla jeho psychiatrickou diagnózu a až následně závislost na pervitinu.

Takovým vyjádřením jen podporuje stigma vůči lidem s duševním onemocněním. Paranoidní schizofrenie rozhodně neznamená, že by byl člověk automaticky špatným rodičem. Pokud totiž dodržuje léčbu, může být naopak ještě lepším rodičem než ona sama právě proto, že si uvědomuje důležitost duševního zdraví.

Nicméně tady se dostáváme k tomu podstatnému. Ornella zřejmě žije ve stereotypním přesvědčení, že týrání dítěte zahrnuje pouze fyzické násilí, pálení cigaretami a další zrůdnosti. Není to tak.

Mnohem drtivější dopad může mít, a často i má, právě to psychické, verbální. Křik, ponižování nebo výhružky fyzickým násilím - to vše nás může poškodit do konce života. A to vše obsahovalo ono inkriminované video.

Proč je pro mě situace takový trigger?

Jako člověk, který vyrůstal v prostředí, kde se vyskytovalo domácí násilí, jehož jsem byla svědkem, a často křik a vulgární nadávky, mohu říct, že jsem si mnohokrát říkala, že bych byla radši, kdyby dospělí zbili mě, ale nekřičeli na sebe.

Co takové prostředí může způsobit? V mém případě to, že jsem prakticky celý život žila v režimu přežití, ve strachu ze selhání, z toho, že udělám něco špatně. S pocitem, že když je něco špatně, určitě je to nějakým způsobem moje vina. A to ne proto, že by dospělí křičeli na mě samotnou, ale nemohla jsem tu situaci ovlivnit a to způsobilo, že dodnes přebírám zodpovědnost na sebe.

Ve chvíli, kdy se takovým způsobem křičí přímo na děti, když něco udělají, odnáší si ten pocit do dospělosti. Bojí se selhání, jakákoliv sebemenší chyba v nich vyvolává obavy až strach.

Samozřejmě, že v mém příběhu na byla slušná kupa dalších traumatizujících událostí, které se podepsaly na mém duševním zdraví, ale třeba hádky - i ty, které se mě vůbec netýkají - mi vyvolávají úzkosti až panické stavy. A to i když se hádají úplně cizí lidé na ulici.

Lidé a firmy podporující i nadále Koktovi popírají závažnost

Na celé situaci je pro mě nejděsivější, kolik lidí Koktovo chování považuje za normální a obhajují ho jako obyčejné "ujetí nervů".

V žádném případě ne! A rozhodně to nesmí být normalizováno. Takové chování směrem k nikomu, a už vůbec ne dětem nelze považovat za standardní.

Ani my nesmíme zůstat tichými pozorovateli

Podle aktuálních informací nejmenovaného bulvárního serveru se už situací u Koktových zabývá OSPOD. A já tvrdím, že je to jedině dobře. Je rozdíl, jestli rodič na dítě houkne: "Co děláš? To nesmíš!" nebo na něj dobu řve a nadává mu hůř, než se titulují opilci v kdejaké zaflusané čtyřce.

Ráda bych apelovala na vás. Na nás všechny! Nebuďme slepí a lhostejní ke svému okolí. Koktovy děti totiž rozhodně nejsou jediné, které jsou takovému chování vystaveny. Co hůř - od těch, kdo by jim měl poskytovat zázemí a hlavně bezpečí a zdravý vývoj. Ten se netýká jen kvalitní stravy, vhodného oblečení a obuvi, vzdělání, atd. Ale právě i duševního zdraví.

V tomto směru mám pocit, že jako rodiče selhávají. A to tvrdím i navzdory porozumění, že Ornellin život s matkou byla brutálnější verze Survivoru, tudíž je tím poznamenaná. Ale ví to a tím spíš by před něčím podobným měla své děti chránit. Tichým přihlížením a lhaním je ale nechrání. Naopak. Sama tak před nimi normalizuje tyto vzorce chování.

Pokračovat na další článek o duševním zdraví

Komentáře

Doporučené

„Chci se zabít…“ Jak na to reagovat

Co říct člověku, který přizná sebevražedné myšlenky – a co raději nikdy neříkat.

☕ Kup mi kávu

Sebepřijetí a tělesný vzhled

Jak se naučit přijmout vlastní tělo a přestat se hodnotit jen podle vzhledu.

☕ Kup mi kávu

Sebevražedné myšlenky nejsou pryč. Ale už mi nevelí.

Osobní zkušenost s tím, jak se dá žít dál i se sebevražednými myšlenkami.

☕ Kup mi kávu