Ještě před pár stovkami let by člověk s psychickými obtížemi neskončil v ordinaci psychiatra. Skončil by ve sklepě, připoutaný řetězem, nebo před soudem obviněný z čarodějnictví. Dnes už naštěstí nehrozí, že bychom byli zavřeni či mučeni. Přesto cesta ke skutečnému porozumění duševním obtížím byla a stále je dlouhá – a já jsem ji poznala na vlastní kůži.
Rozmazlenost současné generace? Ne!
Duševní onemocnění není žádná novinka. Není to ani populární snaha o pozornost spojená s generací Z. Jde o skutečné obtíže, které jsou staré jako lidstvo samo.
Starověký Egypt a chrámové léčení psychických obtíží
Už v Bibli se král Saul potýkal s depresemi, které se snažil mírnit David hrou na lyru. Ze starověkého Egypta pro změnu pochází tzv. chrámové léčení, které zahrnovalo nejen exorcismus, modlitby, ale také zpěv nebo procházky v hezkém prostředí.
Hippokrates a antický pohled na duševní onemocnění
Antičtí myslitelé se odklonili od démonologie více k fyzičnu. Dodnes všichni známe Hippokratovo rozdělení 4 základních povahových typů - Sangvinik, Flegmatik, Melancholik a Cholerik. Dnešní "duševní onemocnění" tehdy považoval za nerovnováhu tělesných šťáv. Jako léčbu užíval různá dávidla, projímadla nebo pouštění žilou.
Středověk a démonologický přístup k duševní nemoci
Pro mne bylo překvapením, že v raném středověku na antický přístup navazovalo arabské lékařství. Mnohem známější mi totiž byl přístup k nemocným v evropských zemích, kde se opět objevuje onen zpátečnický přístup, tedy "posednutí ďáblem" (démonologický původ psychických obtíží).
Řetězy a sklepy aneb raná historie psychiatrické péče
V 15. století se duševně nemocní lidé předváděli v klecích pro obveselování společnosti. Byli spoutáni v řetězech a zavíráni do sklepení. Částečnou ochranu poskytovaly klášterní špitály. U nás vznikl první azyl pro duševně choré ve Znojmě roku 1458.
Filip Pinel a humanizace psychiatrie
Filip Pinel se zasadil nejen o zřizování ústavů pro choromyslné v Paříži, ale přišel s humánnějším přístupem. Zbavil nemocné okovů a aplikoval ergoterapii v podobě jednoduchých prací na zahradě. Neklidné pacienty tišil opiáty a praktikoval psychodrama.
V moderní podobě jsem se jak s pracovní terapií, tak s psychodramatem sama setkala při svém terapeutickém pobytu v Bohnicích. Ergoterapie byla součástí terapeutického programu i na dalších klinikách, a to včetně stacionáře.
Malleus maleficarum
A pak ve 2. polovině 17. století přišel rozmach tzv. čarodějnických procesů a nechvalně proslulé Kladivo na čarodějnice. Cokoliv vybočovalo z takzvaného normálu, bylo spojováno s ďábelskými silami, posednutím, čarodějnictvím.
Zrušila robotu i týrání nemocných
Za zrušení zákona o čarodějnictví mohli tehdejší nemocní vděčit Marii Terezii, na níž navázal Josef II. rozvojem specializované péče. Postupně se o nemocné začalo pečovat více, vznikaly pobočky městských nemocnic, dnešní psychiatrické léčebny (jako Kosmonosy, Dobřany a další), a následoval vznik psychiatrických klinik v rámci nemocnic.
Ovšem péče stále byla plná - z dnešního pohledu - velmi nehumánních opatření. Klecová lůžka, tzv. skotské střiky, svěrací kazajky apod.
Pilulky na všechno?
20. století přineslo psychofarmakologii. Zajímavostí je, že většina psychofarmak byla objevena takřka omylem, protože byly původně testovány na jiný typ obtíží.
Například diazepam se testoval jako lék na epileptické záchvaty, přičemž se ale během výzkumu zjistilo, že má pozitivní dopad nejen na eliminování záchvatů, ale pomáhá dobře proti úzkostným stavům.
Nicméně Jaromír Švestka, DrSc., emeritní profesor Masarykovy univerzity, člen České Lékařské Akademie, ve své publikaci Psychofarmaka v klinické praxi uvádí, že psychofarmaka, tedy léky určené na psychické obtíže, jsou regulativní. Tlumí příznaky nemoci, ale neléčí její původ.
Sama za sebe mohu říct, že mi léky hodně pomáhají, ale bez terapie bych se neměla šanci posunout. Pro mě osobně jsou léky způsob, jak být stabilizovaná natolik, abych na sobě mohla pracovat. Abych dokázala zpracovat minulost a vědomě pouštět nebo přepisovat ty vzorce, které mi (již) neslouží.
Moderní psychiatrie a psychoterapie v Česku
Až po Sametové revoluci se hojně rozšířila ambulantní péče. To umožňuje člověku s duševním onemocněním žít doma, nikoliv v ústavu, a vést co nejkvalitnější život s co nejmenším omezením.
Psychiatrie je jedním ze základních medicínských oborů. Přesto se stále setkáváme s (doufejme již přežitým) názorem, že ji lze jen těžko evaluovat. Duševní onemocnění nejde spočítat, změřit, vyfotit, prosvítit jako jiná fyzická onemocnění.
Ačkoliv není nijak neobvyklé, že se např. onkologičtí pacienti potýkají s depresí, která může mít spojitost nebo být přímo důsledkem zjištění onkologického onemocnění.
Současně známe tzv. psychosomatická onemocnění vznikající v souvislosti s dlouhodobým stresem. Nejtypičtějším příkladem jsou žaludeční vředy, vysoký tlak, kožní onemocnění nebo bolesti hlavy.
Změna je vítaná
Zejména v posledních několika letech se o tématu duševních onemocnění začíná hovořit více, na čemž má významný podíl, jak se domnívám, i reforma psychiatrické péče, která v Česku probíhá od roku 2013. Společnost konečně začíná chápat, že duševní zdraví je tématem nás všech a není samozřejmostí. Rozšiřují se destigmatizační programy upozorňující na problematiku, ale zároveň bojující proti mýtům o lidech s psychickými obtížemi.
Mění se i podmínky na psychiatrických klinikách. Klecová lůžka jsou již minulostí, i když ne tak dávnou. Ta nahradily kurty, které se však užívají opravdu pouze v extrémních případech, kdy je pacient nebezpečný sám sobě nebo okolí. Nejde-li o život ohrožující situaci, tak fyzickému zpacifikování předchází deeskalační techniky, tedy klidným rozhovorem, domluvou na možném řešení aktuální situace.
Zkušenost na vlastní kůži nade vše!
Zažila jsem kliniku, kde mi pobyt prakticky vůbec nepomohl. Základní problém jsem viděla v absenci jakékoliv pravidelné skupinové terapie. Pracovní terapie spočívala převážně v tom, že nás sestry nahnaly v listopadovém větru zametat listí, což nebyl z mého pohledu úplně nejfunkčnější prvek, když máte skupinu plnou neurotiků, které rozrušuje zbytečná práce.
Domnívám se však, že vůbec největší problém byl v tom, že pacienty tvořili nejen lidé potýkající se s poruchami, psychózami v akutní fázi, závislostí na alkoholu, syntetických drogách, ale i lidé s demencí či alzheimerovou chorobou. Každý pacient má zcela jiné potřeby a dát dohromady do jednoho uzavřeného prostoru tolik osob s tolika odlišnými potřebami prostě z logiky věci nemůže být funkční.
Mám však i velmi pozitivní zkušenosti. Z otevřeného oddělení v Bohnicích, kde byl opravdu velký důraz na psychoterapii - od skupinových sezení, přes hagioterapii či psychodrama, až k povinným individuálním sezení s terapeutem - i možnost několikrát týdně navštívit v rámci programu peer klub, kde jsme si mohli povídat s peer konzultanty.
A svou dosud poslední zkušenost s intenzivní terapií ve stacionáři v královéhradecké fakultní nemocnici si můžeš přečíst tady.
Řechtáky nespasí ani psychiatrii
V současné době se klade důraz zejména právě na psychoterapii a proces zotavení, což je dlouhodobě udržitelnější, než "pouhá" farmakoléčba nebo cyklicky se opakující hospitalizace a závislost na sociálních službách.
V rámci reformy psychiatrické péče se také klade důraz na podporu duševního zdraví, prevenci vzniku duševních obtíží a konají se různé osvětové akce, besedy, kde dostávají prostor peer lektoři, aby mohli sdílet svou žitou zkušenost s duševním onemocněním.
Dnes s námi mluví lékaři, terapeuti, ale hlavně máme možnost mluvit my. Máme šanci být slyšeni a vyslyšeni. Už nejsme nikde zavření, odsunutí nebo mučení. Máme své místo ve společnosti a začíná se nám dostávat i respektu.
Za sebe mohu říct, že se mi dostávají primárně pozitivní ohlasy, slova díků i úcty k tomu, jak a že vůbec dokážu žít. Nebudu tvrdit, že se nenajde pár takových, kteří mě nazývají magorem, dementem, prasnicí, psychopatem, debilem.
Jenže víte co? Právě díky tomu, že se léčím a uzdravuju stará zranění vím, že jsou to oni, kdo by tu terapii potřebovali. A proto mě tito lidé nemohou ani urazit, ani dojmout ani zranit. Je mi jich jenom líto. A...(krčím rameny), jsem sama sobě vděčná, že já své duševní zdraví posiluju.
V příštím článku se podíváme na otázku, která lidi zajímá nejvíc: Proč vlastně duševní onemocnění vzniká?
Helli
Pokračovat ve čtení? Tak zkus tento článek.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥
IG: @always_be_alady