Akutní psychický stav lze léčit hospitalizací, ambulantně, nebo formou denního stacionáře. Já aktuálně po posledním relapsu navštěvuji právě denní stacionář. Což je nejnáročnější z možností, ale pro mě jediná možná.
Byla jsem velmi ráda, že mě vedoucí lékař denního stacionáře v Hradci Králové přijal. A to nejen proto, že jsem potřebovala intenzivnější psychoterapii a pomoct s prací na sobě, ale především proto, že se každý den odpoledne vracím domů ke své rodině.
Protože by článek byl velmi dlouhý, bude rozdělen do tří částí. Tato je první.
Jak to probíhá v denním stacionáři?
Mám zkušenost pouze s navštěvováním denního stacionáře na klinice v Hradci Králové, kam jsem se dostala po krátké hospitalizaci následující po impulzivní reakci na dlouhodobý stres, psychické útoky a stalking. Proto sdílím tuto zkušenost a je více než pravděpodobné, že DS v jiných městech mohou fungovat buď podobně, nebo naopak jiným způsobem.
Ráno dělá den!
Každý člen komunity má povinnost dostavit se před 8h ráno do prostor stacionáře, kde den začíná rozcvičkou, kterou každý přizpůsobuje svým možnostem, ale je povinná, protože byl nejen v psychiatrii i psychoterapii opakovaně potvrzen příznivý vliv na člověka.
Následuje ranní komunita, kde si řekneme provozní informace a členové sdílí, jak strávili zbytek předchozího dne, případně noc a ráno - dle toho, co aktuálně prožívají/řeší. Pro mě bylo tohle kolečko nesmírně důležité, protože vzájemně tak víme, jak se kdo cítí.
To je velká výhoda oproti životu v realitě, kdy nikdy nevíme. Někdo na nás může působit velmi nepřátelsky, odměřeně, arogantně a přitom my netušíme, že řeší nějaký závažný problém, ať už je jakýkoliv. V komunitě toto kolečko pomáhá se na sebe vzájemně naladit, pochopit.
Dopolední terapeutický program
Dny v týdnu nejsou monotónní. Každý den má jiný program, který se dělí na dopolední a odpolední. Všechny jsou ale terapeutické. Jedná se o skupinové terapie, arteterapii, muzikoterapii, pohybovou terapii, ergoterapii, ale také edukace ze světa duševního zdraví.
Relaxace je nedílnou součástí
Po dopoledním programu a obědové pauze je na řadě relaxace, konkrétně se jedná o mluvený autogenní trénink, který pracuje s principy uvolnění, navození pocitu tepla, imaginace. Velmi pozitivně přispívá ke zklidnění, zpomalení, je velmi osvěžující a může eliminovat i úzkosti. Pro někoho ale může být náročné, proto je možná alternativa v podobě Jacobsonovy progresivní relaxace, která je více aktivizační.
Odpolední program, příprava a úkoly na odpoledne
Odpolední program bývá méně náročný a den je zakončen krátkým závěrečným setkáním, kde vzájemně sdílíme aktuální pocity z uplynulého dne a plány na zbytek dne, s nimiž odcházíme domů.
Je možné v komunitě navazovat vztahy?
Přátelské ano. Není to povinnost, ale může to tak vyplynout. Ačkoliv se s členy komunity setkáváte jako s lidmi v práci, v DS jsou ty vztahy velmi intenzivní. Já jsem do komunity popravdě vstupovala s tím, že si sem nejdu hledat kamarády. Ale věci se dějí tak, jak mají.
Na první dobrou jsem cítila, s kým si v životě zůstaneme. Ke všem jsem si vybudovala vztah. Ovšem s některými se tento vztah opravdu překlápí ve vzájemné přátelství.
Pokud jde o navazování milostných vztahů, rozhodně není podporováno a ani žádoucí. Samozřejmě, že to není možné zakazovat. Ale takový vztah může výrazně ovlivnit dynamiku skupiny, která pak může být kontraproduktivní nejen pro nový pár, ale i pro zbytek komunity.
Jedná se o uzavřenou skupinu?
Denní stacionář v Hradci Králové pod vedením MUDr. Petra Hrubeše je otevřený, tudíž noví členové průběžně přichází a ti, kteří již stacionární péči nepotřebují, ho opouští. Pro někoho může být tento formát trochu stresující, protože pro něj může být nekomformní ten pohyb odcházejících a nově příchozích členů.
Mně však tento formát velmi vyhovuje, protože zajišťuje, že se dynamika ve skupině proměňuje, nestagnuje a člověk se potencionálně může dostat do situací, které ho mohou výrazně posunout a pomoci mu vyrovnat se s tím, co ho tíží.
Abych uvedla konkrétní příklad: Přišel člověk, z něhož jsem měla velmi zlý pocit, až strach. Tento pocit jsem pojmenovala a vzala si čas a prostor, kdy jsem se držela dál. Jakmile se ten člověk začal více otevírat, já ho během sezení měla možnost více poznávat, strach mě opustil a nakonec jsem zjistila, že je to báječný, velmi zajímavý člověk, který mě zajímá a chci s ním zůstat ve spojení.
Zázemí nejen duševní
Při příchodu každý dostane svou skříňku, kde si může nechávat všechny věci, které potřebuje - od oblečení, přezuvek, deky a polštáře na relaxaci, nějakou knihu - cokoliv čím tráví pauzy mezi programy (já tam mám antistresové omalovánky).
Ve stacionáři je mikrovlnná trouba, kde je možnost si ohřát oběd, rychlovarná konvice a prostor pro hrnečky/skleničky, takže je každý vyzván, aby si přinesl cokoliv, co mu docházení do stacíku zpříjemní.
První část mé reflexe pobytu ve stacionáři jsem zaměřila na takové ty praktičtější věci, abyste třeba věděli, co si s sebou vzít, na co se prakticky připravit. Ve druhé části se budu věnovat tomu, proč je komunita tak důležitá nebo kdo tvoří terapeutický tým. Pokud vás tato zkušenost zajímá, můžete sledovat můj profil, a tím být ihned informováni o každém novém článku.
S láskou Vaše Helli 💜
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥