Duševní onemocnění neexistuje. Může si za to sám/sama. Mně se stalo něco horšího a nic mi není. Jen se mu/jí nechce dělat. Jenom se vymlouvá. Vždyť vypadá normálně, takže jí/mu nic tak hroznýho být nemůže.
To je jen pár vět, s nimiž se lidé potýkající se s duševním onemocněním setkávají. Co mají tyto věty společného? Nepochopení. Necitlivost. Neinformovanost.
Duševní onemocnění existuje!
V předchozím článku jsem se snažila přiblížit historii psychiatrie a tedy fakt, že psychická onemocnění existují již odnepaměti. A nešlo o nějaké vzácné výjimky. Jak ale duševní nemoc vzniká?
Duševní onemocnění jako důsledek nemoci či úrazu
V případě, že duševní onemocnění propukne v souvislosti nebo jako následek nemoci či úrazu, bavíme se o sekundární nebo organické psychické poruše. Do této kategorie se řadí infekce mozku, nádory na mozku, poranění, cévní porucha nebo i toxické postižení. Příkladem může být třeba deprese po mrtvici.
Psychika je determinována hned několika faktory, zejména biologickými a sociálními
Hereditárně-konstituční faktory jsou zjednodušeně řečeno dědičné předpoklady. Jako jiná onemocnění, i u těch psychických je důležité znát rodinnou anamnézu, protože naše DNA je nositelem neskutečného množství informací, a to včetně predispozic k onemocnění. Jakémukoliv.
Dědičné faktory vzniku duševního onemocnění
Moje psychiatrička i lékaři v nemocnici se vždy ptali, zda vím o někom z rodiny, kdo by se léčil s nějakým duševním onemocněním. Například v rodině, v níž se u někoho vyskytovala schizofrenie, nebo alkoholismus (či jiná závislost), existuje vysoká pravděpodobnost vzniku těchto duševních poruch i v dalších generacích.
Děti alkoholiků mívají často sklony nadměrně konzumovat alkohol, ačkoliv nemusí dosáhnout takového stádia alkoholismu jako jejich rodiče. Nicméně ten Damoklův meč nad nimi visí. Domnívám se však, že alkohol sám o sobě nebude tím hlavním problémem, protože se sama přikláním spíš k tezi, že jakákoliv závislost je zástupný problém. Že se jedná o takovou snahu léčit své trauma, o čemž mluvil už kanadský psychiatr maďarského původu Gábor Maté.
Nevím, zda existuje nějaký výzkum, který by tezi potvrzoval se stoprocentní platností, nebo ji naopak vyvracel, ale nejednou jsem se setkala i s tím, že psychické onemocnění mohou spustit i některé drogy. Nemyslím si, že jsou příčinou. Spíš bych se přikláněla k názoru, že mohou uspíšit rozvoj nebo propuknutí nemoci u toho, kdo má genetické předpoklady.
Vnější faktory vzniku duševního onemocnění
Vliv prostředí je velmi zásadním faktorem. Sem řadíme traumata (zneužívání, týrání, zanedbávání), zraňující události, negativní životní události, nepříznivé sociální situace. Může se jednat o konflikty v rodině, ztráty blízkých, nefunkční rodinné zázemí, ale i nezaměstnanost, opakovaný neúspěch v práci, dlouhodobý stres atd. Veškeré tyto faktory zvyšují zranitelnost, tedy snižují odolnost vůči zátěžovým situacím.
Psychická nemoc nemusí být nutně odhalena hned. Může se roky formovat, sílit a skrývat, dokud neudeří. Může ale taky skutečně naplno propuknout kdykoliv. Doslova kdykoliv. U poruch to však nejčastěji bývá mezi 15. - 25. rokem života. Proč?
Jednoduše to má 3 zcela logické důvody. Biologický, protože se mozek stále vyvíjí a hormonální změny v tomto období jsou velmi intenzivní. Psychologický, protože se jedná o nejvýraznější období v hledání vlastní identity, v tomto věku jsme velmi zranitelní, možná (za sebe tvrdím) nejzranitelnější. A sociální, protože se potýkáme s tlakem ve škole, vznikají první partnerské vztahy, nástup do pracovního procesu.
Proč to nezvládnou jako ostatní?
Pokud se bavíme pouze o třech výše uvedených důvodech, proč nemoc propuká právě v tomto období, je třeba si uvědomit, že nemluvíme o někom, kdo se narodil do harmonické rodiny, v níž byl viděn, slyšen, bezpodmínečně milován, byl přijímán ve škole, v kolektivu a v rodinné anamnéze se nevyskytuje nic zajímavého.
Mluvíme o někom, kdo má za sebou traumatické životní události v dětství či během dospívání, nebo genetické predispozice. V takovém případě je odpověď nasnadě. Nezvládnou, protože už toho na ně bylo tolik, že se tělo začne bránit.
Neznámé příčiny vzniku duševního onemocnění
Nejsou známé možnosti dědičných faktorů, úrazy či infekce mozku, ani žádné zvlášť náročné životní situace, dlouhodobý stres, který by vedl ke vzniku onemocnění projevujícím se bizarním chováním a poruchami vnímání a myšlení. Osobně by mě ale zajímalo, zda a kolik psychiatrů se skutečně přiklání k této možnosti...? Prosím, pokud tento článek čte odborník, budu ráda, když napíšete!
Dysbalance chemie v mozku
Od 20. století se pracuje s otázkou (zjednodušeně řečeno) chemických procesů v mozku. Hovoříme o tzv. neurotransmiterech, které ovlivňují chování i vnímání. Jejich nerovnováha má zásadní vliv na lidskou psychiku, čímž způsobuje její změny. Mezi nejzákladnější patří:
Dopamin
- hormon odměny a motivace
- jeho nadbytek bývá spojován s psychotickými příznaky (bludy, halucinace)
- jeho nedostatek bývá spojován s apatií, Parkinsonovou nemocí, sníženou motivací
Serotonin ("hormon štěstí")
- nerovnováha může způsobovat poruchy spánku, úzkosti, nutkavé projevy, přejídání
Noradrenalin
- připravuje tělo na "boj nebo útěk"
- jeho nadbytek (spolu s dalšími neurotransmitery) způsobuje mánii
- jeho nedostatek způsobuje depresi, útlum
Acetylcholin
- ovlivňuje paměť, učení, pozornost, spánek
- při nedostatku se objevují úzkosti, deprese, ale i demence - typicky Alzheimerova choroba
Psychiatrie vyžaduje komplexní přístup
Kdyby však duševní onemocnění bylo jen důsledkem této nerovnováhy, pravděpodobně by šlo skutečně řešit v prvé řadě psychofarmaky. Jenže jak jsem psala již v článku o historii psychiatrie, psychiatrické léky řeší důsledek, nikoliv příčinu.
Moderní psychiatrická péče se soustředí na komplexní přístup - léky, terapie, nácvik. Což není nijak vzdálené přístupu v jiných lékařských oborech. Na rozdrcený kotník vám taky nenasadí nechodící sádru, aniž by řekli, že na tu nohu nesmíte šlapat a po sundání sádry, když kost správně sroste (protože jste nohu opravdu nezatěžovali) přichází na řadu rehabilitace a postupná zátěž.
Proč je příklad se sádrou, který jsem uvedla, tak snadno pochopitelný? Protože sádru lze vidět. Rozdrcenou kost lze zrentgenovat. Když někdo šlápne na bolavou nohu a upadne, všichni to chápeme, protože to vidíme a umíme si tu bolest představit.
V psychiatrii je individuální přístup nevyhnutelný
Každé onemocnění je trochu jiné a každý pacient je jiný a má jiné projevy, jiné potřeby v rámci diagnostikované nemoci. Například je rozdíl mezi endogenní depresí a hraniční poruchou osobnosti. Endogenní deprese potřebuje značný zásah pomocí léků, zatímco emoční nestabilita stojí primárně na terapii a nácviku zdravých, funkčních vzorců chování.
Farmakoterapie i psychoterapie jsou přínosem v obou případech. Ale obojí v každém případě v jiném poměru. Proto je důležité poslouchat lékaře, mít vůči němu důvěru, být opravdu upřímný a současně mu věřit, že mi chce pomoct. A do terapie jít s tím, že na sobě chci pracovat a chci žít kvalitní život.
Nevybrala jsem si nemoc, ale můžu si vybrat, jaký život budu žít
Nemůžu za to, že u mě propuklo duševní onemocnění. Ale můžu za to, že se nesnažím udělat nic, abych mohla žít kvalitní život. Pokud nijak neřeším svůj stav, neposlouchám rady lékaře, nejsem upřímná k sobě ani terapeutovi a nemám zájem se nikam posunout, protože mi současný stav "jsem nemocná, litujte mě a hlavně se o mě postarejte" vyhovuje, tak je to opravdu jen můj problém a moje zodpovědnost. Ale to není život. To je přežívání. A příživnictví.
Proto nesuďte lidi podle toho, zda mají či nemají duševní onemocnění. V drtivé většině případů si ho sami nezpůsobili. A ve velké většině vynaloží dvakrát tolik úsilí, aby mohli chodit třeba i jen na pár hodin do práce, nebo ráno vstát, kolik vynakládá zdravý člověk.
Jestliže však znáte někoho, kdo si rochní v tom, že má psychické obtíže a nedělá nic pro zlepšení svého života, jeho jediná argumentace, odpověď na všechny výtky či návrhy, nebo obhajoba vlastní pohodlnosti, nedochvilnosti, nespolehlivosti atd. je nemoc, prosím, nesuďte podle takového člověka nás ostatní.
Helli
Přečti si další článek.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥
IG: @always_be_alady