Co dělat, když má někdo sebevražedné myšlenky

Do hlavy nikomu nevidíme. Přesto můžeme pomoct mnohem víc, než si myslíme. Ptát se na sebevražedné myšlenky není nebezpečné. Naopak – může to být začátek pomoci.

To, jak člověk v krizi přemýšlí, jsem sama poznala na vlastní kůži. Vím, jak důležité je, když se někdo dokáže zeptat a opravdu poslouchá. Právě proto jsem se rozhodla sepsat pár věcí, které mohou pomoct, když si o někoho děláte starost.

Neboj se mluvit

Ve chvíli, kdy začnete mít podezření, že někomu, koho znáte, není dobře natolik, až ve vás vzbuzuje obavy o jeho život, neberte to na lehkou váhu. I kdyby zrovna o takto fatálním řešení nepřemýšlel, může mu nesmírně pomoct už jen fakt, že ho někdo vidí a vnímá.

V první řadě je důležité nebát se s takovým člověkem mluvit. Stačí několik správně položených otázek.

    * Vidím, že se chováš jinak než obvykle. Děje se něco? Chceš si o tom promluvit?

    * Mám o tebe strach. Nenapadá tě někdy, že by sis chtěl/a ublížit?

    * Poslední dobou mi připadáš hodně smutný/á. Napadá tě někdy, že už nechceš být na světě?

Toto jsou jen příklady. Vždy je potřeba je přizpůsobit konkrétní osobě a situaci.

I kdyby odpověděl, že na něco takového nemyslí, může to být moment, který mu pomůže vidět, že na světě není sám a když bude potřebovat, má se na koho obrátit.

Naslouchej, ale nehodnoť

Pokud už najde odvahu přiznat, jaké myšlenky se mu honí hlavou, prosím, naslouchejte citlivě. Nehodnoťte, nesrovnávejte, nevyčítejte, nevydírejte. Nechte ho mluvit o tom, co cítí. Nebagatelizujte jeho pocity. Nepřerušujte ho. V tu chvíli mohou hodně ublížit věty:

        X Víš, jak mi tímhle ubližuješ?
        X Vždyť jsou na tom ostatní mnohem hůř!
        X To bude dobrý.

Mnohem funkčnější je v danou chvíli porozumění, pochopení. Můžete třeba říct:

    *Mrzí mě, že to tak cítíš.

    *Jsem tu s tebou.

Zní to jako něco, co přece nemůže nic vyřešit? No, jasně že ne. Tyhle věty nevyléčí zázrakem depresi ani bolest, kterou člověk cítí. Ale mohou posílit pocit, že na to člověk není sám. Že někomu na něm záleží. A to může být první krok k tomu, aby hledal další pomoc.

Dej člověku pocit, že na to není sám

Sebevražedné myšlenky jsou často spojené s pocitem izolace. Ne fyzické. I lidé, kteří jsou denně venku, mluví s lidmi, chodí do práce, do školy atd. se mohou potýkat s tak silným pocitem samoty, že může zkreslit vnímání reality. Může to spustit pocit, že nikomu nebudu chybět, když nebudu, že si toho nikdo ani nevšimne, že bude lidem okolo mě mnohem líp beze mě. Přitom stačí v případě podezření říct jen:

 *Záleží mi na tobě.

*Už se nějakou dobu známe, ale teď mám pocit, že něco není v pořádku, a moc rád/a bych ti pomohl/a.

*Nejsi na to sám/sama.

*Dovol mi pomoct ti najít pomoc.

Podpoř ho vyhledat odborníka

Někdy už na to nemusíme sami stačit. Chceme svému blízkému pomoct, ale zároveň je důležité myslet i na sebe, protože tyhle situace jsou nesmírně náročné. Ani snaha všechno „zapít“ po náročném hovoru není skutečné řešení. Ve chvíli, kdy vaše obavy přetrvávají, je lepší navrhnout odbornou pomoc. Určitě to ale nepodávejte jako hotovou věc stylem:

        X Tak a jedem na psychiatrii.
        X Ty seš zralá na psychiatrii, takže se oblíkni a jedeme.

Toto direktivní oznámení vašeho rozhodnutí může vzbudit pocit nedůvěry, strach a třeba se člověk mnohem víc uzavře do sebe a přestane komunikovat.

Místo toho zkuste šetrně navrhnout společné řešení:

* Rád/a bych ti pomohl/a, ale myslím, že na to sám/sama nestačím. Mám v telefonu číslo na krizovou linku, kam bychom mohli zavolat i spolu. Souhlasíš?

* Můžeme zavolat spolu. / Můžu tě tam doprovodit. Slibuju, že tam s tebou počkám.

Snažte se být, prosím, vlídní a trpěliví.

Kam volat:

📞 Linka první psychické pomoci: 116 123 (nonstop)
📞 Linka bezpečí: 116 111

Co dělat, když hrozí bezprostřední ohrožení

Bezprostřední ohrožení života znamená, že má člověk už konkrétní plán, prostředky nebo říká, že to brzy udělá. V tomto případě není na co čekat a je třeba zachovat chladnou hlavu a postupovat následujícím způsobem:

1. zavolat na linku 155 nebo 112
2. zůstat s ním alespoň do příjezdu záchranných složek
3. dát vědět osobě blízké/kontaktní pokud se jedná o kamaráda/kolegu/souseda/známého atd.

Hlavní zásady tedy jsou klid, naslouchání, citlivé nabídnutí pomoci, přítomnost. Někdy opravdu může doslova zachránit život pouhé „Jsem tady. Neodcházím.“

S láskou
Helli

Další článek: Myšlenky na sebevraždu nejsou pryč, ale dnes už...

Pokud se ti moje texty líbí, můžeš mě podpořit, aby mohly vznikat další. Klikni na tlačítko Podpoř mě kávou. 

☕ Podpoř mě kávou

 Souhlasíš, že je toto téma důležité a mělo by se o něm víc mluvit? Sdílej tento článek. Možná to někomu pomůžeš ve chvíli, kdy to bude nejvíc potřebovat.