„Hranice jsem neměla žádné, což způsobilo můj totální psychický i fyzický kolaps,“ říká zdravotní sestra Ivanka Ostaš

Zdravotní sestřičku Ivanku Ostaš, pro níž je práce posláním, jsem poznala při natáčení rozhovoru k projektu Síla v nás. Ani Ivanka nemá ale jen jednu životní roli. Do jejího života kromě pacientů patří taky humor, velká láska ke kosmetice a sdílení skutečného života na sociálních sítích.

V rozhovoru, který je ke shlédnutí zde jsme se dotýkaly tématu hranic. Vzpomínáš si, kdy přišel ten „aha moment“, kdy sis řekla, že tady je ta hranice pro Tebe nekonformní a že si je potřebuješ nastavit jinak, nebo jsi to měla od začátku nastavené tak, jak Ti to vyhovuje?

Hranice jsem neměla žádné, což způsobilo můj totální psychicky i fyzický kolaps. Uvědomila jsem si to, když jsem svým nadměrně hyperaktivním pracovním nasazením došla k panickému záchvatu v terénu a musela si volat záchranku. To byl naprosto otřesný zážitek - když cítíte tu bezmoc a nepopsatelnou míru strachu, úplnou hysterii nad kterou nemáte kontrolu. Dnes však vnímám, že to byla moje chyba, protože jsem si brala hodně práce navíc, zvedala telefon pacientům i o dovolené , konzultovala  jejich potíže i po večerech  - prostě naprostý nadstandard a práce nad rámec všech mých fyzických a psychických sil jak zanedlouho ukázalo. Vyřešit dilema pacienta pro mě bylo naprosto prioritní. Bez ohledu na to, že jsem mohla jíst první jídlo až večer po práci. Jednou to bylo až kolem 19h, protože jsem proste chtěla všechno stihnout a všem vyhovět. Byla jsem naučená ze špitálu dělat vše hned a být maximálně produktivní.

Co je první věc, kterou uděláš, když přijedeš domů z práce?

Po práci většinou chvíli koukám jen do blba. Opravdu. Všechny ty příběhy, které za celý den vyslechnu, to povídání skutečně dokáže vyčerpat. Pak řeším hlavně jídlo. A nakonec se pouštím do pravidelného vykazování pacientů - dokumentace, které je v našem oboru nesmírně moc, a jak se to neudělá hned, navalí se to potom. Osvědčilo se mi, že je opravdu lepší dělat to průběžně. 

Co Tě vedlo k tomu založit profil na IG a sdílet tam svůj život a kosmetické tipy? Co pro Tebe ten profil a práce na něm znamená? (Je to koníček, ventil, vášeň nebo to pro Tebe znamená něco úplně jiného?)

Na instagramu jsem původně chtěla šířit osvětu ohledně domácí péče - lidi o tom obecně málo vědí. Pak ale převládly moje nenaplněné herecké ambice (ve škole jsem chodila na herecky kroužek - dramaťák) a moje záliba líčit se. Právě proto jsem se rozhodla, že se zaměřím na kosmetiku. Teď ale zjišťuji, že lidi spíše zajímá něco vtipného a často jsou to proste jen humorně podané běžné věci ze života, kterým se běžně zasměje při rozhovorech s přáteli. Domnívám se, že lidi už nejsou schopni pojmout všechnu tu odbornost, která na instagramu je. A je jedno, jestli se bavíme o odborných videích opravdových odborníků, nebo i rádoby odborníků, že 😅

Jak se Ti daří skloubit náročnou profesi terénní zdravotní sestry, kterou pacienti mnohdy vnímají možná až jako ženu se superschopnostmi, s profilem na sockách, který je takový lidský, odlehčený, hlavně nevyumělkovaný (ze všech Nel, Třešní, Agát, Sabin už jsem trochu unavená - i když jsou šikovný, mají to krásný), což oceňuju, protože v tom vnímám nejvíc autenticity a právě té nefiltrované lidskosti?

Pomáhá mi to přijmout to, jaká jsem.
Jelikož se v práci snažím být hodně profesionální a hlavně opravdu musím zachovávat nějakou adekvátní pozici. Někdy totiž jezdím vykonávat opravdu náročné výkony a chci aby měl pacient důvěru a cítil se bezpečně. A k tomu patří jista míra serióznosti.

Ale taky vím, že v jádru jsem “Sluníčko”. Tak se o mě i mluvilo. Ráda si dělám ze sebe legraci a dělá mi radost, když to někoho pobaví.

Neumím být úplně jiná, než opravdu jsem, hlavně ne na těch sociálních sítích kde vim, ze lidi oceňuji tu reálnou realitu, i když to sleduji virtuálně. Sama nemám ráda, když si lidi hrají na něco, co nejsou, a tak je pro mě autentický projev zcela přirozenou součástí mě samotné a odhaluje tak vždy moji povahu.

Když se bavíme o kosmetice a péči o tělo, tak co považuješ za „must have“ pro ty, kteří žijí v náročném životním rytmu, mají práci, která způsobuje kruhy pod očima, přidělává vrásky a tak?

Úplný must have je vytvořit si pravidelnou péči. Ideálně nestřídat příliš často produkty - to ničí pleť moc neocení.
Ranním základem je opláchnout obličej vlažnou vodou, což bohatě postačí, pak tonikum, krém, - během dne i SPF ochrana.
Večerní odlíčení (za mě double cleanse), hydratační sérum popřípadě sérum s aktivními látkami dle vašich potřeb a krém.

V případě vrásek používat retinol, na projasnění pleti pomůže vitamín C a sjednocení pleti a minimalizaci póru zajisti niacinamid - aktivních látek je spoustu! Ale není od věci se o tomto poradit s odborníky, abyste nenapáchali víc škody než užitku.

Určitě ale nezapomínejte, že základem naší krásy je dostatečný spánek, pravidelný příjem potravy a dostatek tekutin - bez toho může selhat i ta nejlepší skincare.

Kde se vidíš za pět let? Chceš oddělit svůj online život od profesního, nebo v tom propojení vidíš naopak cestu?

Myslím si, že moje potřeba se na sociálních sítích neustále k něčemu vyjadřovat nikam nezmizí. Úplně to oddělit už asi nepůjde - tím, že se i o osobním i o profesním životě na sociálních sítích zmiňuji asi v podobném rozsahu. Jak se říká: Jednou sestra, vždycky sestra!

Kde přesně se vidím za 5 let ukáže čas. A vy mě nezapomeňte sledovat, abyste to spolu se mnou mohli zjistit.

Ivanka je nesmírně laskavý člověk a její energie je cítit i přes obrazovky našich telefonů a monitorů. Zaujal vás rozhovor? Tak můžete Ivanku při její cestě sledovat a podporovat na instagramu a na facebooku.

Helli