Je zvláštní uklízet po někom, koho jste nikdy nepozvali do svého života. Najednou stojíte v bytě, který se má stát vaším domovem, a drhnete okna, jež nikdo nemyl. Cítíte jen štiplavý zápach a přitom víte, že právě tohle místo se má stát vaší bezpečnou zónou. A zatímco natíráte zdi, natíráte i kus minulosti, která se vás vůbec netýká.
Co je moc, je holt příliš!
V první fázi bylo nutné vyprázdněný byt uklidit. A že to byla fuška. Nejednou jsem se během toho pozvracela. Nejsem žádná ciprlína, nikdy mi nedělalo problém vzít za práci. Třeba hnůj jsem kydala už jako dítě a ručičky mi neupadly. A pomáhat s úklidem doma jsem musela odmalička, za což jsem dnes nesmírně vděčná svojí mamince, která mě k pořádku a zodpovědnosti vedla.
Projekt Renovace💪
Pravdou je, že jsem se k tomu úklidu v budoucím novém domově musela postavit jako k projektu. A jako takový si tu práci dokumentuju. Protože v tom vidím určitý přesah do své profese - tedy destigmatizaci duševního onemocnění a péči o duševní zdraví, sdílím tedy tu dokumentaci veřejně. Třeba jako inspiraci pro ty, kteří nevědí, kde začít, a nepořádek okolo jim nedělá dobře na duši, stejně jako mně.
Neukazuju prstem
Nikde veřejně neuvádím, kdo v tom bytě bydlel a po kom ten bordel, přinejmenším za poslední rok, skutečně je. Přesto se prý ona videa někoho dotkla. Upřímně? To mě možná může mrzet, ale není to můj problém. Pokud se to někoho přímo netýká, nechápu, proč si to na sebe vztahuje. A pokud si to na sebe vztahuje, pak asi sám vnitřně cítí, že i on mohl udělat něco jinak. Takže? Přesně! Modří už vědí! Opět to není o mně, ale o tom, kdo se cítí dotčen. Tak ruku na srdce a hlavu...no, ten pomyslný špalek přenechám právě minulosti. Ale pokud cítíte hořkost na jazyku, uvědomte si, že nepatří mně - já jen ukazuju realitu, nejsem jejím zdrojem. Doktor taky není viníkem, musí-li sdělit fatální diagnózu.
Pozitivní ohlasy převažují
Ta videa z projektu Renovace mají ohlas. Dostávám zprávy, jak jsou inspirativní a ať v tom pokračuju. Jen proto, že se někdo cítí dotčen tím, že ukážu realitu, nehodlám s tím přestat. Neukazuju prstem na nikoho konkrétního kromě sebe. Dostala jsem nějaké karty od osudu a ukazuju, jak s nimi dokážu hrát. Nic víc, nic míň.
Pouštíme minulost, vítáme budoucnost
Mohla bych si rýpnout víc. Daleko víc. Mohla bych zveřejnit mnohem víc informací a hlavně hodně výživných fotografií, ale nepotřebuju. Tenhle projekt totiž není o minulosti či nějaké ubohé pomstě či válce, ani o nikom, kdo s minulostí jakkoliv souvisí. Je o mně, o Peťovi, o nás. O tom, jak společně vytváříme nový domov.
Šťastný domov, kde se nám bude žít hezky. (Akorát já k tomu potřebuju mít čistá okna, voňavou toaletu a vydezinfikovanou kuchyň, aniž by byla dokončená rekonstrukce.) A že náš společný domov stavíme na základech, které je třeba zbavit trosek minulosti (špína, zápach, záměrně zničené žaluzie apod.), to je holý fakt.
Kdo jste se mnou už roky, víte dobře, že píšu/sdílím všechno otevřeně. Udělám-li chybu, posypu si hlavu popelem, netajím se tím, naopak se snažím ze svých chyb poučit. Nikdy neříkám "Já jsem dokonalá," ale říkám: "Jsem člověk, dělám chyby, ale snažím se na sobě pracovat." Ukazuju realitu života člověka s duševním onemocněním. Renovace a rekonstrukce domova pro mě úzce souvisí s duševním zdravím, a proto ani tady nebudu sdílet nic jiného, než realitu, s níž se potýkám.
S láskou,
realitu sdílející Helli 💙
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥