Velké životní změny nejsou moje velké hobby. Ba naopak jsou pro mne změny spíše zdrojem úzkosti, obav a neklidného spánku. Jenže ono taky záleží, jestli tou cestou kráčím sama, nebo mám po boku toho pravého. A já mám.
Přizpůsobovala jsem se
Od rodičů jsem se stěhovala sama do pronájmu, kde jsem si vše zařizovala dle svých možností a představ, ovšem kromě rekonstrukce. Zkrátka jsem měla prostor a tomu jsem se musela přizpůsobit. Když majitelé bytu jeho větší část rekonstruovali, opět to nebylo dle mých požadavků, ale dle představ majitelů.
Návrh i realizace byly perfektní! Přesto jsem byla opět (naprosto pochopitelně) tím článkem, který se podle toho zařídí. Nyní budujeme společný domov s mou drahou polovičkou. A budujeme ho tak, že si mám já vymyslet co a jak chci mít, abych se v našem bytě cítila dobře. To je velká změna. Velká věc.
Teď jsem součástí rozhodujícího týmu
Je to nejen další ukázka toho, že mému muži záleží na mém názoru, ale pro mě je to i důkaz lásky, úcty a respektu. Důkaz, že jsou pro něj má přání důležitá, že mu záleží na tom, abych se cítila v našem domově co nejlépe.
Na jedné vlně
Výhodou je, že se dokonale shodujeme. Jakmile se mi něco začne honit v hlavě, můj muž s tím přijde, že by měl nápad, aniž bych cokoliv řekla. Každý večer spolu diskutujeme, co jak uděláme. Záměrně píšu množné číslo. Neválím si totiž šunky na kanapi a nediktuju si jen požadavky. Aktivně se podílím na práci.
Jsem absolutně přesvědčená o tom, že správná žena je právě ta, která pomáhá svému muži budovat, ať už je to cokoliv. Jasně, podlahu nenatáhnu, ale jsme tým. A fungujeme tak. Proto si beru za své chystat. Vytahat šrouby ze zdí, zasádrovat díry, oškrabat starou malbu a tapety, vymalovat prostory, kam se svou hobití výškou dosáhnu, zarovnat cihly, aby bylo možné nasadit sádroš atd. A pochopitelně udržovat pořádek, teplo "rodinného krbu" a starat se o krmení.
Můj táta mě naučil spoustu věcí. V minulosti jsem totiž musela být zvyklá zvládnout si co nejvíc věcí sama. A na co jsem nestačila, vrhnul se právě taťka. Nicméně ta nezávislost ze mě udělala holku do nepohody, která se nebojí vzít za práci. A proto jsme taky během pár dní s bytem pěkně hnuli.
Humor, úcta a pauzy
Jsme unavení, a tak někdy i podráždění, ale už víme, jak náročné situace zvládat. Neschází nám humor, vzájemná podpora, úcta a sebereflexe. Našli jsme způsob, jak spolu dobře komunikovat bez zbytečně vyhrocených emocí. A to je základ. Vzájemná důvěra z nás dělá pár, parťáky, kteří se nemusí obávat sdílení jakýchkoliv pochybností či obav.
V té nekončící práci si ale umíme najít i čas na odpočinek. Je-li toho moc, prostě si řekneme: "Dneska si dáme pauzu," sedíme na balkóně, povídáme si, plánujeme a radujeme se z našich zvířátek, která nám dělají ohromnou radost.
Elsie a Rudy = spojení srdcí
Do té rekonstrukce jsme totiž získali k pejskovi ještě kočičku Elsinku, která má ze psů trauma, a navrch ještě zdravotní problémy, které se ve stresu zhoršují. Dopředu jsem zjišťovala, jak sžít psa s dospělou kočičkou...Má intuice mi říkala, že to zvládnou. Bylo třeba počítat s tím, že budeme muset být trpěliví a bude to několik týdnů trvat. Ale ty naše lásky nás totálně rozšvihaly! Po třech dnech už se po bytě pohybovali oba volně, dávají si pusinky a po týdnu už s námi oba usínají v posteli.
Tuším, že Hanička Zagorová zpívala: "Náš dům zní smíchem," tak stejné je to u nás doma! Ten náš domov je plný lásky. Rudy i Elsie potřebují klidný domov, který mají, a to i přes to, že hlučíme, když jsme strhávali lino, tapety nebo právě škrabali tu starou malbu. Mají ale dva svoje lidi, kteří je oba zbožňují a dávají jim vše, co potřebují - pravidelnou stravu, čistotu, péči a víc než dostatek mazlení. Jejich spokojenost je pro nás dennodenní přísun pozitivní energie.
Rekonstrukce jako projekt života
Rekonstrukce a úklid s ní spojený je makačka, ale beru to jako náš společný projekt. Vidět ty změny před a po - to je tak nabíjející. I když jsem si teda při úklidu toho, co v bytě bylo, párkrát ublinkla. O to víc mě ale těší ta změna. Důkaz, že i v bytě, který není plně zrekonstruovaný je možné udržovat čistotu a prostředí, kde se nikdo nemusí štítit, kde to nezapáchá.
Největší změna? Ve mně...
Je pro mě změna nejen to, že budu bydlet jinde. Celý život žiju v centru města a teď se budu stěhovat do čtvrti, která už připomíná spíš vesnici. Poprvé v životě vytvářím domov s někým. Podle svých představ. Společně budujeme náš společný domov, kde spolu zestárneme.
Změna je i to, co se odehrává ve mně. Není to tak dávno, co jsem si neuměla představit dalekou budoucnost. Zaměřovala jsem se spíš na krátkodobé cíle. Dnes se těším i na to, jak po boku svého muže budu stárnout, hroutit se z přibývajících vrásek (tu Bathoričku v rodokmenu vážně nezapřu) a on si z toho bude dělat legraci. Vím totiž, že jsme na stejné vlně a ten humor nám zůstane. Když si představuju budoucnost, neexistuje ani jediná verze, v níž by tenhle chlap vedle mě scházel. Stejně jako se budeme milovat a lézt si na nervy. Ale spolu. A to je změna v mém životě, k níž došlo a které se nikdy nevzdám.
S láskou vaše
makající projektantka Helli 💜
___________________________________________________________________________________
Sledovat projekt Renovace💪 můžete na IG: @always_be_alady a/nebo na FB stránce: @Hellena Révay Blog
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥