Mluvíte o znásilnění tím, že znásilňujete umění?

Myslím, že umění je to, co dokáže vzbudit emoce. Umění je vyjádřením emocí. Umění je vyjádření názoru. Umění je závislost. Umění je způsob, jak se dotýkat srdcí jiných lidí. I aktivismus může být uměním. Ale aktivismus může být čistým vandalismem. 

Legal u soutoku
Hádám, že málokterý obyvatel Hradce Králové, nezná díla umělce, kterého na FB naleznete pod nickem JW Mind Strike. Maluje totiž přenádherné obrazy na most u soutoku Labe s Orlicí. Čas od času se na této legální stěně, tedy místě, které je možné využít jako prostor pro malování/graffiti objevují opravdu krásné, propracované obrazy žen. Jde o legální stěnu, a tak z podstaty věci jde o prostor, který je zdoben různými obrazy dočasně. Nicméně...

Vandalismus není přínosem
Je to takřka pár dnů, co se zde k radosti mnoha obyvatel objevila nová malba. Bohužel, takzvaní aktivisté se opět chopili sprejů a šli znásilnit umělecké dílo faktickými informacemi o sexuálním násilí na ženách. Bez jakékoliv sebereflexe.

Otvírat téma ano, ale...
Sexualizované násilí JE obrovský problém a je třeba k němu přistupovat velmi vážně a citlivě. Jako žena, která se v minulosti stala obětí sexuálního napadení, jsem na toto téma obzvlášť háklivá a vnímám silnou potřebu upozorňovat na to, že existuje a že znásilnění není jen stereotypní obraz, kdy neznámý muž v parku přepadne nic netušící ženu, zbije ji, roztrhá oblečení a dojde k penetraci. Upozorňovat na to, že nikdo nemá právo jakkoliv s jiným člověkem manipulovat, nikdo nemá právo brát si, co chce. 

Osvěta není destruktivní
Přesto ale TOHLE nevnímám jako aktivismus, ale jako potřebu ničit. Místo toho, aby ony osoby, které cítí nutnost upozorňovat na tak závažná témata, což je zcela v pořádku a je to dobře, šly a samy vytvořily něco hodnotného, nezmůžou se na víc, než zneužít několik faktických dat, jimiž podělají umělce a jeho práci.

Omezenost v praxi
Něco podobného totiž před časem proběhlo v souvislosti s výstavou aktů fotografa Jarka Plesara. Vznikl pamflet, jímž autor (autoři) upozorňovali na sexualizované a genderově podmíněné násilí. Onen dokument se mi dostal do ruky. A opravdu jde pouze a jen o vygooglený soupis zneužívající faktická data, jímž se autor/ři sami usvědčují z toho, že absolutně nechápou pojmy jako umění či svoboda. 

Vzájemná úcta a podpora
Jako žena cítím silnou potřebu podporovat ženy v jejich zdravém vnímání a laskavém chování k sobě. Jako člověk chci podpořit všechny lidi a jejich zdravě sebevědomý přístup k sobě samým. Ke svému tělu bez ohledu na jizvy, strie, váhu, handicap nebo cokoliv jiného. Ale v životě by mě nenapadlo brát si něčí umělecké dílo jako rukojmí svého světonázoru. 

Společnost by měla vědět, ale...
Sama se snažím šířit osvětu. Snažím se o destigmatizaci duševního zdraví. Snažím se předávat naději, že i přes všechny překážky je možné dosáhnout životní rovnováhy a žít spokojený život. Ale, sakra, k tomu se snažím něco vytvářet. Ať už to jsou mé obrazy, články nebo cokoliv, co šířím na svých sociálních sítích. 

Jinými slovy - šiř osvětu, ale alespoň s minimální dávkou sebereflexe! Naprosto chápu, že někoho to, co vytvářím nezajímá, protože to není jeho téma (i když si myslím, že by mělo, protože duševní zdraví by zkrátka MĚLO být tématem nás všech, jelikož se nás všech týká). Proto k tomu využívám prostor pro blogování, YT, IG, FB, Pinterest. Koho se to nedotýká, nijak ho to neobtěžuje - na sítích si mě může zablokovat, nesledovat, články nečíst apod. 

Desrespekt
Když se teď dívám na legal u soutoku a na onen hanopis, nevidím v tom nic víc, než to, že někdo umí googlit, a protože mu zkrátka není dáno, aby dokázal cokoliv hodnotného sám vytvořit, tak jen kritizuje, ničí a hanobí. A z toho důvodu to ani nemohu považovat za jakkoliv seriózní aktivismus, ale spíš malost a snahu exhibovat. 

Rozumím, že autoři textů se snaží asi šokovat a otvírat tak závažná témata ve společnosti, ale jsem si jistá, že existují mnohem lepší cesty.

Je tolik jiných možností!
Autorům bych ze srdce přála, aby dosáhli alespoň minimální míry sebereflexe. A našli si dobrého terapeuta, který by jim pomohl dosáhnout sebepřijetí, bez potřeby destrukce. Nebo aby si našli lepší způsob, jak upozorňovat na tak důležitá témata, jako je právě sexualizované násilí. To, co totiž aktuálně dělají, se míjí účinkem. Lidé si ta fakta třeba přečtou, ale umění působí na emoce, tudíž mám silný dojem, že se spíš kolemjdoucí pozastaví nad hloupostí pisatelů, než nad obsahem sdílených textů. A takhle se, vážení, z mého pohledu, aktivismus opravdu nedělá. 

A nám Hradeckým ze srdce přeju, aby se na to JW Mind Strike nevykašlal a zase pro nás do budoucna něco krásného vytvořil, protože nás je pořád dost, kteří jsme za jeho talent a schopnosti rádi a těší nás nechávat se jeho díly oslovit. 

S láskou,
Vaše lehce znechucená a stále doufající Helli 💙