Ráda se učím nové věci a vedu dialog – zejména o sociálních tématech a hledání cest, jak zlepšit mezilidské vztahy, nejen na pracovišti. Sociální sítě vnímám jako prostor, kde takový dialog může probíhat – pokud se ovšem setkáváme s respektem a ne s arogancí.
Video, které by mohlo být edukativní
Nedávno jsem narazila na videa nějakého podniku, která měla zobrazovat určité situace ve vztahu zaměstnanec vs. zaměstnavatel. V obou se jednalo o vyjádření kritiky šéfa vůči zaměstnanci. Jedno z videí mělo ukazovat špatný a pak dobrý způsob, jak kritiku vyjádřit. Oba způsoby byly otřesné a naprosto nepřípustné, v obou se šéf bavil s podřízeným jako s nějakým usmrkancem, jen ve druhém případě medovým hláskem a ještě ho pohladil po vlasech, opravdu jako malé dítě. Následně na mě skočilo druhé video, které mělo být o tom, jak zaměstnanec přesně ví, co šéf řekne. A opět - rétorika, která byla použitá, byla znovu zcela nepřípustná!
Přečetla jsem si popisek videa a koukla do komentářů. Jsem prostě zvědavá a zajímalo mě, jak toto video vnímali jiní lidé. Spousta komentujících byla pobouřena, že takové chování zaměstnavatele je hodně přes čáru (jen to tedy pojmenovávali explicitněji). Správci odpovídali na všechny komentáře a na všechny vlastně s podobnou rétorikou - tak nějak z patra, na můj vkus arogantně, jen dokola opakovali, že jde o nadsázku. A tu jsem vycítila možnost dialogu. Chybně, jak se brzy ukázalo.
Perspektiva je důležitá
Přispěla jsem svou troškou do mlýna. V komentáři jsem mluvila o tom, že tu nadsázku chápu, ale že někteří z nás mají negativní zkušenost s nadřízeným, a proto může být pro někoho těžší onu nadsázku přijmout. Z minulosti vím, že v písemné komunikaci, zvlášť na internetu, může dojít k nepochopení, snažila jsem se tedy co nejlépe tuto perspektivu popsat, což bylo později v odpovědi na jiný komentář nenápadně napadeno jako zbytečná esej - no takovým invektivám se lze opravdu jen zasmát (někdo si v té eseji třeba najde něco, co s ním zarezonuje, a to je důležitější).
RED FLAG a skvělá inspirace pro článek
Dostalo se mi odpovědi, nad níž jsem se opravdu pozastavila. V první řadě padlo cosi o tom, že je z mého komentáře cítit velká míra frustrace (nemyslím, že to bylo myšleno zle, ale...sdílet vlastní negativní zkušenost pro snazší vysvětlení je frustrace?), následně oklikou osočení, že nejsem dobrý zaměstnanec, a na závěr doporučení, že si mám založit vlastní podnik. V tu chvíli jsem si říkala, že třeba správce jen špatně pochopil, tak jsem to zkusila znovu. A pozor! Tu jsem se dozvěděla, že být zaměstnancem a dostat peníze za práci je luxus, tudíž jsem pochopila, že ona nadsázka ve videu nebude až tak daleká realitě.
Práce úzce souvisí s naším zdravím
A to mě přivedlo k myšlence, že je moc dobře, že na našich besedách často mluvíme i o tom, jak je důležité nastavovat si pevné hranice v práci, jak může mít pracovní prostředí zásadní vliv na duševní zdraví. Řada šéfů to nechápe nebo na to prostě kašle a troufám si říct, že možná i tisíce zaměstnanců si nechávají líbit víc, než je zdrávo. Doslova. Pojďme si to tedy trochu probrat.
Buď realista, ale robota byla zrušena r. 1848
Jasně, jsem-li začínající pracovník, opravdu nemohu očekávat žádné velké finanční ohodnocení - nemám zkušenosti. Ale VŽDY máte nárok na mzdu! Je-li pro vaši práci nutné speciální vzdělání nebo roky zkušeností v daném oboru, musí to být ohodnoceno. Pokud ne, smrdí to.
Povinnosti
V pracovní smlouvě vždy musí být jasně specifikována náplň vaší práce a vy si ji dobře přečtěte a zapamatujte. Proto, abyste si své povinnosti plnili a práci neflákali, ale abyste taky věděli, co je ve vaší kompetenci a co není, co prostě dělat nemusíte. Vše, co po vás šéf chce, totiž nemusí být vaší povinností.
O krok dopředu
Než někam nastoupíte, je dobré zvážit, zda vám nebudou některé věci do budoucna vadit - ať už se jedná o nepravidelnost směn (já takhle nastoupila do práce, kde jsem o rok později musela skončit, protože mě to psychicky hodně ničilo, ale to je bohužel i jedna z věcí, které patří k mému onemocnění, což jsem v té době ještě dost dobře sama nechápala, tak buďte lepší a připravenější, než já), nedostatečné hygienické podmínky, práce o víkendech a svátcích, nařízená dovolená, sdílená pracovní místa (pro mě je nesmírně důležitá určitá rutina a nemožnost mít vlastní stůl, na který si můžu dát třeba kytku a fotku svého muže, a pokaždé sedět na jiném místě je pro mě nepříjemné), absence zázemí, kde by si člověk mohl v přestávce dát svačinu - to vše vám zpočátku nemusí připadat důležité, ale nejednou jsem buď měla vlastní zkušenost, že mi to časem začalo hodně vadit, nebo znám lidi, kteří tuto zkušenost mají a předem dobře nedomysleli, jak velkou to pro ně pak bude hrát roli.
Základ všeho
A komunikace. Ať už si v práci tykáte nebo vykáte, vždy je potřeba dbát na otevřenou komunikaci (po některých zkušenostech jsem na toto spojení trochu alergická, ale ono má své opodstatnění a je to opravdu důležité) a dávat si pozor na manipulaci. Ani když jste člověk, který se do pracovního procesu zapojuje poprvé, NIKDO nemá právo se s vámi v práci bavit jak se mu zlíbí, bez elementární slušnosti. NIKDY nemá nikdo právo v práci v komunikaci s vámi být vulgární, a to ani v případě, že uděláte chybu.
Kritika ano, urážky ne!
Kritika je nedílnou součástí života a pracovního obzvlášť. Nikdo nejsme neomylný a já se domnívám, že je dobře, když vás nadřízený upozorní, že něco děláte špatně. Nebo i v soukromí. Ale kritika vždy musí být oprávněná a hlavně podaná slušnou formou. A ne! Nejedná se o špatný způsob tehdy, kdy vám šéf vynadá do kreténů a doprdeluje za každou větou. Oslovování nesmyslnými zdrobnělinami, rádoby medový hlásek a na závěr pohlazení po vlasech? To rozhodně není slušná forma. Naopak – je to dehonestující, ponižující a překračuje to hranice. Samozřejmě, pokud jste se šéfem kámoši, jezdíte spolu na dovolené a po práci chodíte společně na pivo, tam je ten vztah výrazně jiný a je těžší si vzájemně nastavit ty hranice v práci, ale ani tak si nemůže dovolit cokoliv.
Je to oboustranné. Jste-li zaměstnanec, vždy byste měli udržovat nějakou úctu vůči autoritě. Plnit si své povinnosti a když vám šéf něco vytkne, neposílejte ho hned do míst, kde záda ztrácejí jméno, ale v první řadě se zamyslete, zda jste skutečně odvedli práci tak, jak jste měli. Pokud nemáte hotovou svou práci a zevlujete, tak je jasné, že by se ani vám nelíbilo někoho platit.
Chtějte vědět co nejvíc
Na pohovor se vždy dobře připravte a ptejte se nejen na to, jaké jsou platové podmínky a bonusy, zda je možný home office v případě nutnosti, jak je to s přestávkami, pracovní dobou a dovolenou. Vždy se dopředu ptejte, jaká pravidla v práci platí. A hlavně si dejte pozor na tu manipulaci. Někdy se dá vycítit už během pohovoru. Ta totiž už spoustu lidí přivedla k syndromu vyhoření a mnohé až na hospitalizaci na psychiatrii. Někdo si to možná ani neuvědomí, že manipuluje, protože většina manipulátorů to nedělá záměrně, jen jim nejspíš nikdo nevysvětlil, že jejich zajeté komunikační vzorce prostě nejsou v pořádku.
Věty, které by vás měly varovat
Ale vy si na to dávejte velký pozor! Věty typu: "Váš kolega to taky dělá," v případě, že po vás chce šéf něco, co vůbec není vaše práce; "Dostáváte dost, tak by vám nemělo vadit, že v práci zůstanete o chvilku dýl," v případě, že neplatí přesčasy; "Hlavně to neříkejte ostatním na oddělení, to je jen mezi námi," tohle je vždycky blbě! Tajnosti na pracovišti (a nejen tam) nikdy nevěstí nic dobrého. Nebo i sdílení s vámi, coby podřízenými, jak vysoké má nadřízený náklady, je manipulace. Někoho se to nedotkne, ale pro jiné to může být pomyslný bič, který je nutí dělat práci navíc, nebo pracovat a nechtít třeba zvýšení mzdy, pokud děláte víc práce nebo právě něco navíc.
Vaší povinností je pracovat, povinností šéfa práci zajistit
Nikdy nezapomínejte, že jste v práci proto, abyste pracovali! Pokud je ale vše hotovo a zaměstnavatel pro vás nemá smysluplnou práci (a ne, dělat tutéž věc neustále dokola, jako třeba uháčkovat metr šály, pak ji rozpárat a začít znovu totožnou, není smysluplná práce!), není to váš problém a i tak máte nárok na mzdu!
Nevýhody podnikatele, nejsou váš problém!
Podnikatel si na vše musí vydělat. To je samozřejmě pravda a já jsem zastáncem názoru, že živnostníci to nemají jednoduché - nikdo jim neplatí nemocenskou, dovolené, atd. a musí vydělat na daně, náklady na provoz podniku, ale i na vás! Ale byla to jejich volba a vy za ni nenesete zodpovědnost.
Vy něco prodáváte na trhu práce
Vy jako zaměstnanec totiž vyměňujete za peníze práci, kterou odvedete, ale taky svůj čas. Takže pokud vám někdo tvrdí, že nedostanete zaplaceno, protože do kavárny, kde pracujete (například), chodí málo zákazníků, tudíž majitel nevydělává, není to váš problém. Vy jste v té práci byli, tudíž máte nezpochybnitelné právo dostat za svůj čas zaplaceno, máte-li ve smlouvě jasně danou hodinovou mzdu. Uvědomte si, že neplacený čas je váš soukromý čas, s nímž můžete naložit jak jen chcete.
Loajalita je přínos, ne povinnost
Pokud to tak sami cítíte a chcete, můžete samozřejmě vyvinout iniciativu a podpořit prosperitu podniku, v němž pracujete. Ale není to vaše povinnost. Není to „jen“ loajalita – je to práce navíc, a pokud není výslovně uvedená ve smlouvě, nemůžete být nuceni ji dělat zdarma. Například nechcete-li, nemusíte své soukromí vůbec spojovat s prací, čili klidně zaměstnavateli odmítněte, že nebudete jeho akce atd. sdílet na svých sociálních sítích. Nejste povinni vymýšlet mu strategie, jak zvýšit prodej či návštěvnost ani vymýšlet příspěvky na sociální sítě, pokud to není náplní vaší práce. Na tuto práci si může najmout externího pracovníka, ale taky ho bude muset zaplatit odpovídající částkou, protože ten to nebude dělat ani za děkuju, ani za minimální mzdu.
Je dobré vědět
A upřímně doporučuju být v obraze pokud jde o zákoník práce (do toho ÚZ se vyplatí každý rok zainvestovat), protože pokud ho neznáte, je pro ty opravdu vyčůrané zaměstnavatele vždycky snadné s vámi vydrbat nebo vám "vysvětlit", že na něco nemáte nárok. Jak se říká, neznalost neomlouvá. A znalost vám ukáže. Ukáže vám toxické nadřízené.
Dohodáři
Například pokud pracujete na DPP, zaměstnavatel vám určitě nemůže vytýkat, kolik si naplánujete dovolené (pokud nefungujete jako záskok a nenastupujete někam na vykrývání dovolených, to je pak blbý), protože nejste zaměstnanci na HPP, tudíž ve smlouvě není, kolik dní dovolené si můžete vzít, ale kolik hodin můžete za rok odpracovat. Ba dokonce už dneska i dohodáři mají nárok na proplacení dovolené, takže to vyžadujte!
Zaškolujete se?
Nikdy ne zadarmo!!! Zákoník práce specifikuje zaškolování, zaučení jako odpracovaný čas, tudíž i tyto hodiny máte mít VŽDY zaplacené. Jednou jsem si na brigádě dovolila upozornit, že to tak je...a víte, co mi bylo řečeno? "Nebudu platit nikoho, kdo mi ještě nevydělal ani vorla, jestli se to někomu nelíbí, tak ať jde," cítíte v tom ten varovný signál? Já už teď jo...
Na co si tedy dát pozor?
Práce není otroctví, ať jste brigádník, začínající pracant nebo zkušený profík. Pokud máte zkušenost s toxickým šéfem, nebojte se ji sdílet – nebo ji pojmenujte aspoň sami pro sebe. A pokud jste na druhé straně – jste nadřízený – přemýšlejte, jak vaše slova dopadají na druhé. V pracovním vztahu jde především o respekt, a ten má vždy dvě strany.
S láskou,
Helli 💜
P. S.: Nemluvím samozřejmě o slušných nadřízených a zaměstnavatelích. Těch je sice málo, ale jsou!!!
P. P. S.: Svůj komentář u zmíněného videa jsem nakonec smazala, protože mě vyloženě děsilo, kolik lidí lajkovalo hlášku, že je luxus dostat zaplaceno za práci.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥