Jak dosáhnout životní rovnováhy

 Nikdy jsem se nenaučila chodit po laně. Zato na hraně si tančím denně. Trochu paradox pro člověka, který vlastně stále hledá balanc, nepřipadá vám?

Ztratila jsem mapu?
I přes nepopsatelnou ztrátu, která mě koncem roku 2023 srazila, jsem loňský rok považovala a stále považuji za ten nejlepší, ve svém životě. Ale možná právě proto, že jsem tak dlouho byla v klidu a pohodě, je to teď pro mě těžší. Myslím, že jsem si až příliš zvykla právě na tu pohodu, a tak je pro mě teď o to těžší zvládat své propady. Jako bych nějak vyšla ze cviku...

Není vidět, ale existuje
Neděje se nic hrozného. Teda ne tak hrozného, jako tomu bylo v minulosti. Naprosto racionálně bych dokonce řekla, že se neděje vůbec nic zlého. Mám báječnou rodinu, toho nejlepšího muže, přátele, s nimiž je mi dobře, dokonce jsme s holkama z destigmy spustily nový projekt, který už teď pomáhá a nám přináší pocit, že děláme něco, co má smysl, a přesto...

Jenže to je právě ten problém, když máte nalomené duševní zdraví. Zvenku se zdá, že je všechno v pohodě. Že je váš život zcela bez problémů, takřka ideální. Jenže to je právě ta zrádnost. Ta válka probíhá někde uvnitř. A často nelze ani vysvětlit. O to je nebezpečnější. 

Chaos
Někdy mám pocit, jako bych se odpojila sama od sebe. A to s sebou nese zmatek. Emoční zmatek. Moje emoční výkyvy mi dávají zabrat. Sama jim jen těžko rozumím. A ještě těžší je pro mě je ustát. K tomu se přidávají výčitky svědomí a strach. Pro Peťu teď musí být hodně náročné moje velké emoce ustát. Aby ne! Když jim nerozumím já sama, jak jim může rozumět on? Mám štěstí, že má se mnou trpělivost a dostatek pochopení. Ale občas mám strach, že si jednoho dne řekne, že jsem moc. 

Absolutně mi nic takového nenaznačuje, natož aby mi něco takového řekl. Naopak se fakt snaží mi být oporou. Tak si říkám, že to je spíš tím, že jsem moc především sama pro sebe, tak se mi těžko věří, že by to někdo jiný mohl zvládnout. 

Sebeláska a sebepochopení
A tak jsem se rozhodla, že poslechnu rady lékařů i terapeutky, a zase se zaměřím na to, abych na sebe byla dostatečně hodná. To je totiž nejdůležitější rozhodnutí, abych mohla začít pracovat na znovunalezení vlastní životní rovnováhy. Vím, že už jsem to zvládla, ale je to sisyfovská práce...

S laskavostí k sobě dojdeš
V první řadě omezuju svou pracovní aktivitu a hodlám se nyní soustředit primárně jen na spolupráci, která je sice velmi náročná, ale přináší mi nejvíc dobrého - dává mi smysl. A tak aktuálně investuji veškerou energii, kterou mi moje tělo dovolí, do práce, která mě nejvíc naplňuje. A odmítám si vyčítat, že mám jen jednu práci. Nebo se o to snažím. 

Režim
Už z minulosti vím, že potřebuju správně nastavený pravidelný režim. Nejde to ze dne na den. Navíc mi do toho dost hodil vidle zánět průdušek začátkem února, po němž jsem stále hodně unavená, ale jsem rozhodnutá a po malých krůčcích ho nastoluju. 

Plány a krátkodobé cíle
Mít jasný směr a cíl, to je jedna ze základních věcí, bez nichž se neobjedu, pokud chci žít v klidu a pohodě. Takže znovu najíždím na pečlivé plánování a své oblíbené TO DO lístečky. Ovšem dělat cokoliv na sílu není právě ten nejzdravější způsob, a tak si nevyčítám, když některé plány přehodnotím nebo posunu. Ne, že bych byla fanda prokrastinace, ale když cítím, že by mi hlava stejně nefungovala tak, jak potřebuju, klidně radši zapnu žehličku a dám si pár hodin nějakého seriálu. 

Důležité zdroje
Hledám své zdroje a využívám je. A tak znovu hodně čtu, chodíme na procházky, jedeme na výlet, jdu sama do kina, když mám volné dopoledne, a zvažuju i možnost, že bych se znovu ponořila do studia. Cestou z nedělního výletu jsem totiž v autě pouštěla hudbu a došlo mi, že mi chybí, jak jsem se učila španělsky a o maďarštině ani nemluvím. Při naší poslední návštěvě Budapešti jsem si sice ověřila, že zvládám základní konverzaci při objednávání v restauraci, nebo při placení v obchodě, ale je mi to nějak málo. 

Ty zdroje jsou fakt zázračná věc! Měl by je mít každý. Co to je? Cokoliv, co člověku pomáhá k udržení duševní pohody, nalezení rovnováhy nebo funguje jako záchranná síť, když začnete padat. Mohou to být koníčky, podpůrné vztahy nebo třeba spiritualita. 

Zdravý životní styl
Znovu si potřebuju nastavit správné stravovací návyky. Nějak pozvolna jsem začala některé věci podceňovat, až jsem sklouzla k tomu, že můj jídelníček je naprosto nepravidelný a ne úplně dobře vyvážený. 

Taky mi chybí pohyb. Chodíme na procházky, náš poslední výlet byl fyzicky docela nálož, ale je to málo. To počasí mi dává zabrat. Chybí mi světlo, hlavně sluníčko, takže jsem bez energie...jenže není asi jiná cesta, než se prostě hecnout!

Psychoterapie a instrospekce
Jsem nesmírně vděčná za pravidelné terapie. Zpočátku jsem měla obavy, jak si s novou terapeutkou sednu, jaké ty terapie budou, protože to není jen tak...ale Bára je vážně prima, ačkoliv má jiný přístup, než měla Veronika. A tak z každého sezení odcházím rozebraná, vyšťavená, ale zároveň zase o kus dál. 

Komunikace
Tím, jak jsem se trochu ztratila sama v sobě, mám někdy pocit, jako bych najednou nevěděla, jak mluvit s Peťou o tom, co se děje. Těžko se mi to vysvětluje, když sama pořádně nevím, a tak občas prostě jen mlčím nebo najíždím na klasickou odpověď "Nic," když se ptá, co se děje. Ale pracuju na tom!

Bude líp!
Pravdou je, že tohle období je náročné tak nějak celkově pro všechny. Domnívám se, že dlouhá zima, nebo spíš to bláznivé počasí, které venku řádí, je vysilující pro každého z nás. Tak se snažím vidět světlo na konci tunelu a pěstuju v sobě víru v to, že jak bude přibývat slunečných dnů a budou se prodlužovat, snáz budu hledat i ten kýžený balanc. 

S láskou vaše
nadějeplná Helli 💚