Monopoly

Lidé jsou schopní zpeněžit asi fakt cokoliv. Prodáváme svůj čas, svoje schopnosti, své nápady, svá těla, svou morálku i svědomí. Kde to nikoho nepřekvapí, to je politika. Jen těžko by se dnes našel někdo, kdo ještě věří v neúplatného kovboje hájícího práva lidí z čisté víry v to, že je to tak správné. Kde to překvapí, to je zdravotnictví a sociální služby. Nebo ne...?

Poslání k pos*ání
Nějakou dobu jsem fakt věřila, že existují služby a organizace, které opravdu chtějí primárně pomoci těm, kteří to potřebují. Že tam pracují lidé, kteří mají silné humanitní cítění a vnímají to jako své poslání. Jsou. Ale je jich tak málo, že to je k pos*ání. 

Chorobný Business
Už jen ta rétorika, která používá slova jako "klienti". Ve zdravotnictví se z pacientů stali klienti, protože je to byznys. Pacient není člověk, ale číslo pojišťovny, které se to pěkně napočítá. A v sociálních službách to není o moc lepší. Jasně, nesosá se ze zdravotní pojišťovny, ale klient je primárně statistická informace, která pomáhá zajistit finance ze státní sféry.

Žumpa
Vím, co se týká zdravotního pojištění a systému sociální podpory, jsme na tom snad nejlíp na světě!!! O to smutnější mi připadá, že se toho tak zneužívá. Nejednou jsem se setkala s tím, že neseděl počet úkonů např. zubařem skutečně provedených a naúčtovaných pojišťovně a někdy i pacientovi (já mám perfektní ordinaci, kam chodím od dětství a to je tak vzácná výjimka, že se občas sama potřebuju ujistit, zda se mi nezdá). *

Černá díra
Když v televizi vidím reklamu na nejmenovanou neziskovou organizaci, ježí se mi vlasy. Sama jsem jako studentka měla trvalý příkaz a chtěla pomoct alespoň dle vlastních možností. O řadu let později jsem se dostala k relevantním informacím, na základě nichž jsem ten trvalák okamžitě zrušila. Z částky, kterou jsem posílala se totiž po nákladech na zpracování, na zaměstnance a propagaci k těm potřebným nedostala ani desetina!!! 

Společnost
Sociální práce je z mého pohledu nesmírně důležitá. A velmi často fakt mizerně placená. Ale odrbávat ty, kteří využívají tyto služby, aby zaměstnanci, kteří by si zde bez patřičného vzdělání ani neškrtli, nechodili domů s výplatou nižší, než lidé mající jen základní vzdělání, je za mě nepřípustné a neetické. 

Morální mrzák
Chce se mi zvracet, když vidím, jak se z chudoby či nemocí či postižení dělá byznys. Když vidím, jak některé systémy totálně pokroutí charakter člověka, který skutečně vnímal svou práci jako poslání, je mi z toho smutno. Jasně, všichni musíme platit účty. Ale vážně se propůjčíme k čemukoliv...? 

...jak mraky nad saharou
Nikdy jsem nebyla žádná velká počtářka, ale jsou věci, které si člověk dovede zjistit a spočítat velmi snadno. Třeba taková společnost zaměstnávající výhradně OZP. Na každého zaměstnance má dotace, které téměř pokryjí mzdy (mělo by se jednat, tuším, o nějakých cca 70% skutečných nákladů - když to hodně zjednoduším). Nad zákonem stanovené minimum nedostanou takoví zaměstnanci nic a instituci, kde externě působí, si pak společnost vyfakturuje částku, která skutečně mnohonásobně převyšuje reálné náklady.  

Slepota
Fakt, že zaměstnanci si vydělají jen tolik, aby tak tak vyšli a v mnoha případech je porušován zákoník práce, nikdo neřeší. Zaměstnanci se neozvou, protože systém je semlel natolik, že se bojí i o takhle mizerně placenou práci. Podporuje se mezi nimi rivalita, bonzování a bossing už je jen třešničkou na dortu, který by asi nechtěl ochutnat nikdo. To je naprosto jasná ukázka obchodu třeba s invalidními důchodci. 

ID nesnižuje IQ
Když je člověk poživatelem invalidního důchodu 1. a 2. stupně, nikdo za něj neodvádí sociální pojištění, pokud nemá práci na HPP, tudíž práci potřebuje (a většina z nás i chce). Zkuste si ale představit shánění práce na půl úvazku, aby se jednalo o kvalifikované místo, které je také náležitě finančně oceněno. 

Jsou sociální podniky, kde sice můžete dělat kvalifikovanou práci. Ale za minimální mzdu. No, to je životní sen asi každého člověka, který studoval a dál se vzdělával. Jsou výjimky. Jsou místa, kde vás nikdo nesoudí, že jste ÍDéčko, dokonce i finančně ocení Vaše vzdělání, schopnosti a dovednosti. Ale pojďme si říct, že jich fakt není moc. 

Žijeme
Lidi nejsou čísla. Nejsou to diagnózy ani kódy. Nejsou to komodity, které si organizace a firmy mezi sebou mají závidět, krást, přivlastňovat si je a hrát s nimi Monopoly. 

Nepěkné vyhlídky
Při tomhle přístupu, nebo spíš současné formě vykořisťování lidských zdrojů, se není čemu divit, že je tolik lidí závislých na dávkách sociální podpory, přestože pracují. Sociální nůžky se rozevírají čím dál víc. Starobní důchodci, kteří už nestačí brigádničit, prohrabávají popelnice, mladí lidé téměř nemají šanci se osamostatnit, pokud nepochází z finančně dobře situovaného prostředí. Lidé se dostávají do dluhových pastí nejen z důvodu nedostatečné finanční gramotnosti, ale i z čisté nouze. A politici žijící v jiném sociálním vesmíru se pozastavují nad klesající natalitou...

Tenhle článek není příliš pozitivní. Ani vzdáleně. (Ano, narážím jen na kapku v moři a podávám svůj úhel pohledu na základě sesbíraných a ověřených!!! dat a získaných zkušeností.) Ale když tak sleduji to dění okolo sebe, sbírám vlastní zkušenosti a bavím se s jinými zase o jejich zkušenostech, jedna moje část není daleka tomu, aby ztratila víru v lidstvo. Naštěstí vím, že pár osvícených lidí to vnímá a chtějí tenhle neetický přístup změnit nebo na něj alespoň upozornit (čímž jsou často trnem v oku ouřednického šimla, viď). A ti mi dávají naději, že existuje světlo na konci tunelu. Že ještě nejsme ztracení. Dávají mi naději, že jako lidstvo ještě pořád máme naději.

S láskou Vaše,
zamyšlená Helli 💛

* informaci o tom, co vám proplácela pojišťovna u lékařů, má k nahlédnutí každý pojištěnec