Vždycky jsem sázela na špatné koně. Když jsem si v seriálu oblíbila postavu, zabili ji. Když jsem poslala hlas do ankety Český slavík, dotyčný umělec se nedostal ani do nominace. Když jsem začala věřit nějakému člověku, ukázalo se, že jsem se v něm pletla. A tak začínám sázet na sebe.
Křehká víra
Mám ráda lidi. I když mám radši zvířata, stejně mám ráda lidi. I po tom všem se dívám na svět a lidi v něm, že nejsou přirozeně zlí, zákeřní, falešní, vypočítaví...A to nejspíš ani opravdu nejsou. Domnívám se, že k nefér jednání člověka přivedou okolnosti, které ho v čase formují. Být "svině" je totiž vždycky ta nejjednodušší cesta.
Pro někoho jsem naivní, pro někoho hloupá. Sama na sebe jsem občas ukrutně naštvaná, že jsem věřila nesprávným lidem, ale nikdy svůj postoj nejspíš nezměním. Taková jsem. Taková chci být - chci žít s vědomím, že nikomu dopředu nekřivdím, že se sama sobě můžu podívat do očí. Že dokážu dát šanci komukoliv.
Nejdřív já
Ovšem to nic nemění na faktu, že dávám šanci v první řadě sama sobě. Abych mohla být vůči druhým dobrý člověk, abych dokázala být laskavá, chápavá a mohla se dělit o to, co mám, musím to mít nejdříve pro sebe. Jak mi řekl můj muž: "V letadle si taky při havárii musíš nasadit masku nejdřív ty, abys pak mohla pomáhat druhým." Má pravdu.
Jedny dveře se zavřou...
Nemůžu nikomu, ani člověku, kterého mám ráda, dopřát klid a pohodu na úkor svého vlastního klidu a duševní pohody. A pokud tohle nedokáže ten člověk pochopit, pak není tím, koho ve svém životě potřebuju. Jakýkoliv vztah, ať už partnerský nebo přátelský, by totiž měl vždy být vyrovnaný. Tam, kde jeden bere a druhý dává, brzy dojdou zdroje. A pokud se bavíme o zdrojích na emoční úrovni, je to těžký bankrot, který nevyřeší žádná metaforická insolvence.
Slyšet a (ne)slyšet
Nikdo z nás často neslyší ani věci jasně řečené. Protože si mnozí lidé stále představují člověka s duševním onemocněním jako jednu z postav filmu Requiem pro panenku, jelikož nevnímají rozdíl mezi duševním onemocněním a mentální retardací, neslyší, když otevřeně říkám, že jsem nemocná. A já se svou (s ohledem na svou historii naprosto nečekaně) srdečností a dětskou otevřeností zase často neslyším ani varovné signály, ale ani jasně řečená přiznání typu "jsem sobec" a jiná. Jak se už nesčetněkrát ukázalo.
Už ne
Vytvářím si vazby na ty, které k sobě pustím blíž. Které považuju za přátele, za své blízké, jimž začnu věřit. Dříve pro mne bylo takřka nemožné vidět ty náznaky nebo jasné důkazy. Odejít ze vztahů, které pro mě nebyly zdravé. Setrvávala jsem v nich bez ohledu na sebe. Upřednostňovala jsem potřeby druhých před svými vlastními. Ale to už se nestane.
Pořád se učím
Dávám více prostoru své intuici, naslouchám svým emocím a hlavně slyším své blízké, kteří mi říkají, abych myslela nejdřív na sebe, když se letadlo blíží k zemi. Sázím tedy na sebe, dovoluji si přijmout nabízenou podporu a pomoc svých blízkých, nenechám se zničit vlastními ohledy na druhé a nehodlám si už nikdy vyčítat, že jsem k sobě laskavá.
Člověk může dostat šanci a když ji zkusí využít, je to naprosto v pořádku. Od toho ty šance přece jsou. Stejně tak je ale zcela v pořádku změnit směr, když cítíte, že jdete špatnou cestou.
V první den roku 2025 vám všem chci přát nejen zdraví, štěstí, lásku, ale především sebepoznání, nalezení vlastní hodnoty, schopnost být laskavý ke svému tělu, svým pocitům, nalezení šťastné cesty i odvahu hledat cesty jiné. A nám všem přeji mír...nejen na duši!
S láskou Vaše
novoročně naladěná Helli💖
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥