Čistý štít

 Nikdo z nás není neomylný. Jsme jen lidé. Chybující. Omylní. Litující. Dobří. Špatní. Bloudící. Cílevědomí. Zmatení. Pochybující. Moudří. Zmoudřelí. Naivní. Důvěřiví. Nedůvěřiví. Jsou desítky přívlastků, jimiž se můžeme snažit charakterizovat. Sami sebe i sebe navzájem. 

Morální hodnoty
Myslím si, že mi rodiče dali dobrý základ do života. Naučili mě, že mi nikdy nic nespadne do klína samo, že si musím spoustu věcí vybojovat. Když něco chci, mám si za tím jít. Můžu zkusit být čímkoliv, protože mě podpoří (i když zákaz studia na policejní akademii mě dodnes mrzí, mumínku). Maminka nesnáší lhaní (což i já) a taťka mi odmalička říkával, že nemá smysl lhát, protože se na všechno vždycky dřív či později přijde (správnej polda, syn učitele se nezapře). 

Ačkoliv se mi naši snažili předat to nejlepší, co mohli, s vlastní naivitou a hloupostí jsem se musela popasovat sama. Učím se tomu dodnes. Zamýšlím-li se však nad sebou samou, pak budu raději litovat vlastní naivity, než se stát někým, kým opovrhuju. 

"Zakopnout můžeš, vstát musíš!"
Pochopitelně dělám chyby. Šlápla jsem nejednou vedle, sešla z cesty, chtěla porušit pravidla. Ale beze všech alibistických obhajob, bez vytáček před sebou samou, jsem si všechny hlouposti, které jsem v minulosti vyvedla, odpustila. 

Ono je totiž těžké žít v přítomnosti, když si s sebou člověk táhne u nohy kouli ze sebevýčitek. A paradoxně tento pocit znají zejména ti, kteří se neprovinili ničím tak fatálním, jako jiní, kteří svých činů nikdy nezalitovali. 

Hodný není hloupý
Podle toho, co mi rodiče dali do života, se snažím chovat. Tak abych se na sebe mohla podívat do zrcadla, pohlédnout sama sobě do očí s vědomím, že jsem dobrý člověk. I když i to se může zdát relativní. Ale pro mě to znamená, že jsem férová, vstřícná, poctivá a k lidem se chovám slušně. Což se ovšem nevylučuje s tím, že se dokážu asertivně vymezit v případě, že někdo překračuje moje hranice.

Důkaz místo slibů
Těší mě, když potkám někoho z minulosti, kdo mi dá najevo, že mě právě takhle vnímal/vnímá. Stalo se to opakovaně. Pokaždé mě to utvrdí v tom, že dělám správně. Že jsem vlastně tím, kým jsem vždycky chtěla být. Sice ne rockovou zpěvačkou, kriminalistkou ani žurnalistkou, ale slušným člověkem.

Ani dnes tomu nebylo jinak. Dokonce mi došlo, že jsem něčí život pozitivně ovlivnila. Po deseti létech jsem se dnes setkala na snídani se svým kolegou ze studií. Dojalo mě, když mi svěřil, jak hezky vnímal mé chování vůči sobě. Dokonce si pamatoval slovo od slova pár vět, které jsem mu tehdy řekla. A svěřil se, že si velmi vážil mé upřímnosti. 

Zpátky do minulosti
Nepovídali jsme si zvlášť často, přestože jsme studovali stejný obor a každý týden jsme se potkávali. Přesto jsme si měli co říct, když byla příležitost. A mě moc těší, že jsem v něm zanechala takovou stopu, aby mu stálo za to mě kontaktovat s tím, že by mě rád viděl. Skutečně ráda jsem ho po letech viděla, zavzpomínala a dozvěděla se, jak žije dnes, jak se má. Člověk, pro něhož jsem byla dobrou vzpomínkou. 

Zpráva z minulosti záchranou budoucnosti
Tohle nejspíš potěší každého. Ale u hraničářky, která často v nejtemnějších chvílích svého života, slyší jen temný hlas svého vnitřního já, jenž jí obviňuje, že je lidem jen na obtíž, že není dobrý člověk, že všem kolem jen ubližuje a ničí životy, je to přesně ta informace, kterou potřebuje dostat. Abych si ji mohla připomenout vždy, když se začnu propadat do temnoty. 

S láskou
vzpomínající Helli💛