Letošní rok mi doslova změnil život. Přinesl mi do života spoustu příležitostí, báječných věcí, přátel, ale také těžkých zkoušek a bolestných zjištění. Občas jsem si nebyla jistá sama sebou, svými rozhodnutími, ale vždy vše nakonec dopadlo dobře. Pro mě určitě.
Těžké začátky
Nebylo lehké vstoupit do nového roku bez mých nejvěrnějších chlupatých přátel. Musela jsem začít znovu. Najít si nové rituály. Trochu přestěhovat byt. Naučit se prožívat smutek teď a tady.
Ani vztahové karamboly se mi nevyhnuly. Hned v lednu jsem dala šanci lásce. Respektive dala jsem šanci tomu, aby se ve mně ten cit mohl zrodit. Bohužel se tak nestalo a když už jsem začala mít pochybnosti, tak nějak se to vyřešilo samo a já byla zase volná.
Přechodový rituál
Potřebovala jsem se totiž učit mít ráda v první řadě sama sebe. Jen těžko lze ten proces popsat jako přesný postup pro všechny, kteří jím potřebují taktéž projít. Domnívám se, že to u každého může být trochu jinak. Mně opravdu hodně pomohlo naslouchat sama sobě. Každý den vnímat vše, co cítím, co se ve mně odehrává a snažila jsem se to nejen pojmenovat, ale hlavně bez výčitek prožít.
Mnohdy to nebylo snadné. Zejména pak pro někoho, kdo celý život přežíval tak, že se snažil plnit přání a očekávání okolí, už v dětství se naučil dobře skrývat to, co opravdu cítí, a potlačoval své potřeby natolik, že se ztratil sám v sobě. Nakonec jsem zjistila, že vlastně vůbec netuším, kdo jsem a neuměla jsem porozumět ničemu, co se ve mně odehrává.
Tajný návod
Za poslední 4 roky jsem ale ušla velký kus cesty a, i když se to stále učím, dokážu se zastavit a podívat se do sebe. Nikdy jsem doopravdy nechápala, co tím je myšleno. Ani žádný terapeut mi nedokázal dát jasný návod. Každý to má opravdu jinak, originálně pro sebe. Takže on nejspíš nějaký takový univerzální neexistuje. Ani já to nedokážu slovy popsat. Ale je to způsob, jakým dovedu vnímat své potřeby, emoce, hranice, vědět co chci a co nechci.
Najednou mi bylo mnohem, mnohem líp. A to i když jsem brečela. Dovolila jsem si plakat, křičet, vzlykat a ono se mi vážně ulevilo. Pochopila jsem, že pláč není slabost. Právě pláč chce odvahu. A vážně se člověku nesmírně uleví.
Mé tělo - můj vesmír
Dokonce jsem začala přijímat i své tělo. Ať už se mi líbí, nebo ne, přežilo toho se mnou hodně. Týrala jsem ho, trýznila, zraňovala, vyčerpávala na doraz, a přesto to se mnou nevzdalo. Nyní pro mě text písně od Ewy znamená mnohem víc, než jen chytlavý song se zpěvným textem...Co všechno moje tělo, co už vydrželo a dovedlo mě ať tam, kam mělo...
Správný čas
Ve chvíli, když jsem byla šťastná sama se sebou, byla jsem sama, ale necítila se osamělá, přišel mi do života anděl. Můj muž. Nikdy jsem nemilovala víc. A nikdy jsem nebyla tak milována.
Všechno jinak
Můj svět byl najednou vzhůru nohama, ale já o nás jedinkrát nezapochybovala. Věděla jsem, že je vše přesně tak, jak má být. Ačkoliv mi to změnilo život, nezkomplikovalo ho to. Moje dobrá kamarádka mi napsala, že je to ten správný chlap, když mi život nekomplikuje, ale naopak ulehčuje.
Za všech okolností je mi oporou. Neutíká, když mi není dobře, ale naopak se snaží udělat vše pro to, aby mi bylo líp. Ve všem, co dělám, v mých rozhodnutích mě podporuje. Když mám strach, dodává mi odvahu. Ze světa, o němž jsem v dětství přijala jedinou zprávu - že je nebezpečný-, udělal místo, které je barevné, krásné a po jeho boku jsem našla skutečné bezpečí a klid, který jsem tolik potřebovala.
Au revoir
Letošním rokem uzavírám jednu etapu svého života. I když mi mnohé bude scházet, je čas na změnu. Změny nemám ráda, pokud se nejedná o kabelky a boty. Ale je čas myslet na sebe a svoji duševní pohodu. Je čas posunout se zase o kousek dál.
Novou kapitolu začínám po boku muže, s nímž se nemusím ničeho bát. A tak je to pro mě snazší, než kdy jindy.
S láskou
uzavírající Helli💘
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥