Každý z nás má občas den blbec. V tom vidím určitou spravedlivost vesmíru. Jak velkou váhu však přisuzujete takovým dnům? A co když to není den, ale trvá to nějakou dobu...?
Svobodně zadaná
Ačkoliv jsem si vážně naivně myslela, že takzvaně černé scénáře jsou za mnou, není tomu tak. Žiju momentálně nejšťastněji za celý svůj život. Nikdy mi nebylo líp. Nikdy jsem nepocítila takové bezpečí a zázemí. A přitom pocit svobody. Svobody sama před sebou, před vlastními myšlenkami a emocemi.
Moje vnitřní p**ka
Přesto ten hlásek, který už je tedy sotvakdy slyšet, ač stále existuje a nahlodává, podsouval mému nastavení myšlenku, že si to nezasloužím. A že budu dřív nebo později potrestána za tu nehoráznou drzost být šťastná. Upřímně? Já vím, je to strašnej blábol! Racionálně to, samozřejmě, vím! Nikdo by přece neměl trpět za to, že si dovolí být šťastný a užít si to.
Minulost je varováním
Když má ale člověk za sebou tolik věcí, mezi nimiž vystupuje jen pár šťastných chvil, má zkrátka pod kůží, že to nebude trvat dlouho a že přijde zase něco zlého a že tím splácí svůj dluh. I když žádný dluh neexistuje.
Šestý smysl
Nicméně se často setkávám s tím, že lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním nebo nepohodou, jsou mnohem vnímavější, citlivější vůči dění kolem. A tak cítím takové zvláštní vibrace ve vzduchu. Takové elektrické chvění kolem.
Nejsme nepopsaný papír
Tentokrát ale zcela racionálně vím, že nás čekají těžké chvíle. Nebo minimálně náročné. Ale taky se na ně mohu připravit. A co je nejdůležitější? Vím, že to není žádný trest. Žádný dluh. Pouhý fakt, že s Peťou každý máme už něco za sebou a do vztahu jsme si oba přinesli takovou krosničku nedořešených záležitostí z minulosti. Mám ji já, má ji i on. Co je však důležité, že teď jsme na všechno spolu.
A just jsem šťastná!
A tak si i v tom tichu před bouří nacházím štěstí. Je totiž nesmírné štěstí vědět, že je tu někdo, pro koho stojí za to být připravený na cokoliv. O koho se můžete opřít. Komu chcete být oporou. S kým překonáte všechno, co přijde.
Nebojím se!
Moje terapeutka Veronika mi kdysi řekla, že mě vnímá jako Xenu, princeznu bojovnici. Dnes ji v sobě nacházím i já sama. Sice nejsem moc na kožený minišatky a výhružné jódlování, preferuju spíš grácii a schopnost být nad věcí, přesto však tu bojovnici v sobě cítím. Je připravená. Já jsem připravená.
S láskou Vaše
defenzivní Helli 💗
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥