Nikdy se nevyléčím

 Uzdravení a zotavení. Pro někoho synonyma. Pro nás, kteří občas bojujeme sami se sebou, jindy se snažíme najít způsob, jak se mít rádi, vážit si sami sebe, ale především žít co "nejnormálnější" životy, jsou to dva odlišné termíny. Uzdravení je v mnoha případech nereálné. Zotavení, to je cílová rovinka.

Týdny pro duševní zdraví
Minulý týden jsem se účastnila jako jedna ze dvou hostek besedy v rámci každoroční osvětové akce Týdny pro duševní zdraví ve východních Čechách. V královéhradeckém kině BioCentral se veřejnosti promítal film Narušení, který vypráví příběh Susanny potýkající se s depresemi a disociacemi, jež souvisí s diagnózou hraniční porucha osobnosti. Po tomto filmu následovala právě ona beseda. 

Narušené
S Kačkou, s níž už jsme sehraná dvojka, protože spolu objíždíme pardubický kraj, jsme předstoupily coby dvě zcela rozdílné ženy, které ale spojuje víc, než jen "diagnóza". Zodpovídaly jsme dotazy z publika, které bylo nesmírně milé, vlídné a projevovalo skutečný zájem o věc. Což usuzuji i z toho, že padlo několik velmi dobrých otázek.

Doporučily byste změnu lékaře, pokud vám nevyhovuje?
Jednoznačně ano! Všichni občané ČR povinně hradí zdravotní pojištění. Nejsou-li práceschopní, platí toto pojištění stát. To ovšem nic nemění na tom, že i v souvislosti s touto povinností máte právo zvolit si lékaře, který vám vyhovuje! Ať už jde o praktického lékaře, oftalmologa, zubaře či ortopeda. Dovolím si tvrdit, že u psychiatra je to obzvlášť důležité. 

K lékaři s touto specializací je nutné mít jako pacient důvěru. A ta by měla být oboustranná, aby mohla být léčba úspěšná. Ano, stav psychiatrické péče u nás je tristní. Psychiatrů je jako šafránu a těch dobrých ještě méně. Čekací lhůty jsou dlouhé, a tak se může zdát, že je situace bezvýchodná. 

Není! V tomto případě je třeba hledat a i kdybyste měli dojíždět do jiného města, udělejte to! Vůbec neváhejte. Děláte to přece pro sebe. 

Je možné poruchu osobnosti vyléčit?
Ve filmu padlo, že ano. Je však na místě zmínit, že film byl natočen v 90. letech a děj se odehrává v 60. letech. Tím pádem je třeba udržet si perspektivu současnosti. Medicína jde pořád dopředu. Něco nebo někoho "vyléčit" je primárně medicínský pojem. Lze vyléčit chřipku, zlomeninu, ba dokonce (díky bohu za ty šťastné případy) i rakovinu. Ale duševní onemocnění...s tím to tak jednoduché není. 

V tom prostoru, který se nám všem rozkládá mezi ušima, má každý svůj vlastní vesmír. Stejně záhadný a nekonečný jako ten nad námi, nebo oceány. Emoce, myšlenky, vzpomínky, nápady - to všechno jsou tak abstraktní věci, že jen stěží můžeme tvrdit, co se tam všechno odehrává, když právě tohle nelze nijak změřit, spočítat nebo zrentgenovat. A proto nelze ani s jistotou tvrdit "je vyléčen/á". 

V našem světě však existuje pojem ZOTAVENÍ. Tento termín zavedl roku 2002 Dr. Mark Ragins a věnoval se mu ve své studii Cesta k zotavení. Do češtiny byl tento dokument přeložen Martinem Fojtíčkem a Janem Růžičkou v roce 2017.

Zotavení je proces. Cílem je žít co nejkvalitnější život i s tím, že má člověk třeba nějaké omezení. Cesta k němu není rovně do kopce. Jsou tam zatáčky, občas se člověk vrátí, někdy šplhá, jindy se kutálí z kopce, pak jde chvíli rovně. Ale to všechno je způsob, jímž se učí člověk poznat sám sebe a na základě toho žít kvalitní život.

Jsem zotavená
Nedělám si tedy iluze, že bych se někdy úplně uzdravila. Že najednou začnu přemýšlet jako kdokoliv jiný, kdo nikdy nepřemýšlel o tom, jak ukončit svou vlastní existenci na zemi. Domnívám se, že zrovna tohle člověka hodně změní. Nezploštím své emoce. Ale cestou k zotavení se spíš učím vnímat své hranice, potřeby, rozumět svému chování,  poznávat v něm vzorce, které můžu měnit. Nebo s nimi alespoň vědomě pracovat.

Můžu fungovat jako kdokoliv jiný. Může se stát, že jednoho dne budu i bez léků a terapie. Ale v tuto chvíli považuji za úspěch a zotavení už právě to, že žiju, řekněme, normální život. I přes to, že beru nějakou medikaci a pravidelně chodím na terapii. Nejsem člověk, který by byl zavřený doma, celé měsíce neopustil postel, ale naopak mám hodně koníčků, aktivit, žiju ve spokojeném vztahu a dělám věci, které mě naplňují. Paradoxně je právě tohle možná zdravější život, než životy některých takzvaně zdravých lidí bez psychiatrické diagnózy. 

S láskou 
Vaše Helli na cestě k cíli 💜