Posledních několik měsíců se cítím vážně dobře. Stabilně. Vyrovnaně. Jsem vážně šťastná. Tak šťastná jsem ještě nikdy nebyla. Až jsem skoro zapomněla, že jsem na hraně. Ne, nedefinuje mě žádná diagnóza (!!!), ale když ji ignoruju, nerozumím sama sobě. Diabetik také není primárně osobnost, ale když člověk žijící s diabetem přehlíží, že na sebe musí brát ohledy, taky se mu to podepíše na zdraví.
Seberespekt
Chtě nechtě jsem hraničářka. A některé typické znaky se nevyhýbají ani mně. Nejsem zrovna tabulková (a podle dostupné literatury nebo veřejně šířených dezinformací o lidech potýkajících se s touto poruchou není snad nikdo - logicky proto, že jsme lidé, ne matematické vzorce) a na řadě věcí už jsem výrazně zapracovala. Nebo si je aspoň dokážu velmi snad zvědomit.
Zn. ideál
Ačkoliv je v mém životě aktuálně téměř vše (především partnerský vztah) zalito sluncem. Mumínek s taťkou jsou v rámci možností zdraví a máme krásný vztah. Se ségrou si nevoláme denně, ale i náš vztah už je delší dobu moc prima (v určitém věku asi přestane být 12letý věkový rozdíl mezi sourozenci tak znatelný). Mám své přátele a kamarády, které mám ráda a mám s nimi stabilní vztahy, práce mě baví, zejména pak destigmatizační besedy, které mě moc naplňují. Zkrátka se všechno zdá být v plusových hodnotách.
Pořád truchlím
Bolest z odchodu Arnoštka a Herbíčka ale stále neodchází. Ráda bych řekla, že není alespoň tak intenzivní, ale nebudu lhát ani vám, ani sobě do kapsy. Nejhorší jsou ty chvíle, kdy potkám někoho ze sousedů nebo známých, s nimiž jsem se delší dobu neviděla. Pokaždé totiž padne otázka: "A kdepak máte pejska?" Brzy to bude rok, a přesto mě to vždycky rozbrečí. Stejně jako když někde najdu Herbíčkovy chlupy. Byli pro mě ale velmi důležití, a tak si to nevyčítám. Už jsem se naučila, že časově vymezit, jak dlouho může člověk truchlit, je totální nesmysl. A pokud to někdo soudí, tak ať. Jde o mě a mou bolest, kterou si potřebuju odžít právě tak, jak potřebuju, a já si ji nebudu zakazovat.
Strach z opuštění
Hraničáři mívají sklon úzkostně se děsit, že nás někdo opustí, odmítne. Protože jsem tak šťastná a spokojená, jak jsem nikdy dřív nebyla, přestala jsem být na pozoru sama před sebou. Sklouzla jsem k občasnému impulzivnímu chování a přestala jsem vnímat, co je nemoc a co já a moje vědomé rozhodnutí.
Jádro pudla
Peťa mě vůbec nebere jako člověka, který se potýká s duševním onemocněním. Ani se tak ke mně nechová. Což je to nejlepší, co pro mě může udělat. (Co pro nás všechny můžete dělat.) Je mi oporou, partnerem, kamarádem, ochráncem, bezpečím - vším, co potřebuju. Absolutně nemám nejmenší důvod pochybovat o našem vztahu, už vůbec ne o něm! A teď přichází na řadu moje vnitřní pí*a. Aniž bych si to uvědomila, začala mi našeptávat, že si to nezasloužím, že o všechno přijdu, že budu sama, že patřím do bambulárny, že neexistuje jediný důvod, proč by o mě kdokoliv stál, a další takové ty "roztomilé, láskyplné (ne!!!)pravdy", kterými mě už tolikrát předtím rozsekala...
A kromě toho mám po instalaci nitroděložního tělíska asi trochu rozvibrované hormony...
Jsem zpátky, Ty sklapni, mrcho!
Než mi došlo, kde se ty pochybnosti, úzkosti a slzy berou, byly momenty, kdy jsem se začínala uzavírat do sebe. Zase jsem byla přecitlivělá a špatně si vykládala některé věci. Brala si všechno osobně. Ale ta mrcha na mě jen tak nevyzraje! Už jsem se totiž naučila posílit laskavost a pochopení sama k sobě.
Takže! Vím, kde se ty negativní emoce berou a taky vím, jak je zpracovat. A pokud potřebuju brečet, prostě budu, protože je to v pořádku. Ne, že bych teda bulela ve frontě v masně, protože ta protivná modrá hlava koupila poslední hovězí kližku, ale u reklamy na lejnofáč se štěňátkem si klidně slzu uroním. A jsem s tím v míru.
Nezapomínejte!
Co chci vlastně sdílet za myšlenku? Nezapomínejte naslouchat sami sobě a respektovat své potřeby. Všichni máme ve svém životě desítky rolí - žena, dcera, sestra, přítelkyně, partnerka, kamarádka, zaměstnankyně, umělkyně, posluchačka, sousedka...Je toho spoustu. A ani to, že se potýkáte s duševním onemocněním, na tomhle vůbec nic nemění. Duševní onemocnění, ani žádné jiné z nikoho neudělá jenom "pacienta".
S láskou Vaše
vědomá Helli ❤💪
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥