Princip pátku třináctého

 Co dáváš, to se Ti vrací. Je asi jedno, jestli tomu říkáte karma, boží mlýny nebo třeba manifestace. Ale věřím, že můj vesmír takhle nějak prostě funguje. Mám-li v sobě negativní energii (a nemusí to být negativní energie směřující k okolí, ale i k sobě samé), nic moc dobrého se neděje. Jak pátek třináctého. Když ráno vstanete a věříte, že ten den bude průšvih, tak vážně bude. 

Energie není ezo
Nemyslím si, že bych byla nějak extra ezo-bio-kytky, jak říkala Herbíčkova oblíbená paní doktorka Radka, ale na energie věřím. Třeba auru jsem reálně na vlastní oči viděla. Několikrát. Nejhezčí byla u Herbíka - měl žlutou. 

Balanc
Tudíž věřím i tomu, že pokud se k ostatním budu chovat hnusně, vrátí se mi to. Když se budu k lidem chovat slušně, budu na lidi taková, jak to stejně z 99% cítím - milá, laskavá, ochotná -, tak se mi to taky vrátí. Někdy. Pokud se budu neustále utápět v negativních myšlenkách, nic dobrého mi to nepřinese. Být na sílu pozitivní je teda, myslím si, taky pěkná blbost. Ale schopnost neutápět se v zoufalství kvůli každé hlouposti, dokázat být nad věcí, přijímat věci takové, jaké jsou, pokud nemám šanci je ovlivnit - to je, domnívám se, správná cesta k vlastnímu vyrovnanému já. 

Příležitost
Je to takový princip pátku třináctého. Pokud si budu říkat, že něco nezvládnu, tak to opravdu nezvládnu. Jestliže si budu říkat, že se něco zlého přihodí, tak se to opravdu přihodí. I kdyby to měla být totální hloupost jako je třeba rozbití talířku při mytí nádobí. Ale ve chvíli, kdy budu nastavená na to, že se něco špatného stane, pak i takovým blbostem začnu dávat takovou váhu, že mi to začne potvrzovat to, co si stejně celou dobu říkám, tedy přivolávám. 

Vlastní rozhodnutí
Řekla bych, že to tedy nakonec není tak, že vysílám negaci, tak se mi vrací. Spíš jsem tak negativní, že i malichernostem, nad které by se člověk mohl v klidu povznést, přikládám daleko větší význam. Úplně stejně to funguje naopak. Když ráno vstanu a při pohledu z okna si řeknu, že nás čeká prima den, bez ohledu na to, jestli svítí sluníčko, takže bude teplo, nebo prší, takže zem nebude vyprahlá suchem (a já se můžu zapikat na gauč s čajem a knížkou), tak ten den bude dobrý. 

Princip pátku třináctého tedy podle mého názoru není tak docela o tom, jak si něco reálně přivolat, vybrečet, vyprosit. Ale spíš o tom, jak dokážeme přijímat vše, co nám do života vstupuje. Je to o respektu. O pokoře. K sobě, k druhým, ke světu. Je to o tom, jak chci žít. Je to o rozhodnutí, čemu jako váhu sama dám. 

S láskou Vaše
vyzenovaná Helli 💜💫