Onehdy se mi po letech ozval jeden známý. Psali jsme si a on se mi svěřil, že ho opustila přítelkyně a jak je těžké v dnešní době najít novou partnerku. Díky našemu psaní jsem si uvědomila své chování v předchozím dlouholetém vztahu a vybavily se mi některé ze zpětných vazeb mé terapeutky, když jsme na sezeních rozebíraly právě partnerské vztahy. Což mě přivedlo k zamyšlení nad tím, co může vztah zničit...
Manipulace
Manipulativní chování ve vztahu je vždycky průšvih. Jistě se shodneme, že manipulátor by to fakt neměl dělat a že je tím, jak se dnes říká toxický. Ale ta chyba je vždy na obou stranách (jak na straně manželky, tak na straně tchýně😁). Manipulovaný by se měl vůči takovému chování vyhranit. Neměl by se nechat zahánět někam, kam nechce. Ano, snáz se to říká, než praktikuje. O tom vím své. A ne málo.
Nicméně tím chci říct, že nic není jen černé, nebo jen bílé. Tudíž ani tzv. vina není nikdy jen na té jedné straně. Ať už vědomě či nevědomě. No, ani mně nebylo příjemné tohle slyšet. Ale je to tak. Je to o našich vlastních hranicích. A o tom, jak si je hlídáme a udržujeme. A to už není jen chybou toho, kdo se námi snaží manipulovat, ale je to o nás. Z vlastní zkušenosti vím, že ta manipulace může být tak nenápadná a plíživá, že si to ani neuvědomíme. Tím spíš bychom si ale měli zvědomovat vlastní pocity. A především se je naučit pojmenovávat.
Pojmenovat a vyřešit
Ve chvíli, kdy jsem se naučila pojmenovávat své emoce, dokázala jsem je snadněji pochopit a díky tomu i třeba vycítit to, když se mě někdo snaží dostat tam, kam chce nebo potřebuje. Ať už vědomě či nevědomě. Kromě toho už dnes daleko lépe vím, kde ty mé hranice jsou a umím si je lépe hlídat. Také je ale dovedu mnohem asertivněji komunikovat. Nejsem bezemoční. To v žádném případě. Svádím to trochu na temperament a maďarsko-slovenské geny. Ale otevřeně, bez teatrálních emočních výbuchů, říkám, co se mi nelíbí.
Myslím si, že tohle je schopnost, která se hodí v mnoha oblastech našich životů. Ať už jde o partnerství, práci, vztahy obecně.
Být sám sebou
Měla jsem snahu se dřív přizpůsobovat. To je samozřejmě v pořádku, ale nesmí to jít do extrému. Snažila jsem se stát někým, koho partner chtěl, nebo spíš jsem si myslela, koho chce. Tím pádem jsem ale den ode dne přestávala být tou, do které se zakoukal. Přestávala jsem být sama sebou. Domnívám se, že o tomhle už jsem v minulosti psala. Stále víc jsem o tom ale přesvědčená. I proto si uvědomuju, že nemůžu všechno, co se nepovedlo, přisuzovat pouze bývalému partnerovi. On mě neměnil, to já se měnila, protože jsem si myslela, že to tak chce. A to bylo špatně.
Vztahová subalternost
I závislostní chování může vztah zničit. Nemám teď na mysli alkohol či drogy (ačkoliv to je samozřejmě bez debat velký špatný), ale závislost na partnerovi. Jasně, na začátku vztahu s námi cloumá zamilovanost, chceme s tím druhým být každou volnou chvíli a když nejsme, chceme s ním být v kontaktu alespoň virtuálně, nebo na něho myslíme. To je přirozená součást zamilovanosti a rodící se lásky. Ale jakmile to začne přecházet k něčemu jako "když mě opustí, když nebudu nikoho mít, radši se zabiju" apod., je to průšvih. V podstatě je to přenášení zodpovědnosti za vlastní chování nebo pocity na jinou osobu, v tomto případě partnera.
Já se cítím špatně a spoléhám na to, že někdo přijde a spasí mě, to fakt není dobrá cesta. Jediný, kdo mi může pomoct jsem já sama. Nezachrání mě ani doktor, prášky nebo terapeut či rodina a kamarádi. Ti mi můžou pomoct, můžou mě nasměrovat, v krizi přidržet, ale ta práce je na mně. Stejně jako nikomu nic nedlužím za svůj život, tak nemůžu očekávat, že za něj někdo bude přebírat odpovědnost. To je čistě můj business. Rodina a přátele mi mohou být nablízku, mohou být oporou, ale žít za mě nemůžou.
Projekce a potřeby
Když jsem kdysi na jednom z terapeutických sezení říkala, že se chci o někoho starat, padla otázka proč? Vždyť se přece starám o sebe, to je moje nejdůležitější práce. A musím s tím souhlasit. Přesto ve mně ta potřeba existuje. Taky už ale dnes vím, proč tomu tak je. Jakmile si totiž dokážeme i takové otázky zodpovědět, zjistit, jestli a jaké máme nedosycené potřeby, které se nám promítají do života, zvládneme si je i vysvětlit zpracovat a naše chování začne být vědomé a pro nás samotné daleko čitelnější.
Nejdůležitější je...
Je ale taky nesmírně důležité, co mi řekla terapeutka - jediný vztah, který vydrží do konce života, a proto by pro mě měl být tím nejdůležitějším, je vztah, který mám sama k sobě. (Což nic nemění na faktu, jak moc miluju svou rodinu, svého muže a přátele!!!) Jakmile jsem si totiž dokázala najít vztah sama k sobě a pečovat o něj, pečovat o sebe, otevřely se mi i ty dveře, které se zdály být nedobytné.
Čeho a koho si vážím
Za nimi byla jakási představa ideálního partnera. Teda taková ta, řekněme, zdravá. Ještě před časem byly mé požadavky na partnera dost nepřiměřené. Ne vysoké. Mně stačilo, když není alkoholik, feťák, gambler, násilník...pak už by mi bývalo stačilo, že není debil. Teď už vím, že to fakt bylo dost málo, co jsem chtěla.
I díky tomu jsem na první dobrou začala vnímat tzv. red flagy, vnitřní varování, že zrovna tohle nebude to pravé ořechové. A neustupovala jsem z toho. Čímž jsem podvědomě dala hodnotu sama sobě. Svým potřebám. A to je, drahý čtenáři, dle mého mínění, jeden z důkazů sebelásky a nalezené sebehodnoty.
Vztah je fuška, kterou chci!
Závěrem chci říct, že jsem přesvědčená, že každý vztah je tak trochu práce. Už jen vzájemné poznávání se. Sžívání se s protějškem. V životě přichází menší či větší krize - ztráta práce nebo "pouhý" stres v práci, odchod někoho blízkého, nemoci atd. - a hledání způsobu, jak je společně ustát, je práce. Když ale najdete toho správného člověka, který chce stát po vašem boku a vy po jeho za všech okolností, je to daleko snazší. Jedna moje dobrá kamarádka řekla: "...je to pravé, ten správný člověk, když ti ta láska život usnadňuje, namísto toho, aby ho komplikovala". To momentálně prožívám. Mám muže, kterého si nesmírně vážím a mám asi milion důvodů, proč ho miluju...
S láskou
vaše spokojená a vyrovnaná Helli 💚
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥