Mise splněna, vztah prohlouben

Čas je relativní. Ačkoliv třeba děti nemusí nutně rozumět slovu "relativní", význam znají dobře. Školní rok je nekonečný a prázdniny se přehoupnou během chvíle. Tohle je jedna z mnoha věcí, které nás provází celý život. A nejednoho z nás čas od času stejně překvapí. 

Byl to fofr

Od posledního článku, který jsem s vámi sdílela, už uplynulo 6 týdnů. A mně to ani nepřijde. Červen byl víc než hektický. Práce, výlety s mužem, pak týdenní dovolená u moře. Jen co jsem se vrátila, už jsem naskakovala do práce...A sotva jsem se oklepala, už jsem balila na další dovolenou. 

První společná dovolená
Tahle dovolená byla výjimečná hned v několika ohledech. Během jednoho týdne nás čekaly 3 země a více než 2000 najetých kilometrů. Přítel se rozhodl, že mi splní dávné sny, takže spousta emocí. No a co si budeme - taková dovolená, to je zátěžová zkouška vztahu. Přece jen procestovat temnou část Evropy je něco docela jiného, než se spolu válet někde v hotelovém rezortu s all inclusive. 

Jak to vzniklo
Naše cesta vznikla zcela spontánně. Původně jsme uvažovali jen o prodlouženém víkendu na Slovensku, ale nějak se z toho stala plnohodnotná týdenní cesta do Čachtic, Transylvánie a mé milované Budapešti. 
Přirozeně jsme si rozdělili i role - ze mě se stala organizátorka zajišťující plán cesty, ubytování i návrh programu. O starosti s autem, dálničními známkami, cestovním pojištěním a všemi dalšími nudnými pragmatickými věcmi, které mě ubíjí, se postaral přítel. 

Nervozita byla
Nikdy jsem s nikým, kromě rodiny, nebyla na dovolené delší než 4 dny. A tak jsem měla trochu obavy, jak to zvládneme. Navíc...jsme spolu krátce, pořád si užíváme tzv. líbánkové období, ale být spolu 24/7, v zahraničí a třeba i pod tlakem, to může dopadnout jakkoliv. 

Náročná ta dovolená opravdu byla. Po návratu jsem dva dny prospala. Ale pokud jde o náš vztah, tak se ukázalo, jak společně dokážeme zvládnout i hodně krizové situace. Nebylo jich málo, ale společně jsme se dovedli nad všechny překážky nějak povznést, zasmát se, vzájemně se podpořit, důvěřovat si (dal mi kartu i s PINem😁). Když jeden odpadl, druhý zabral. 

Takhle to má být
V minulosti jsem přemýšlela o vztazích a představovala si, že právě takhle fungují rovnocenní partneři. Ale vlastně jsem asi nikdy nevěřila, že bych takhle mohla s někým fungovat i já. Nejspíš proto, že jsem dosud nebyla ve vztahu s mužem, který mě skutečně respektuje a váží si mě tak, jako já jeho. Se všemi mými nedostatky. Jako člověka. 

Upřímně jsem trochu čekala, že se za ten společný týden jeden druhého nabažíme a už se nebudeme potřebovat tak nutně vídat denně. Ale opak je pravdou. Najednou se zase ozvala ta dobře známá časová relativita. Týden byl náhle tak krátký. A mně ještě před návratem do Čech bylo jasné, jak nesnadné bude si zase zvyknout, že spolu neusínáme a neprobouzíme se každý den. Sotva jsme se rozloučili, už se nám po sobě stýskalo. A tak, i když jsme den po návratu vlastně skoro celý prospali, prospali jsme ho spolu. 

Jde to!
Takže! Milí hraničáři, je možné potkat někoho, kdo nás dovede milovat a brát i s našimi výkyvy nálad. Je pravda, že ale ten váš protějšek musí chtít. Ten můj totiž pochopil, že potřebuju být v klidu, potřebuju cítit stabilitu, aby se moje porucha nepotřebovala projevovat se vší parádou. Už ví, že mi emoce lítají ze strany na stranu a během vteřiny to ve mně přepne. Ale nepřestal mě proto mít rád. Naopak. Chce mi být oporou. 

Diagnóza netřeba
Víte, člověk nemusí nutně žít s nějakou poruchou osobnosti, aby pro něj bylo složité navázat plnohodnotný vztah. Takže do toho neházejte vidle! Když vás má opravdu někdo rád, chce vás mít rád, tak hledá způsob, jak s vámi žít, ne důvod proč vás opustit. Ale i vy mu musíte pomoct a dát mu šanci, aby vás mohl poznat, podpořit, podržet. 

S láskou
(za)milovaná cestovatelka Helli 💞