Návraty jsou...

Z mnoha stran můžeme slyšet, že minulost je minulostí a máme žít přítomným okamžikem. Že dvakrát nevstoupíme do téže řeky. Že bychom se měli soustředit na to, co je tady a teď, případně směřovat ke svým cílům...

Patří k nám
Minulost je naší součástí. Ať už je jakákoliv. Ačkoliv by neměla určovat to, kým jsme právě teď, ani to, kam směřujeme, svůj určitý podíl na tom má. Nejspíš proto jsme každý jiný, máme každý jiný způsob vnímání světa. 

Zkušenost
Naše historie může být velmi přínosná ve chvíli, kdy ji máme sami v sobě dobře zpracovanou. Pokud si ji s sebou netáhneme jako vězeňskou kouli na noze, může být minulost velmi dobrý odrazový můstek. Zdroj inspirace i poučení. 

Zbytečný stres
Tak, jako nemá smysl plakat nad rozlitým vínem, nemá smysl si vyčítat, co jsme kdy udělali špatně. Taky znáte ty momenty, kdy si lehnete do postele, zavřete po celém dni oči, těšíte se na slastný spánek a najednou se vám vybaví nějaký trapas, který se stal před xy lety...? Vám se rozbuší srdce, polije vás studený pot, oči rázem jako tenisáky a je po spánku, protože přemítáte, jak se vám to tehdy mohlo stát, jak to byla strašná situace, co si o vás dodneška zúčastnění myslí, ačkoliv si událost s největší pravděpodobností doslova NIKDO (kromě vás) nepamatuje.

Vše potřebuje uzdravit
Myslím si, že trapasy nejsou to jediné, co už dávno zmizelo v propadlišti dějin. Naše úzkosti spojené s tím, co už je pryč a nelze nijak ovlivnit, jsou tedy naprosto zbytečné? No, ne. K tomu, aby v nás vzpomínky vyvolávaly tak silné emoce, je vždy nějaký důvod. Třeba to, že ty momenty, období, události zkrátka nejsou dobře zpracované.  A pokud to neuděláte a jen se snažíte je potlačovat, nikdy se jich nezbavíte. Zlomenou nohu taky jen tak nerozchodíte (určitě ne bez následků), ale necháte ji uzdravit. Ale, jak by řekla moje maminka: "Vypravuj voloj vo sobotě, když jde v pátek na porážku..."

Teorie a praxe
V mnoha ohledech jsem docela kvalitní teoretik. O zdravém životním stylu, způsobu jak pracovat s vlastními emocemi, jak nepřebírat zodpovědnost za chování, vnímání, prožívání druhých, jak poznat manipulativní chování a vymezit se mu - to bych z fleku mohla už snad i přednášet. Ovšem aplikace v praxi...no, tak tam už dosahuji přibližně stejných kvalit jako doktor Cvach! Jinými slovy - šoupu nohama a doufám, že jsem neviditelná. 

Zdroje
Momentálně prožívám období sebereflexe. Přesně vím, co jsem v nedávné minulosti dělala špatně a čemu se tedy hodlám do budoucna vyvarovat. Zároveň se ale dívám s odstupem na zvyky, které jsem měla, koníčky, které mi přinášely radost, rituály, které mě kotvily

Knihy
Návrat ke čtení mě zklidňuje před spaním. Přinejmenším dost snižuje kvantitu oněch "dopr...vážně-jsem-tohle-tenkrát-udělala" momentů, kdy mám nepřekonatelnou (a zřejmě naprosto irelevantní) chuť zahrabat se pod zem...hodně hluboko.

Hudba
Vrátila jsem se do sboru a zpívání mi ulevuje a dělá radost, protože mám každou středu záchytný bod, na který se můžu těšit, kdy jsem obklopená moc prima lidmi a tak nějak v úplně jiném vesmíru. Ve vesmíru, kde není nic, než hudba, která je všude kolem mě, prostupuje mnou, hladí a konejší.

Úklid
Pravidelné čištění oken a úklid mi zase přináší jistotu, že pořádek se dá udělat kdekoliv. Tak snad i v mojí hlavě. Jednou. Časem. Když se budu snažit, používat kvalitní čistící prostředky a smířím se s tím, že se holt při velkém úklidu nejprve udělá hrozný nepořádek. 

I změny vyžadují čas
Netvrdím, že se vracím jen k tomu, co už se osvědčilo jako dobré, zdravé, přínosné...Jenže někdy, když se potýkáme se spoustou změn, potřebujeme aspoň něco, co je pro nás dobře známé. I když vím, že na konci té cesty je sráz, na který vždycky zapomenu dát pozor, uklouznu a rozsekám se na něm, je to bezpečnější, než vstoupit do dveří s nápisem "NOVĚ OTEVŘENO". Bůhví, co za těmi dveřmi je. Jasně, může to být krásná rovná pěšina bez výmolů. Jenže se tam taky můžu brodit po kolena splaškama. Může tam stát dost nasr***štvanej hladovej medvěd - co já vím. V některých věcech neudělám stejnou chybu dvakrát! Snad pro jistotu tak 30x...

Takže si radši rozbiju hubu starým známým způsobem, než zkoušet i tohle jinak. Alespoň prozatím...A nevyčítám si to, protože chápu, proč to tak je. A taky vím, že jednou se to změní. Nevím kdy. Ale změní se to. 

S láskou,
teoretička Helli

Komentáře