Panoptikum psychopatů

 Koncem loňského roku, který byl opravdu smutný, jak už víte, jsem hledala odreagování, kde se dalo. Alkohol totiž nefungoval - smutek umí plavat, a tak jsem zkoušela jiné cesty. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky a mluvit s lidmi, kteří se mnou neprožívali to těžké období. 

Show začíná
Založila jsem si účet na Tinderu. Ne, že bych snad čekala, že tam potkám životního partnera, s nímž se usadím, provdám se za něj, postavíme domek a budeme mít hromady dětí. Slibovala jsem si od toho právě to odreagování a možnost potkat se s novými lidmi. 

Ve zkratce
Nutno podotknout, že tam člověk opravdu pozná plejádu zajímavých existencí, které třeba i přes své profily a zprávy působí docela mile, kultivovaně, inteligentně...než přijde střet s realitou. To pak člověk zjistí, kolik je tam chorobných lhářů, egoistů, pomstychtivých křupanů, alkoholiků a dalších vhodných kousků do sbírky začínajícího terapeuta. 

Není nad zkušenost
Když jsem při jednom z prvních osobních setkání dostala otázku, jestli mám na sobě stahovačky a následně si vyslechla historku, kterou nemohu ani reprodukovat, a kterou jsem nikdy v životě slyšet nechtěla, protože bych si radši vidličkou prošťourala část mozku, kde se nachází centrum paměti, došlo mi, že jsem magnet na tragédy. Já tam fakt nemůžu najít ani zajímavé známé. Nebo jsem tak naivní (i přes svůj věk a zkušenosti) a věřím, že když uvádím pravdivé informace já, dělají to tak všichni. No, asi je zásadní si uvědomit, že pro mě šlo o zábavu, tudíž nemám proč si cokoliv vymýšlet, zatímco jiní asi zoufale hledají někoho, kdo je stejně zoufalý, a klapne to. 

Kde?
Jasně, chápu. Kde se má v dnešní době člověk seznámit? V práci? Co je v domě, není pro mě! V hospodě? Tam hrozí vysoká pravděpodobnost, že si nasadíte do kožichu hospodského povaleče. V nákupáku? To aby se člověk bál, že vás buď chce někdo okrást nebo si prostě jen povyrazit, zatímco jeho druhá polovička dělá rodinný nákup. V kině? Jen málokdo chodí sám do kina...což nechápu, mě to baví...dokonce už ani neřeším ty soustrastné pohledy okolních párů. V knihovně? No, nevím...sama se pohybuju nejčastěji u thrillerů, hororů nebo u psychologické literatury zaměřené na chování psychopatů...Tam se seznamovat? Tak buď bych se bála, že tam potkám magora, nebo si spíš normální člověk řekne, že jsem ten magor já. Znáte to - každý má jednoho debilního souseda, takže pokud nemáte žádného takového, vaši sousedi ho mají. 

Jackpot
Dokonce znám i manželský pár, který se právě na seznamce poznal. Jsou spolu již několik let šťastní, mají spolu prcka a jsou krásná rodinka. Ale co si budeme nalhávat, tohle je stejná šance, jako hlavní výhra v loterii. Zvlášť, když si kupujete jen losy za dvacku. 

Mise splněna
Na druhou stranu musím ale říct, že jsem se fakt nenudila a opravdu jsem poznala takový zajímavý vzorek naší společnosti. A hlavně daleko větší magory, než jsem já. Což je zvráceně uklidňující. 

Za všechno může knížka
Vzpomněla jsem si na knihu české autorky, kterou jsem před několika lety četla. Byla právě o randění přes tuto aplikaci. Tehdy jsem nevěřila, že to je tak strašný, apku jsem si nainstalovala, a když jsem tam narazila nejmíň na takových 5 chlapů, o nichž jsem věděla, že jsou zadaní (a dokonce šťastně), hned jsem účet zrušila a odinstalovala. Po těch letech mě zvědavost přemohla. A autorce musím dát za pravdu, že její kniha MUSELA být podle skutečných událostí a že ani v nejmenším nepřeháněla. Naopak byla ještě dost mírná...nebo se potkávala s menšími exoty...?

Co vy? Máte zkušenost s randěním přes seznamovací apky? Podělíte se? Případně...kde jste poznali svou drahou polovičku...?

S láskou Vaše
pobavená Helli 😅💛