Všichni lidé, které mám ráda, na kterých mi záleží, jejichž názor je pro mě důležitý, mi říkají, jak dobře vypadám. Spokojeně, klidně, vyrovnaně. Prý jen zářím a vyzařuju pozitivní energii. A víte co? Není to maska!
Pláču, pláču sůl
Opravdu se cítím dobře. Navzdory svým bolestem a smutkům. Dá se říct, že nemine den, kdy bych nebrečela. Od 21. prosince loňského roku to byl jeden jediný v lednu, ale pak se ta stavidla znovu otevřela. Zpočátku jsem si připadala tak nějak nepatřičně. Ale během terapií a návštěvy u lékařky, kdy mi danou situaci vysvětlily a vlastně legitimizovaly ty plačtivé chvíle, uvědomila jsem si, že je to vlastně v naprostém pořádku. Mám velkou bolest, potřebuju si ji odžít, abych se s ní mohla vyrovnat. Ne ji jen odložit, někde zahrabat a sama sobě namluvit, že už je to za mnou. Už vím, že tohle jsou jen nefunkční vzorce, které jsem dlouhodobě praktikovala a neviděla, že mě nakonec všechno doběhne. A v mnohem horší formě. Ale i tohle je právě ta cesta k vyrovnanosti. Trochu paradox, že?
Pustit, co je potřeba
Prožívání emocí je ale jen jedním z důvodů, proč se cítím líp. Těch je totiž daleko víc. Hodně mě posunul pravidelný režim, protože díky němu se výrazně zlepšila kvalita mého spánku. Už spím skoro celou noc a pokud jdu spát tak, jak mi vyhovuje, pustím si hudbu severoamerických indiánů, která je neskutečně uklidňující, tak se už občas budím sama od sebe třeba minutu před tím, než mi začne zvonit budík. A co hlavně - odpočatá! Tak samozřejmě, že jsou dny, kdy jdu spát pozdě, i ty, kdy se mi prostě nechce vstávat. Pokud ale nikam nemusím, tak si prostě přispím a nevyčítám si to.
Viditelné výsledky
Spolu se spánkovým režimem jsem najela i na lepší stravování, které mi ještě upravil lékař, tudíž dávám tělu dostatek energie, kterou potřebuje. Jsem mnohem méně unavená a vidím výsledky nejen na váze, ale i na oblečení. Což je velká motivace pro to, abych v tom pokračovala. Pochopitelně s tím souvisí i stoprocentní abstinence. Která mi taky vyhovuje. Kdysi jsem bývala rumová víla, teď jsem vodní královna. Můj nejlepší kamarád (číšník) si ze mě dělá legraci, že mu vždycky vychlastám celou přepravku vody, když přijdu, a řádím po ní víc, než po Proseccu. Tak hlavně jdu spát s čistou hlavou, líp se mi usíná, líp vstává, už mě tak často nebolí hlava a hlavně si všechno pamatuju, a tak nepřijdu ani o jediný vtipný moment.
Pryč z toxického, zpátky do podpůrného
Nemálo se na mých náladách podílí i fakt, že jsem se vrátila ke svým koníčkům, které mi dělaly dobře. Zase jsem se vrátila do pěveckého sboru, kde je skvělá parta, atmosféra, pohoda, legrace a zpěv. Hodně zpěvu, který mojí duši dělá a vždy dělal moc dobře. Zpívala jsem a zpívám každý den. Je to způsob, jak ventilovat emoce. Všechny. Radost, vztek, bolest. Ale být součástí sboru je zkrátka lepší, než si zpívat doma u vaření nebo ve sprše. Už kvůli odbornému vedení našeho skvělého sbormistra Jarouška. A trávit čas v tak příjemné atmosféře - no řekněte, komu by to nedělalo dobře?
Znovu jsem začala i číst. Sice jsem se ještě nepropracovala ke svému starému standardu 6 - 8 knih za měsíc, ale i tak jsem ráda, že jsem se k tomuto koníčku znovu vrátila. Byla ráda i moje terapeutka, která mi připomněla, že čtení není způsob, jak utíkat před svým životem, před sebou samou, ale způsob, jak v sobě pěstovat kreativitu, představivost a taky to je lepší odreagování, než se jít vylejt.
Narodila jsem se ve znamení Ryb. Nevím, do jaké míry to má souvislost, ale ve vodě se fakt cítím jako ryba ve vodě. Dokonce v době, kdy jsem si prožívala vážně zlou, hodně zlou depresi, a mohla jsem skočit do vody, ulevilo se mi aspoň na chvilku. Voda je jiný svět. Konejšivý. Tichý. Klidný. Můj. A tak není divu, že mi pravidelné plavání dělá vážně dobře. Jednak se to odráží na těle, ale především na duchu. Jediné, co mně v bazénu fakt leze na nervy, jsou lidi. Nemáte někdo tip, kdy je na hradecké padesátce co nejmenší počet lidí?
Co je ale jedna z nejdůležitějších věcí? Společnost. Přemýšlela jsem, čím to je, že jsem takhle vyrovnaná. A došlo mi, že je to hodně o lidech, s nimiž trávím čas. Jak jsem si promítala, s kým trávím nejvíc času, došlo mi, že mám teď kolem sebe jen a jen podporu. Lidi, kteří vyzařují pozitivní energii, mají schopnost být nad věcí, a hlavně mě mají rádi bez ohledu na to, jestli jsem protivná, jestli jsem ve stresu, jestli něco zmatlám, nestihnu, něco prostě nezvládnu. Bez ohledu na to, jestli jsem hnilobná, nebo naopak jak velká voda a všude je mě plno. Kteří naprosto respektují moje hranice a pokud mám pocit, že je překračují, tak jim to mohu říct a vytyčit si "takhle ano, takhle ne", aniž bych měla obavy, že budu muset něco vysvětlovat, obhajovat nebo mít špatný pocit, že to vůbec dělám. Dostávám, co dávám. A k tomu ještě plný pytel podpory. Od rodiny i od přátel. Od vás, mých čtenářů...
Díky vám
To právě vám patří velké díky. Že jste se mnou. Že mě vaše důvěra motivuje. Že se mám na koho obrátit, když je mi smutno, když potřebuju radu, když si potřebuju zanadávat. Že se mi veškerá láska, kterou se snažím vám dát, vrací. Že mi pomáháte právě tohle vnímat a vědomě přijímat.
S láskou vaše
vděčná Helli 💚
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥