Co se životem?

 Abych pořád nechodila od ničeho k ničemu, jako to bylo koncem roku (z pro mnohé z mých blízkých a přátel pochopitelných důvodů), každé ráno si plánuji, co ten den udělám. Už proto, že jsem si asi před rokem pořídila takový šikovný TO DO bloček, který jsem ale nebyla schopná začít používat. No, některé věci zkrátka vyžadují čas. Nebo lidi (já).

Ráno dělá den
Zatím se mi fakt daří vstávat každé ráno v 6:30 (teda až na jednu výjimku, kdy to prostě neklaplo, ale byla neděle) a večer chodit vcelku ve stejnou dobu spát. První ranní cesta samozřejmě vede do koupelny. Následně zamířím do kuchyně, kde vypiju sklenici vody a postavím na kávu. Poslední dva roky ujíždím na maďarské s tabákovou příchutí, ale od léta to střídám s kokosovou a k Vánocům jsem dostala příchuť brownies, kterou mě zásobuje moje milovaná Cseni (Köszonöm szépen az kávét💋)!

U ranní kávičky se pomalu probouzím a přichází na řadu diář a s ním i TO DO LIST. A taky bilance předchozího dne, kam si zapisuju počet cigaret, množství vypité vody, vstávání, kdy jsem šla spát (jo, vím, je to trochu ujetý...) a procentuální úspěšnost splněných úkolů, přičemž si ale nevyčítám, když to není pokaždé 100%, což je u mě úspěch. 

Pravidelně jíst
Jelikož chodím různě do práce, tak buď si chystám snídani na doma, nebo už večer do krabičky, protože téměř 2 hodiny po probuzení není můj bulimickej žaludek schopen nic pojmout. Ale zase se snažím jíst pravidelně (a nezapomínat na jídlo, což se mi dřív stávalo, takže jsem občas večer zjistila, že jsem za celý den nic nesnědla), takže krabičkuju i svačinky a obědy. 

Endorfiny
Pak už stačí jen desetiminutovka s dekorativkou, abych neděsila lidi, prohrábnout háro a pýžo vyměnit za nějaký přijatelný ohoz. No a buď mastím do práce, nebo se pouštím do svých denních úkolů.  To odškrtávání je návykový! Mám podezření, že každá fajfka u hotového úkolu podporuje produkci endorfinů. 

Večerní relax
Den zpravidla končím přípravou vody a krabiček na další den, zapnu myčku, napíšu deník, dám si sprchu, pak chvíli kouknu na seriál - miluju iVysílání, jelikož momentálně frčím na českých krimi seriálech - Rapl, Devadesátky (ty už jsem viděla tak 8x) nebo Případy 1. oddělení. V posteli si před spaním ještě chvilku čtu a to mi obvykle pomáhá, protože se pak nepřevaluju hodinu, ale usnu velmi rychle. 

Najít si svůj rytmus
Pro někoho je takový způsob života až příliš rutinní, ale pro mě je to způsob, jak si udržet aspoň nějakou rovnováhu.  Netvrdím, že v těch rituálech nacházím smysl života, ani že mi to vydrží do konce života...nebo aspoň letošního roku. Ale momentálně mi tenhle pravidelný režim pomáhá zvládat přílišný stres, dává mi nějaký směr a do určité míry se mám o co opřít, čeho se chytit. A to je něco, co aktuálně opravdu nutně potřebuju. 

S láskou 
lehce přemotivovaná Helli💚