2022 -->2023

 Každý konec roku jsem trávila tím, že jsem bilancovala a v duchu si sestavovala seznam toho, co všechno jsem za daný rok nezvládla, nedokázala, pohnojila. Letos tomu tak nebylo. 

Terapeutka je moje guru
Nevím, jestli to bylo dáno tím, že jsem letošní konec roku víceméně prospala...Nebo spíš tím, že mám prostě naprosto fantastickou terapeutku, která mě přiměla uvědomit si, že to, co považuji za selhání, vlastně vůbec selháním nebylo. 

Bohnická epizodka
Třeba moje hospitalizace v Bohnicích. Hodně dlouho jsem to považovala za něco, co jsem nezvládla. Opět. Už proto, že jsem si o pomoc (zase) řekla za minutu dvanáct. Moje terapeutka mě ale přiměla si uvědomit, že jsem sice přišla na poslední chvíli, ale už jen to, že jsem si o tu pomoc dokázala říct, místo toho, abych to rovnou vzdala, je úspěch. Navíc...když si vzpomenu, jak byla moje doktorka nadšená, když mi říkala o zprávě, která jí z Prahy přišla, jak o mně tamní ošetřující lékařka psala, jaký kus práce jsem tam odvedla a jak už dokážu systematicky pracovat na svých zakázkách, tak si říkám, že to vlastně úspěch byl. Dobře, měla jsem propad, dostala jsem se na dno, ale nezůstala jsem ležet. Sebrala jsem veškeré zbytky sil a škrábala se zase zpátky, a to tak, aby mi to dávalo smysl. 

Změna
A po návratu do reality jsem sice naskočila zpátky do toho rozjetého vlaku, ale záhy si uvědomila, že je třeba něco změnit, nelenila jsem a začala to řešit. Vykomunikovala jsem si podmínky, které potřebuju, vyhradila čas sama na sebe a stále si hlídám svůj volný čas. 

Chce to práci
Ty propady jsou. A budou. Jen třeba s věkem a vytrvalou prací sama na sobě nebudou tak dramatické. Nebo budou, ale já je zkrátka budu zvládat líp. Odborná literatura i lékaři se shodují, že konkrétně hraniční porucha osobnosti a její projevy se s věkem zmírňují. Já mám k HPO i další diagnózy, takže si nedělám iluze, že za pět let budu úplně zdravá a imrvére v poho. Ale začínám vidět světlo na konci tunelu. Začínám si včas uvědomovat, když mi není dobře, a taky s tím pracovat. Třeba si vzít dovolenou, opečovávat se, dospat se, když cítím, že jsem unavená, napsat své absolutně úžasné paní doktorce, že je zle. 

Opora
Nebudu se tvářit, že to je jen moje zásluha, a zastírat, že mám velkou oporu. Zejména v rodině. Moje maminka je ten nejdůležitější člověk v mém životě, který při mě vždycky stál a vím asi tak na miliardu procent, že vždycky bude. Není to jenom MÁMA...je mi nejlepší kamarádkou. Oporou. Skálou. Motivací. Vrbou. Parťákem. Fanynkou. Vlastně vším. S tátou jsou pro mě jako záchranná síť. 

Tenhle rok jsem nevyhrála, ale ani nepos*ala
Nebudu tu vypisovat, co všechno jsem letos dokázala nebo co se povedlo - úplně se nechci chvástat. Ale ta zpráva, kterou chci nějak vyslat do světa je to, že to jde. Dá se i v tom nejpodělanějším roce najít věci, které se povedly. Jen stačí změnit perspektivu. A i když má zprvu člověk pocit, že bylo všechno fakt na draka, tak - pokud chce - dokáže najít i pozitiva. A možná bude překvapený, kolik jich bylo. 

2022 nebyl vítězný rok, ale...
Růžové brýle jsem už dávno někde zadrbala, takže si uvědomuju, že rok 2022 přinesl fakt dost strašných věcí. Ale nemyslím si, že je pro nás zdravé se z nich totálně hroutit a přehlížet ty lepší momenty. Hele, ty pohonný hmoty nakonec taky zlevnili...Jak řekl Vlasta Burian: "Ještě se nestalo, aby to nějak nedopadlo." 

S láskou Vaše
z 2023 nepředpos*aná Helli 💜🌷