Před pár týdny jsem si prošla dost těžkým obdobím. Měla jsem dost krutý propad. A během něho i těžký zkrat. A tak jsem pak raději strávila pár dní u rodičů, abych nebyla sama. Ještě že je mám...
Nebylo to hezkých pár týdnů. Do všeho jsem se musela nutit. Ráno vstát a jít do práce bylo peklo. Celý den fungovat bylo tak vyčerpávající, že jsem pak vždycky totálně odpadla. Pak ale přišla terapie. Tam jsme s terapeutkou rozklíčovaly, co bylo příčinou onoho propadu, a víte co? Najednou to bylo lepší. Jako by se konečně objevilo světlo na konci tunelu. Už to totiž nebylo tak matoucí. Ten důvod najednou dostal jasnou formu a taky řešení. A to mi pomohlo. Od té doby se to začalo lepšit.
Zase zpátky
Teď už zase funguju a raduju se z maličkostí, ale unavená jsem pořád. Kdybych mohla, spala bych tak 20 hodin denně. To si bohužel nemůžu dovolit, ale i tak se snažím spát, co to jde. Moc tomu totiž ani nezabráním. Obvykle vytuhnu odpoledne po práci a kolem osmé už jsem zase v posteli a usínám. Říkám si ale, že by to mohlo být tou zimou. Nejsem příliš velký milovník zimy, takže mě to vždycky táhne spíš pod deku a k filmu.
Požehnání
Dost jsem díky tomuhle poslednímu propadu uvažovala o tom, co mám. A že jsem vlastně šťastný člověk. Nejsem totiž sama. Když je mi mizerně, tak mám okolo sebe lidi, kteří mě mají rádi a vždycky pomohou. Ať už to jsou rodiče, kamarádi nebo Božský, který mi byl nablízku, když bylo nejhůř.
A to je vlastně to, na čem skutečně záleží. Je jedno, kolik peněz mám na účtu, kdy jsem byla naposledy v kině, kolik kilo mám navíc nebo jestli mám novou paletku od Revolution. To nejdůležitější pro mě je, že mám lidi, na které se mohu spolehnout, kterým na mně záleží a mně na nich.
Posun
Škoda, že si tohle neuvědomím, když přijde období beznaděje. Jenže tak to bohužel je. Pořád se učím, jak pracovat se svou depresí. A není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Ale věřím, že to jednou bude lepší. A už jen to, že tomu věřím, je pokrok.
Jak se máte vy? Doufám, že předvánoční čas trávíte v klidu a pokoji (když pominu ty natřískané obchoďáky, nekonečné fronty na poště a stres z nenapečeného cukroví a nevygruntovaného domu) :)
S láskou,
Heli
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥