Vzácná návštěva

  Nedělní odpoledne. Klid po koupeli, kdy jsem se na doporučení své terapeutky trochu rozmazlovala válením se v horké vodě s knížkou při svíčkách. Návštěva emailu a bum! Zjištění, že někdo velice mi vzácný přijal pozvání ke mně na návštěvu.

Milé návštěvy
Poté, co mě v tomto týdnu potěšila kamarádka a pak i druhá kamarádka, která mi dělá šéfovou v práci, přijala mé pozvání moje nejmilovanější paní učitelka ze základky, která mi od 7. třídy dělala třídní učitelku. A velmi rychle se stala nejen autoritou, ale především člověkem, kterého si nesmírně vážím až do dnešních dní, a člověkem, kterého obdivuji, pro její elán, energičnost, optimismus, nonšalanci. 

Propovídané odpoledne
Povídaly jsme si o mé nemoci, mém příjmení, o vzpomínkách na školní léta, na mé spolužáky, ale i o současné společnosti, politické situaci a vztazích. Dozvěděla jsem se, jak mě paní učitelka vnímala v rámci kolektivu i jako osobnost, což pro mě bylo překvapivé a velmi milé o sobě slyšet. 

Potvrdilo mi to, jak snadno jsem se naučila nosit svou masku a držet si ji. Až nyní, když jsem v procesu uzdravování, se ji učím odkládat. Není to snadné, často je to bolavé. Ale je to pro mě zdravé. A vlastně mi to ukazuje i charakter lidí kolem mě. Kdo je přítel, kdo známý, kdo není nikdo. 

Pomalu sundávám masku
Vím, že to pro mnohé nemusí být komfortní situace, že mám taky nějaké emoce. Že nejsem jen ta vysmátá Helča, Helenka, Helu, která se kvůli ostatním zkusí klidně i rozkrájet. Je mi líto, jsem jen člověk, a občas potřebuju pomoc zvenku. Někdy i já potřebuju vyslechnout, obejmout, podržet. 

Pár takových lidí mi zbylo. Mám je. Mám kolem sebe velkou podporu, čehož si moc vážím. Zvlášť teď jsou pro mě tihle přátelé vážně důležití. A ostatní? Na ty nejspíš nebudu mít čas já, až se jim to bude hodit, nebo budou potřebovat. Bez ohledu na to, jak mi bude.  ;-)

Mňam!
Ale zpátky k paní učitelce. Kromě toho, že jsem dostala krásnou kytičku, tak mi přinesla i okurku a papriku vlastní pěstitelské výroby. A víte co? Ochutnala jsem tu papriku a to, co se kupuje v marketech, to není paprika. TOHLE je paprika! 

Nostalgie žije
A to povídání...chvílemi jsem měla úplně husí kůži, protože mi to připomínalo naše povídání v jejím kabinetě, kde to nezaměnitelně vonělo starými papíry, kávou a jejím parfémem. Ty vzpomínky jsou krásné. Na tohle období velmi ráda vzpomínám. Bylo mi totiž docela dobře. 

I když jsem si připadala, že příliš nezapadám mezi své vrstevníky, měla jsem okolo sebe partu fajn lidí a učitele, které jsem měla ráda, oni mě a podporovali mě v tom, co dělám. Třeba moje milovaná češtinářka mě hodně podporovala v psaní, protože u mě viděla talent. A právě od ní mi paní třídní vyřizovala pozdravení. Tomu říkám krásná neděle!

Děkuju!
Moje terapeutka by ze mě měla radost, že se vídám s tak pozitivními lidmi, a hlavně každý den. A tak nemám ani chvilku myslet na to nejhorší. Nebo se nudit. A tím pádem myslet na to nejhorší, hledat na sobě všemožné chyby a důvody, proč jsem světu na obtíž. (Což mi připomíná, že jsem své terapeutce zapomněla poslat email...ups!)

S láskou Vaše
dobře naladěná Helli