Je na světě

 Právě jsem dopsala svou první knihu. Jaký je to pocit? Co se bude dít dál? Co s načatým večerem? Co mám v plánu dál? Kudy se teď ubírat? 

Je to zvláštní. Vždycky jsem si myslela, že až tu knihu jednou konečně dokončím, zaplaví mě pocit štěstí a úlevy, ale víte co? Je mi to tak trochu líto. A vlastně je mi trochu na zvracení. Jako bych tím uzavřela jednu kapitolu svého života, kterou už znovu neotevřu. Říká se ale, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné.

Posledních pár týdnů si pohrávám s myšlenkou, že bych dokončila svou vědeckou práci. Na magisterském studiu jsem si zvolila poměrně kontroverzní téma diplomové práce "Sexuálně submisivní ženy z antropologické perspektivy", kterou jsem ale nikdy nedokončila, přestože jsem měla hotový výzkum. Nechtěla bych, aby ta práce přišla tak úplně nazmar, a tak zvažuji, že bych se k tomu znovu vrátila a svůj výzkum přece jen zveřejnila. Jen si říkám, jestli ta erotika ještě táhne...

Každopádně si teď připadám tak nějak obnažená, zranitelná, napjatá, natěšená, zvědavá, nervózní, vystrašená, ale vlastně šťastná. Konečně jsem něco dotáhla do úplného konce. Konečně jsem dopsala, co chci světu říct, ba dokonce jsem to už i poslala do svého oblíbeného vydavatelství. Teď mě čekají dva měsíce strachu, že mi přijde negativní odpověď...ale říkám si, že když přijde, zkusím to jinde...a když by to nevyšlo nikde, pak taky nevadí. Vydám si ji pro sebe a pár svých blízkých, kteří si ji chtějí přečíst. Vždyť se z toho nestřílí. 

Stává se ze mě realistka a přestávám věřit, že bych svou prací dokázala změnit svět, přesto si říkám, že špetku naděje si uchovat můžu a můžu doufat, že se ta kniha vydá a třeba někomu pomůže řešit to, co by měl. Snad...Je to jedno velké snad. Jedno velké přání. Jedna velká touha pořád malé holky. 

Ale co teď? Po pravdě se nechci pouštět hned do dalšího psaní. Zvlášť po několika posledních týdnech bych si ráda odpočinula od písmenek. A tak, protože mě v červenci čeká výstava obrazů, chtěla bych se teď soustředit především na malování. Navíc mám ještě nějaké resty v tom, že jednomu kamarádovi dlužím obraz a v pátek si u mě objednala další obraz jedna známá pro dceru k narozeninám. No, mám co dělat, ne že ne! 

Přeji Vám krásné a klidné svátky a spoustu krásných jarních dní!

S láskou,
Helly