Domácí zvířátka

 Onehdy jsem se zúčastnila na IG hlasování na téma domácích zvířat. Blogerka Rachel Roo se ptala na názor, co si její sledovatelé myslí o tom, že by v každé rodině mělo být zvíře. Respektive chtěla vědět, zda si její sledovatelé myslí, že by v každé rodině mělo být nějaké domácí zvířátko. A to mě inspirovalo k napsání nového článku...

Mamka mě učila lásce
V první řadě bych chtěla říci, že jsem odmalička byla vedená k lásce ke zvířatům i rostlinám. Byla jsem vychovávaná tak, že zvířátka jsou křehká, jsou to živé bytosti a je třeba je respektovat a chovat se k nim s úctou. To je bohužel něco, co u mnohých postrádám.

Jaký tedy byl můj názor? 
Ne, bohužel si nemyslím, že do každé rodiny patří zvířátko. Ať už jakékoliv. Jsou totiž tací, kteří nejsou zkrátka vedeni k tomu, aby se ke zvířatům chovali s láskou a dávali jim péči, kterou si zaslouží. Na můj vkus, až příliš často se setkávám s tím, že se majitelé nechovají vůbec hezky ke svým psům, kočkám a jiným zvířatům. Mnozí si je, podle mého názoru, pořizují taky ne proto, že by chtěli dávat lásku, ale proto, aby vypadali zajímavě, nebo děsně drsně. Ano, správně tušíte, že nyní narážím zejména na takové ty děsně husté týpky, co si pořizují tzv. bojová plemena, která pak absolutně nezvládají a ta bojová plemena z nich vytváří svou vlastní stupiditou. O to víc mě pak těší, když potkám takového pejskaře, co má Pitta nebo Stafíka, který je přátelský a majitel se s ním i venku mazlí nebo ho aspoň pohladí a dá mu najevo svou náklonnost. 

Zvíře prostě není dárek
Vyloženě alergická jsem na kupování zvířat jako dárku. Nejlépe štěňátek k Vánocům. Každoročně se plní útulky odloženými pejsky a kočičkami krátce po Vánocích. V horším případě je ti kreténi (ne, vážně jsem nemohla zvolit mírnější výraz, tohle je to nejklidnější označení, jaké jsem dokázala zvolit) vyhazují do popelnic, přivazují ke stromu v lese atd. Ať se snažím jakkoliv, tohle prostě nedokážu pochopit. 

Věčná otázka množíren
A lidi, kteří si pořizují zvířata z množírny, tak to už tuplem nechápu! Buď mám peníze na papírového miláčka, nebo si vezmu zvíře z útulku, které už tak praskají ve švech. Tím, že se neustále prodávají a kupují zvířata bez PP, tak se akorát podporuje týraní zvířat. Zajímalo by mě, kdy už tohle česká společnost pochopí. Jako ano, může se stát, že mám fenku, která se mi spustí na ulici s jiným psem, protože jsem to neuhlídala - to se prostě stát může, je to jen příroda. Ale pak na tom ještě vydělávat? Tak to je vážně nechutný! Neříkám, že by se ta štěňata měla utopit, to vůbec ne!!! Ale co třeba je prodat jen za cenu očkování a krmiva v prvních týdnech života? To ne, že. Na tom by si dotyčný nenamastil kapsu. A že takových případů vídám dost. 

Týrání
Z čeho je mi ale nejvíc smutno jsou případy, kdy si někdo pořídí zvíře, které pak týrá. Nevěnuje se mu, nedává mu pravidelně a dostatečně najíst, nechává ho třeba v létě nebo i v zimě x hodin zavřené v autě, nedej bože se vůči němu chová agresivně. To bych takového šuldu, bez pardónu, pověsila za koule do průvanu! 

Přiznávám, v tomto směru jsem trochu radikální. Prostě nesnáším, když se někdo neumí chovat ke zvířatům. Je to pro mě alarmující známka toho, že se ten člověk pak moc neumí chovat ani k lidem. Jenže ta zvířata nemají moc šanci se bránit. A konkrétně třeba psi bývají dost oddaní svému pánovi a přijmou i týrání jako normalitu. Což je pro mě něco naprosto nepřekonatelného. (Ano, mám zvířata raději, než většinu lidí, je to tak.)

Bohužel, náš právní systém bere zvíře jako věc a týrání zvířat se příliš neřeší a když, tak tresty jsou vyloženě směšné. Ale co bych chtěla ve státě, kde za vraždu člověk dostane nižší trest, než za zpronevěru nebo daňový podvod. Fakt smutné.

Mít tu moc...
Kdybych měla tu moc udělat, nastavit jednu jedinou věc v právním systému, pak bych si zvolila neomezenou moc ke změnám v právním systému. Dobře, to byl vtip. Teď vážně. Ideálně bych uzákonila, že si jakékoliv zvíře bude moci člověk pořídit pouze a jen na základě splnění psychotestů. Ty by si teda podle mě měli nejprve dělat i ti, kdo si chtějí pořídit dítě, protože týrané děti, to by bylo na další samostatný článek. Tento se týká hlavně zvířat.

Co tedy závěrem?
Prosím, nepořizujte si zvíře, když se o něho nedokážete nebo nechcete starat tak, jak si zaslouží. Nedávejte živé tvory jako dárky, to se prostě nedělá. Pokud chcete pořídit nějaké zvířátko svému potomkovi, tak ho ale učte, jak se má k tomu živému tvoru chovat a neubližovat mu, přece jen to není hračka...

A poslední moje poselství, už možná trochu klišé, ale neodpustím si jej: Nekupuj, adoptuj!💚 

Mějte prima den!

xoxo
Hella

P. S.: Sdílím pár zajímavých odkazů:

Týrání zvířat

Zvířata volají o pomoc

Zodpovědný Ježíšek