Už je to dva roky, co vypukla pandemie coronaviru. Od té doby byla zasažena celosvětová ekonomika i společnost jako taková. Konkrétně my Češi jsme se - jako obvykle - rozdělili na dva tábory očkovaných a neočkovaných. A je jen málo rozumných na každé straně, kteří respektují jiné rozhodnutí, než to své vlastní. Jsme v tahu médií. Nejen my Češi, ale celý svět. Celý svět je vzhůru nohama. A já se, stejně jako jiní, ptám, zda ještě někdy bude existovat svět, jak jsme ho znali před začátkem roku 2020...?
Před pandemií
Vzpomínám si, jak se na mě lidé dívali v autobuse jako na exota, když jsem koncem roku 2019 jela autobusem ke své praktické lékařce a jelikož měla podezření na černý kašel, vzala jsem si do městské hromadné dopravy roušku, abych případně zamezila šíření infekce. Dnes jsem naopak za exota, když roušku nemám. A to dokonce i v případě, že ji ze zdravotních důvodů mít nemusím. Lidé se na mě pohoršeně dívají, někteří mě napomínají, ale jsou i tací, kteří mě vidí a sundávají si ji taky a usmívají se.
Kde je pravda?
Ta pravidla se pořád mění. Ti, kteří tvrdili, jak je nošení roušky nebo respirátoru zcela nutné, jako například pan profesor Prymula, dnes tvrdí, že nošení ústenek je naopak zdraví škodlivé, což my laici víme již přes rok, protože se u nás nebo našich blízkých či známých začaly projevovat právě důsledky nošení roušek, jako jsou zápaly plic, infekce horních cest dýchacích, zhoršené astma, zhoršené úzkostné stavy, panické ataky a další a další obtíže.
Rozdělení společnosti
Několik měsíců nás naši vládní papaláši rozdělovali na očkované a neočkované, a přestože zprvu bylo možné prokazovat se negativním testem, následně došlo k hromadné diskriminaci neočkovaných (upozorňuji, že já sama očkovaná jsem, a přesto tento krok považuji za diskriminační), přestože očkovaní mohli a mohou být nakažení covidem a směle ho šířit dál, dokonce aniž by to sami zaznamenali.
Bylo takřka nemyslitelné uspořádat jakoukoliv společenskou událost, aniž by do ní zasahovala vládní nařízení, ať už do počtu či samotného průběhu. Nehledě k tomu, že náhle člověk musel chtě nechtě podlehnout tomu diskriminačnímu módu a vybírat mezi svými blízkými, koho pozve na oslavu v restauračním zařízení, na koncert apod.
Další dopady na naše životy
Během posledních dvou let se nám rapidně zvedly ceny nemovitostí, nájmů, energií, spotřebního zboží, což bude, dle mého, mít za následek jen to, že se opět více rozevřou ty pomyslné nůžky mezi lidmi, kteří mají vysokou životní úroveň a těmi, kteří dosud ještě, byť třeba s odřenýma ušima, ale přece, spadali do střední třídy, která nám tu velice rychle zaniká.
Když v práci někdo onemocní, necítí se dobře, hned běží na PCR test, po němž, v případě, že je pozitivní, mapuje své spolupracovníky, kteří jdou nevyhnutelně do karantény, případně taktéž na test, protože nachlazení, chřipka, angína - vše by dnes mohl být covid.
Chce to změnu
A já se ptám, jak dlouho tohle ještě potrvá? Jak dlouho se ještě necháme terorizovat nesmyslnými nařízeními a politikou šmírování? Nebylo by už na čase připustit si, že covid tu s námi zkrátka je, mutuje a jen tak nevymizí? Nebylo by lepší smířit se s tím, že máme další onemocnění, které je během prvních tří dnů nakažlivé, a přizpůsobit podmínky pro život tak, aby každý, kdo se cítí být nemocen, si mohl dovolit zůstat na neschopence, dokud nebude zdráv, bez ohledu na to, zda se jedná o covid nebo angínu nebo skutečnou chřipku, na kterou taktéž lidi umírají, ale takováto opatření kvůli ní nikdy neprobíhala?
Pořád a všude
Proč se nenaučíme žít s tím, že budeme všichni dbát na hygienu, když se budeme cítit nachlazení, teprve si vezmeme dobrovolně roušku či respirátor a hlavně budeme mít možnost zůstat doma a vyležet se? Už dva roky nemine den, abychom každý jeden z nás alespoň jedenkrát denně nezaregistroval titulek, zprávu či jakoukoli jinou informaci stran covidu.
Je tu, existuje!
Nepopírám covid. Sama jsem ho loni prodělala a opravdu to bylo peklo. Ale peklo si nyní zažívá i moje maminka, která je hospitalizovaná se zápalem plic. Peklo si zažívají onkologičtí pacienti. Peklo si zažívají ti pacienti, jejichž operace a vyšetření byla odložena, protože COVID.
Tohle není funknční
Pojďme už žít zase normálně. Všechna ta omezení, zákazy, příkazy, nařízení - nic z toho nikam nevede. Nefungovalo to minulé vládě, nefunguje to nové vládě a kdyby padla, mám jeden krk a dám ho na to, že to nebude fungovat ani vládě budoucí, protože ta omezení jsou zcela nesmyslná. Že jsou protiústavní, to snad ani nemusím zmiňovat, to víme všichni a většina z nás se jen pozastavuje nad tím, jak je možné, že to stále může trvat.
Prvotní naivita na mé straně
Paradoxně jsem to byla právě já, kdo se rozčiloval, že lidé nenosí roušky, když jiní, kterým také vadí, je nosí a musí nosit. Myslím si, že to bylo tak rok a čtvrt nebo půl zpátky. Tehdy jsem ještě věřila, že se vláda opravdu snaží nás nějak chránit. Ale čím více do toho člověk nahlíží a má více informací, tím spíše chápe, jak je to vlastně všechno jenom o penězích, o něčím businessu. A to se mi sakra nelíbí! Pánové tam nahoře, bezostyšně hazardují s našim zdravím a my jsme jak stádo ovcí děláme, co si usmyslí. Ze strachu, z rezignace, z donucení. Tak by ale žádná vláda neměla fungovat. Tak by neměl žádný život, obzvlášť v demokratickém státě, fungovat!
Respekt je cesta jak se vymanit
Pojďme tedy zase žít, nikoli přežívat. Pojďme se vzájemně respektovat. Nerozdělujme se jako společnost na očkované a neočkované, vždyť o tom ten život není. Pojďme se zase brát jako lidi, ne jako příslušníky dvou stád. Vždyť jsme přece v první řadě lidé!
xoxo
Hella
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥