Konec loňského roku ovládlo sociální sítě heslo "Kolik odpálíš petard, tolikrát jsi retard." Ačkoliv to chápu a kvituji, mnozí v tomto případě myslí čistě na zvířata, ale jsou právě zvířata opravdu jediní, komu petardy mohou pěkně zavařit?
Nejsem radikál
Na úvod bych ráda řekla, že nemám nic proti takovým těm tichým rachejtlím, nebo nezazlívám lidem, že si o půlnoci odpálí pár domácích ohňostrojů, ačkoliv ten nepořádek, který po některých zůstává, je tristní. Vadí mi ovšem petardy jako takové a především bezohlednost těch, kteří je odpalují před Silvestrem, půl dne během posledního dne v roce a pak ještě dlouho po půlnoci. Není to jen o zvířatech
Ano, myslím na zvířata, která z toho mají úzkostné stavy, na zvířata v přírodě, která mohou způsobovat větší množství autonehod, ptáci se mohou zabít tím, že naráží do elektrických drátů. Nechápu, jak tohle někdo může zlehčovat, jak může sám pejskař být tak bezohledný jen proto, že jeho zvíře mu nedává najevo, že mu to nedělá dobře. Ale především myslím na lidi. Na malé děti, na staré lidi, na nemocné.
Napadlo vás to někdy?
Shodou okolností jsem ve skupině hraničářů narazila na příspěvek, který bych s vámi ráda sdílela v naději, že pochopíte a třeba si pro příští rok rozmyslíte, na kolik je vaše zábava nutná, nebo zda si ji alespoň nemůžete opravdu nechat na tu půlnoc, kdy se láme starý rok s novým. Na to se totiž může každý člověk připravit a nějakou tu půlhodinu či hodinu přežije. Ale nečekané, náhodné bouchání může ohrožovat i životy lidí.
A nyní už se, prosím, začtěte a zkuste nás nemocné trochu chápat a brát na nás alespoň minimální ohledy. 👇
Každý rok se mluví o psech, kočkách a životním prostředí. Jelikož nejsem ani pes ani kočka, budu psát z pohledu Aspergera s "poválečným" PTSD.
Ohňostroj.
Nevadí mi, že někdo o půlnoci odpálí ohňostroj, pokud to umí. Vadí mi a děsí mě, jak už od odpoledne (a několik dnů před samotným Silvestrem) nárazově a nečekaně bouchají petardy, rachejtle, ohňostrůjky a ohňostroje. Když vím, že o půlnoci jeden den v roce někdo něco odpálí, jednoduše se tomu přizpůsobím. Ale být pro jistotu permanentně o sluchátkách nebo se zakrytými uši xy hodin je celkem... bolestivé, stresující, zbytečné, často nemožné a především ne vždy dostačující.
Mám štěstí, že synek to celé snáší bravurně a půlnoční randál prospal za hučení digestoře.
Co se děje uvnitř mé (naší?) hlavy.
Jako Asperger špatně snáším hluk, blikání světel, vysokou koncentraci lidí a tak dále. Blikání a lidi se dají odstranit tím, že nepůjdu mezi ně a nebudu koukat do nebe, easy. S hlukem to je horší, ale dá se alespoň ztlumit.
Jako člověk s "poválečným" PTSD s tím mám větší problém.
((Jak je možné, že mám poválečné PTSD...well, diví se dost lidí co o tom vědí. Byla jsem jeden čas s člověkem, co bojoval na frontě. Posílal mi videa, fotky, telefonovali jsme když to šlo (a to prostě člověk slyší co se tam děje), velmi živě mi vyprávěl (ano, mám vysokou míru představivosti, žel), zdály se mi věčně realistické sny (a to nejen při spánku), po návratu na mě praktikoval pár nehezkých hmatů a tak dále.))
Každá divná rána připomínající výstřel/let bomby/dopad bomby mě dostane, nebo alespoň přisune, do tzv. flashbacku. Prožívám stejné pocity jako při dané události v minulosti, jsem paranoidní a vnímám jinak realitu. Vidím (v hlavě, nebo kde přesně) vojáky mezi domy, jak na sebe a na civil střílí, bomby a pumy jak dopadají, minomety, rozervaná a rozstřílená těla, křik a zoufalost...je to všechno velice reall, přesto je to jenom pocit.
Zacpávám si uši, až mě z toho bolí, slyším vlastní dech a hystericky bušící srdce tepající až do zvukovodu. Dál se rozepisovat nebudu, bylo by to nudné a pro mě složité.
Na příští roky mám v plánu jezdit, v období Nového roku, mimo město, mimo tohle šílenství. Žel, letos nám to, kvůli nemoci a dalším aspektům, nevyšlo.
Je nemožné tomu vždy předejít, stejně jako je nemožné zakázat lidem pálit ohňostroj a slavit tímto způsobem Nový rok.
A je téměř nemožné, aby tenhle post něco změnil. Ale pokud tomu rozumíš, chápeš, soucítíš, není ti to jedno, tak s tím, prosím, něco udělej alespoň ty.
Je nás mnohem víc, není to jen o mně.
Šťastnější nový rok, přeje Runa
(Sdílet můžete, budu ráda)
Děkuji všem, kteří tento článek nasdílí, aby se dostal k co největšímu počtu lidí. I kdyby měl alespoň jednomu člověku pomoci pochopit, proč mnozí tak odsuzují petardy a jejich odpalování mimo silvestrovskou půlnoc, byl by to úspěch a krok správným směrem.
Mějte se krásně!
xoxo Hella
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥