Byla jsem oslovená svou bývalou spolužačkou ze střední, zda bych byla ochotná udělat přednášku pro její studenty o tom, jak se žije s hraniční poruchou osobnosti. Jaké to bylo? Překvapili mě ti mladí lidé? A jaké to vůbec bylo jít s kůží na trh takhle osobně...?
Obavy
Přiznávám, že jsem do Kolína jela s lehkou obavou. Říkala jsem si, nakolik jsou ti mladí lidé zvědaví na nějakou vykopávku (jako co si budeme nalhávat, na střední pro mě ženský kolem třicítky byly už docela vykopávky), ale hned první třída mě maximálně mile překvapila.
Překvapení
Nejen, že doopravdy naslouchali, ale hlavně se ptali. Bylo vidět, že je to opravdu zajímá. A po hodině za mnou dokonce přišli, aby mi předali kytičku - zlatíčka! Nebudu lhát, nervózní jsem byla. Chvílemi jsem úplně fyzicky cítila, jak mi tuhne čelist, protože se mi strašně špatně hovořilo, ale to už tak u úzkostných lidí bývá.
Proč? Proč ne!
Druhá třída byla zase úplně jiná. Těch dotazů napřímo tam bylo méně, ale i tady jsem vnímala zájem a zaujetí. A když se mě zeptali, jaké to pro mě je, takhle vystoupit ze své ulity a mluvit o tom, že mám nějaký problém, zamyslela jsem se a odpověděla naprosto upřímně - vidím v tom smysl.
Smysl
I kdyby to mělo pomoct třeba jen jednomu mladému životu, pak to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. A to už je co říct, protože těch opravdu dobrých rozhodnutí jsem neudělala za život zase tolik.
Mají šanci
Dokonce za mnou po hodinách někteří přišli s tím, že sami řeší nějaký problém a co bych jim poradila. Trochu paradox, já vím. Sama si moc nevím rady se svým životem, ale za dobu, co jsem v péči své úžasné psychiatričky a terapeutek, ušla jsem dost velký kus cesty a minimálně jsem se naučila říkat si o pomoc.
To je mnohdy to nejtěžší, co je potřeba udělat. A to jsem taky radila těm studentům. Kteří jsou právě ve věku, kdy je nejdůležitější naučit se říkat si o pomoc, uvědomit si, že ne všechno vždy musí zvládat sami.
Dobré rozhodnutí
Každopádně z toho mám dobrý pocit. Ačkoliv jsem do Kolína jela lehce nesvá, nervózní, pak chvílemi drkotala zuby, jsem ráda, že jsem tu nabídku přijala a před ty mladé lidi vystoupila a odhalila se jim takřka na dřeň. Kdo ví, třeba to opravdu někomu z nich bodlo a odhodlají se něco udělat se svým životem, dokud na to mají ještě dost času a mají tu nejlepší příležitost naučit se měnit věci, které je trápí. Nebo více vnímat své okolí a třeba vidět, že někdo, kdo si o pomoct říct neumí, ji až zoufale potřebuje.
Tak na všechna správná rozhodnutí🙌💪
xoxo
Hella
Super,jsi úžasná 🤗💋💋🌷
OdpovědětVymazat