Už v noci mě přepadla cestovní horečka. Nemohla jsem usnout, pak jsem se co hodinu budila. Klasická nervozita. Nevěděla jsem, co čekat. Jestli tady na mě nebudou zlí, jestli to tady nebude vypadat jak v hororu. Jestli mi neřeknou, že mi nic není a mám mazat, odkud jsem přišla.
Hned po příjezdu se mě ujala velmi milá paní doktorka, která mi šla udělat test na covid. Šetrně. První výhra. Pak se mě ujaly sestřičky a sanitáři. Všichni jsou tu moc milí, vstřícní, ochotní. Prostředí je sice starší, ale udržované, čisté a pacienti působí spíše přátelsky.
Dva měsíce
Teď se ovšem trochu srovnávám s myšlenkou, že tu budu minimálně dva měsíce, místo čtyři týdnů, s nimiž jsem tak nějak počítala. Navíc mě paní doktorka upozornila, že by moje diagnóza mohla být ještě trochu jiná, než "jen" hraniční porucha osobnosti. Moje střídání mánie a deprese totiž poukazuje spíš na bipolární afektivní poruchu. Což by možná spíš vysvětlovalo, proč u mě trvají období mánie a deprese delší dobu, než třeba u jiných hraničářů. Ale uvidíme. Můžu si být jistá jen tím, že nic není jisté.
Moje první dojmy jsou ale vcelku spíše pozitivní, takže v pořadí už druhá výhra, hned po šetrném výtěru z nosní sliznice. Pozitivní je i to, že moje žíly byly na hospitalizaci patrně připravenější než já, protože sestřička nemusela dlouho hledat a ani vyvolávat všechny svaté, aby mi mohla odebrat krev.
Může být podstatně hůř
Jinak nabíječky mi fakt zabavili, ale během dne si je mohu půjčovat. To je super, když si člověk může půjčit svoje vlastní věci, ne? Dobře, dobře. Můžu být ráda. Pořád jsem na psychiatrii a taky bych mohla dostat slušivou košilku ve formě svěrací kazajky a vypolstrovaný obýváček. A navrch k tomu, jako zákusek narkózu a sympatické elektrošoky. Takže, co si budeme, nemám si na co stěžovat.
Tak, Helu, žádný fňukání a do práce. Čeká Tě toho vcelku dost...Držte mi palce.
xoxo
Hella
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥