Mám strach...

 Tak jsem zjistila, že jdu vlastně na uzavřené oddělení, kde budu muset odevzdat ostré předměty, pásky, nejspíš i sluchátka a nabíječky. Tak to je síla...Pan Božský mi říkal, že to by ho snad děsilo víc, než stav, který prožívám - jo, kéž by to tak bylo...

Uvidíme
Začínám mít vážně strach, jak to zvládnu...Navíc názory na léčebnu v Žamberku se různí. Někdo tvrdí, že je to tam báječný, jiný zas, že tam terapie za moc nestojí. No, názor si udělám samozřejmě sama, ale informace z internetu mě poněkud děsí. 

Prostě blázinec
Při nástupu je potřeba odevzdat veškeré ostré předměty, pásky, s velkou pravděpodobností budu muset odevzdat i nabíječky na telefon a notebook. Návštěvy nejsou kvůli covidu povolené, takže pravděpodobně nebudu moct jezdit ani domů na víkendy.

Odloučení bude těžké
Jsem zvědavá, jak dlouho to zvládnu bez Herberta a Arnoštka. S Herbem jsme na sobě závislí, takže odloučení bude...bolestivé. Budou mi chybět naši. Jsem zvyklá je minimálně jednou týdně vidět, obejmout...Bude náročný se smířit s odloučením od nich, i když už jsem velká holka. 

Co potřebuju?
Těším se na terapie, i když mám obavy, že nikdo nedokáže trumfnout mou terapeutku Lucii, která je naprosto úžasná. Jen ve frekvenci, kterou teď potřebuju častěji, než jednou týdně...A hlavně potřebuju režim. Nedokážu si ho doma sama nijak nastavit. Večer se mi blbě usíná, nebo se prostě uprostřed noci vzbudím a do rána nespím, tak snad si z hospitalizace snad aspoň tohle odnesu...

Kdybyste mi někdo chtěl napsat, protože strašně ráda dostávám dopisy, tak můžete na adrese:

Adresa k zasílání pošty pocientům:

Jméno a příjmení pacienta

Psychiatrie

Albertova ul. 528, budova č. 4

564 01, Žamberk

 

Děkuju Vám všem, přátelé, za veškerou podporu, kterou mi vyjadřujete. Strašně moc to pro mě znamená 💕 Jste zlatíčka!

xoxo
Hella