Jak se dnes seznamují mladí lidé?

Poslední dobou se mi dějí věci jak v Sexu ve městě. Jsem single a dost mi to vyhovuje. Jasně, někdy je mi smutno, ale většinou si spíš libuju v tom, že jsem svobodná, volná, nejsem na nikoho vázaná a nikdo není vázaný na mně. Nebráním se ale tomu, abych poznávala nové lidi. Obvykle...

Spousta nových upozornění
Poslední dobou, bůhví proč, mě denně facebook upozorňuje, že si mě někdo přidal do přátel. Zpravidla nemám problém, bez ohledu na to, zda jde o muže či ženy, žádosti potvrdit. Na této sociální síti, řekla bych, nesdílím nic příliš kontroverzního nebo radikálního (až na příspěvek o tom, že určitě nebudu volit pana Bureše), tudíž se nemám zač stydět a říkám si, že se třeba aspoň mezi větší počet lidí dostanou mé články, zejména ty, které mají trochu edukovat v souvislosti s hraniční poruchou osobnosti. 

Někteří chlapci začnou psát a jsou moc milí. Ale narazila jsem i na jednoho velmi urputného chlapce, který moc nedokázal pochopit, že nemám čas, kdy si vzpomenu, abych se s ním sešla. Dobře, čas bych si možná i našla, ale život je věcí priorit, a tou mojí nejsou schůzky s cizími lidmi, proto nemám důvod upřednostňovat ve svém programu někoho, koho neznám a v životě jsem ho neviděla. 

To mi ho teda vyndej!
Dnes mi po delší době onen urputný chlapec opět psal, zda se tedy uvidíme. Jelikož se aktuálně necítím na žádné schůzky s neznámými lidmi, ačkoliv bych momentálně čas měla, tak jsem napsala, že spíš ne. Takřka okamžitě mi dorazila otázka "Proč?!", na kterou jsem se snažila vtipně reagovat také otázkou, a to: "Proč jo?" Odpověď mě doslova šokovala. "Proč asi kvůli vztahu," dostalo se mi odpovědi, jako kdyby to snad byla nejnormálnější věc na světě. No, tohle když na nějakou vybalíš, to musí být celá načatá...

Pokládala jsem to za vtip, takže jsem přistoupila na tu hru a zeptala se: "Jakýmu vztahu?!" Po odpovědi, že mám úplně vymetýno jsem pochopila, že to nebyl vtip, ale chlapec to myslí vážně, nicméně mě může urazit jen inteligent, což právě tomuto chlapci příliš nehrozí z toho, čím oblažil můj messanger, a tak jsem odepsala, že já tedy určitě. No, to už chlapec neustál a napsal mi, že jsem kráva. No, to mi asi mělo zlomit srdce.

Kam se poděla slušnost?
A já si jen říkám, pane bože, opravdu se takhle snaží mladíci v dnešní době seznamovat? Urputně někoho uhánět a když neuženou, tak urážet? A pak se mi divte, že dávám přednost mužům před mladíky. Nebo opravdu slušným klukům. 

Příliš velká očekávání?!
Nedávno jsem totiž byla na večeři s mužem, který byl přibližně stejně starý jako já, což nemělo být tak úplně rande, nicméně i tak bych očekávala, že večeři nebudeme platit napůl. Chyba lávky. No, nejen proto to byla poslední společná večeře. Ještě ten den jsem psala panu Božskému, abych mu vyčinila, že mě pěkně rozmazlil, protože díky němu jsem si zvykla, že muž za ženu platí, i když spolu nechodí. 

Vážně je to dnes tak nepochopitelné, že jako žena čekám, že za mě chlap zaplatí? Opravdu je příliš, očekávat, že se k vám někdo, kdo vás chce poznat, bude chovat slušně, s nějakou elementární úctou? Doopravdy je tak šílené čekat, že vás nebude uhánět jak divou zvěř kdejaký kašpárek, kterému odsouhlasíte žádost o přátelství na sociální síti, která už je stejně mrtvá jak ICQ?

xoxo,
Hella