Co se mi to pořád děje?

 Pořád se ptám sama sebe, co se to stalo. Jak je možné, že jsem třicet let dokázala nějak fungovat a najednou to nejde. Co se změnilo? Jak se to vlastně stalo? 

Křehká
Ať chci, nebo ne, od prvního zhroucení už jsem na čtvrté hospitalizaci za dva roky. Sama sebe se ptám, čím to je? Tohle téma jsem řešila třeba i s terapeutkou a došla jsem k závěru, že jsem jela na doraz a teď jsem se pořád ještě nevyhrabala nahoru. Možná jsem taky od toho prvního zhroucení křehčí, než jsem bývala. Já nikdy nebyla velká tvrďačka navenek, ale zato uvnitř jsem toho ustála dost. A najednou to nejde.

Páťa
Jsem si téměř jistá, že mě totálně zlomila Patrikova smrt. To byl asi největší zásah v mém dospělém životě. Jednak jsem to vůbec nečekala a jednak jsem se s tím pořád nedokázala nějak srovnat. Pokaždé, když mi začíná být na prd, mám chuť se rozeběhnout do Centiku za Páťou, kde pokecáme o životě, já mu povím, co mě trápí, on mi řekne, že to bude zas dobrý, trochu...dobře, dobře, nebudu lhát - pořádně se spolu zlískáme a další den bude zase o něco líp. 

Teď už to nefunguje. A nefunguje to ani s nikým jiným. Zkoušela jsem se opíjet s mnoha lidmi, ale Páťa měl pro mě asi zvláštní kouzlo, dokázal moje strašáky zahnat. Teď mě před nimi nedokáže uchránit nikdo. A já se s nimi poprat nedokážu. I když mám neskutečnou podporu v rodině a mezi přáteli, ale stejně...Páťa byl v mnoha ohledech výjimečný člověk. Pro mě rozhodně. 

Na dluh se žít nemá
Nicméně i tak jsem dlouho jela na záložní generátor. Brala jsem energii na dluh a teď ho splácím. Svými depresemi, hospitalizacemi, tím, že se znovu a znovu pokouším postavit a stát. Zatím se mi daří se postavit, stát pevně je podstatně složitější. 

Zas a znova
Teď se znovu pokouším vstát. S vědomím, že mám okolo sebe spoustu báječných lidí, kteří mě mají rádi, i když já sama to pořád moc neumím, stojí při mě a snaží se mi být oporou. Někdy to sama příliš nechápu, proč vlastně mě ti lidé mají rádi, proč při mně vůbec chtějí stát, když já sama sebe vidím jako někoho, kdo za nic moc nestojí. Natožpak abych si zasloužila vůbec jakoukoliv energii, kterou do mě ti lidé investují.

Jsem dojatá
Vážím si toho. Strašně moc. Jen to příliš nechápu. Mám pocit, že si to vůbec nezasloužím. Ale už právě kvůli nim, ať už je to moje báječná maminka a tatínek, nebo přátelé, to chci dokázat. Chci zase vstát a fungovat. Ne být na kolenou, popřípadě jako vozembouch věčně někde rozvalená na zemi. 

xoxo
Hella