Žiju svůj vysněný život

 Před rokem a půl, kdy mi byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, by mě ani v nejmenším nenapadlo, že jednou tohle řeknu, ale mám pocit, že právě teď, to, co žiju, je můj vysněný život. Je to boj, každodenní boj se sebou samou, ale víte co? Učím se žít sama se sebou a jsem šťastná, protože mě to baví!

Já byla jiná
Nikdy jsem nebyla holka ani slečna, která by snila o svatbě, dětech a takovém tom rodinném životě. Odmalička jsem snila o tom, že budu dělat něco, co po mně zůstane, něco, na co budou moji rodiče moct být pyšní. Když moji vrstevníci dělali první průšvihy, já seděla doma v knížkách, učila se a snila o tom, že půjdu na vysokou.

Dlouhá cesta...trnitá
Vysokou jsem absolvovala, prošla několika zaměstnáními a teď mám pocit, že jsem se opravdu našla. Pracuju v bance a pomáhám lidem s elektronickým bankovnictvím. Ale pravda, nechci tu zakotvit. Mám nějaké ambice a zase sním. Sním o tom, že se jednou vypracuju na školitelku. A budu předávat zkušenosti a zase pomáhat dalším, aby oni zase mohli pomáhat lidem, kteří to budou potřebovat. 

Média - má touha, můj sen
Taky jsem ale roky snila o práci v médiích. A najednou, po 16 letech blogování to přišlo. Najednou všechno dává smysl. Zkusila jsem totiž zase poslat rozhovor se zajímavou osobností do Hradeckých novin a stalo se to, v co jsem tolik doufala. Nejen že mi nabídli, že ten rozhovor otisknou, ale taky mi nabídli spolupráci. 

Pravda, nechtěla bych být žurnalista na plný úvazek, ale jako honorovaný koníček, to je, panečku, jiná! To je přesně to, v co jsem doufala. A teď se to děje!

Jsem šťastná
Nejen že žiju tak, jak mi to vyhovuje, ještě k tomu se mi pomalu plní moje velké sny a touhy. A to nejlepší na tom je, že se učím si sama sebe vážit a oceňovat se. Konečně si dokážu říct, že jsem něco dokázala. Že něco umím, že za něco stojím. Že mi to konečně vychází. 

Maluju na zakázku
Konečně zase dokážu malovat. Našla jsem si svůj styl a tvořím. A dokonce mám první zakázku. Kamarád mě oslovil, zda bych mu namalovala obraz. A já s radostí přijala a jsem dojatá, že někdo sám za mnou přišel s tím, že si chce na zeď pověsit můj obraz. 

Jste mým pohonem
Ale vděčím za to i Vám, kdo čtete moje články, dáváte mi zpětné vazby a vyjadřujete svou podporu. Díky Vám jsem s tím nesekla a pro Vás píšu. Pro Vás vymýšlím témata a oslovuju zajímavé lidi, o kterých Vám chci říct. A jen díky tomu se mi splnil ten můj malý velký sen. Chci tím říct, že Vám děkuju! Snad víte, že si vážím každé Vaší reakce, komentáře, sdílení. To Vy jste mým hnacím motorem, který mě motivuje pokračovat v tom, co mi jde. 

Snad má tam dole ze mě radost
Nemůžu v tuhle chvíli nevzpomenout na Páťu. Ten by měl radost. Vždycky říkával, že píšu skvěle a mám se tomu věnovat. A tak si jeho slova beru k srdci a píšu. A díky Vám mám pro koho psát. A slibuju, že i tu knížku už konečně dopíšu! 

Děkuju xoxo
Hella💙💛💙