"Pít, či nepít?" Toť otázka...

 Být alkoholik není zas až taková sranda. Vím o tom svoje. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem těžce podléhala alkoholu. A nebylo snadný se z toho vyhrabat. Momentálně bych měla těžce abstinovat, ale to neudělám. Já prostě nechci nepít. Nechci mít možnost dělat si, co chci. Nechci se vzdávat žádného kousku své svobody. I když je to jen alkohol. 

Jsem hlídaná
"Helenko, co alkohol?" ptá se mě při každé kontrole moje doktorka. A já hrdě můžu prohlásit, že to mám pod kontrolou. Nedokážu se totiž alkoholu vzdát úplně, ale zároveň se nechci vzdát tomu démonu alkoholu, a tak se hlídám. 

Jsem na sebe docela pyšná, protože i na svatbě své kamarádky, jsem se uhlídala, dala si pár skleniček, ale ke konci už jsem pila jen limču a za celou dobu jsem se nedostala do stavu, kdy by za mě jednal alkohol. Pořád jsem to byla já. I ve chvíli, kdy jsem šla na panáka - a to panáky už nepiju - s nevěstou, svou dlouholetou kamarádkou, a dokonce s jejím mužem, k němuž, jak dobře ví, mám své opodstatněné výhrady. 

Zvládám to
Ale nenechala jsem se strhnout alkoholem. Už proto, abych neměla tendence radit kamarádce, co má dělat, jak žít. Jen jsem požádala ženicha, ať je na ní hodný, jinak že ho zabiju...ale to ze mě šly spíš ty emoce, kdy strašně doufám, že jim to konečně vyjde a budou šťastni. Přála bych jim to. Moc. Z celého srdce. Ale to jsem odbočila...

Pravda, akcím, kde se obvykle dost pije se vyhýbám. Nebo se jich nemůžu zúčastnit, zřejmě dílem osudu. Nebo můj strážný anděl, který musí být servaný jak borůvčí, zkrátka nedopustí, abych uklouzla. Někdy to není snadný. Když všichni okolo pijí a já se najednou musím hlídat a nemůžu zařvat z plných plic, že "jdeme do plnejch", je to pro mě nová situace. Ale není mi v ní nepříjemně.

Vidím v tom benefity
Výhodou je, že nezažívám nepříjemné kocoviny, nemám noci s kýblem u postele, nepadám do hlubokých melancholií, kdy bych obtěžovala svoje okolí svými nářky. A taky si všechno pamatuju. Nedělám hlouposti, nenechávám se ovládat tím, co nejsem já, ale moje pozměněná osobnost. Nepodporuju neúměrným pitím ztrátu emoční stability, kterou se snažím těžce, hodně těžce nabývat.

Chci možnost volby
Ale vzdát se úplně nedokážu. Nicméně osahala jsem si to a už vím, kde jsou mé hranice. A dál, než k těm svým hranicím už nechodím. Zkrátka si místo piva či vína objednám nealko. Pravda, je to divný. Je to pro mě netypické. Bývala jsem holka, která je skoro nesmrtelná. Přepila jsem i některé chlapy. A najednou je ze mě skoro nepíča. Ale naštěstí jen skoro. 

Všeho s Mírou
I u pití alkoholu to chce najít správný střed. Nepít vůbec je nuda a co si budem, je to prostě pěknej voser. Ale být denně na šlupky, to je fakt síla. To se vážně nedá dlouhodobě zvládat. Ani fyzicky, ani psychicky, no a nakonec vlastně i finančně. Myslím ale, že se mi to vážně daří. Udržuju si svou falešnou svobodu, a zároveň šetřím svou kapsu, játra, mozek, pověst...

Konečně totiž nedělám blbosti. Nepodléhám. Jen si užívám s mírou. A o tom to je. Ne ode zdi ke zdi, jen k hranicím uprostřed a vědět, že můžu. To je to, co pro mě teď znamená alkohol. Dávám si ho na chuť, ne proto, abych se otupila, abych něco v sobě utopila. Ono to totiž stejně nefunguje. Žal a všechny stesky umí plavat a druhý den se pořádně ozývají. 

A tak jen tak "na zdraví", přátelé, jen na to...

xoxo
Hella