Arteterapie

Došla jsem k závěru, že na sobě chci pracovat ze všech sil. Pravidelně chodím na terapii k té nejskvělejší terapeutce, jakou mi mohla moje doktorka doporučit a trošku se děsím toho, že mi na podzim odejde na mateřskou a čeká mě velká změna. Snad i proto jsem se rozhodla, že se do práce na sobě pustím ještě dalším kanálem, a tak jsem si domluvila hodiny arteterapie. 

Další moje součást
K výtvarnému umění mám vztah už od dětství. A zpravidla maluju a kreslím hlavně tak nějak intuitivně, což byl pro mě problém třeba na střední, kde jsem celé čtyři roky měla klasické výtvarné vzdělání a vlastně se cítila tak trochu limitovaná jakýmisi pravidly a konvencemi. Až jsem nakonec skoro přestala malovat. V nemocnici jsem se k tomu ale vrátila, protože mě nikdo neomezoval tím, co by se mělo či nemělo. A dokonce jsem si našla tak trochu svůj vlastní styl vyjádření, ráda kombinuju techniky, ráda zkouším a objevuji nové, nacházím se v tom, co jsem dříve odmítala. 

Jiná forma terapie
Protože jsem se do malování opravdu opřela, rozhodla jsem se navštěvovat arteterapeutku, k níž jsem v nemocnici měla poměrně blízko. Vyhovoval mi její styl práce i to, že bere můj humor a odpovídá na něj stejnou mincí. 

Nadšení
Již po první hodině mě překvapilo, kolik jsem se toho o sobě dozvěděla. Není to o tom, že se někdo podívá na vaše práce a řekne vám, co si myslí a vy to odkývete. Jde o dialog. A tenhle mě hodně baví. Zároveň je to pro mne další způsob, jak sama sebe hledat a snad i najít. Porozumět sama sobě. Přijmout se. Skrze umění nalézt něco, za co se mohu ocenit.

Máme svá pravidla
Platí mezi námi domluva, že práce, které souvisí s arteterapií nebudu sdílet, ani je interpretovat, jelikož se jedná o dlouhodobý proces. To ale nic nemění na tom, že mě to neustále drží u jednoho z koníčků, který jsem znovuobjevila.

Učím se o sobě víc
Dokonce i ty obrázky a obrazy, na kterých nyní pracuji, se nyní snažím trochu analyzovat. Vidět v nich víc, než jen náhodné čmáranice, ale formu sebevyjádření a co to vlastně vyjadřuju. Pro někoho naivní umění, pro svou maminku jsem umělkyně, pro sebe věčný objevitel svého vlastního potenciálu. S další a další prací zjišťuji, nakolik si tříbím svůj vlastní styl, jak si vykresluji ruku, jak se učím pracovat s barvami, jak se učím číst ve vlastních obrazech jako v otevřených knihách.

Správná investice
Nebudu lhát - arteterapie není laciná záležitost. Ale já to považuju za jednu z nejlepších investic sama do sebe. Jestliže můžu měsíčně pár stovek prokouřit nebo propít, myslím, že můžu pár stovek investovat do práce na sobě a sebepoznání.

Zvažte to taky
Domnívám se, že to není terapie určená jen pro lidi, kteří mají diagnózu. Osobně bych to doporučila každému, kdo sám sebe trochu hledá a má v sobě nějakou kreativitu. Každý z nás měsíčně vyhazuje spousty peněz za věci, které vlastně nemají moc smysl, ale tohle smysl má. Pro mě určitě ano. A tak jsem ráda, že jsem do toho šla. Mimo jiné je to pro mne další důkaz toho, že se opravdu bez přetvářky sama před sebou učím mít sama sebe ráda. 

xoxo
Hella💜💚