Přátelé, kteří jsou fér

 

Onehdy jsem mamince vyprávěla o jedné ze svých kamarádek z Bambulárny. A moje maminka pronesla větu, o níž jsem měla ihned jasno, avšak přesto ve mně nepřestává rezonovat: „Víš, já nevím, jestli je pro tebe dobře být tolik v kontaktu s lidmi, kteří taky mají problémy…“

Je to dobře
Ihned jsem věděla, že to pro mě dobře je. A to hned z několika důvodů. Tím nejzásadnějším je však ale to, že před kamarády z Bambulárny si opravdu nemusím hrát na silnou a můžu být slabá, když jsem. Můžu brečet, křičet, nadávat jako střílet svoje sarkasmy s kadencí AK-40, nebo se smát na celé kolo.

Netvrdím, že mimo Bambulárnu žádné přátele nemám, to ne. Ale je pravda, že před nimi jsem byla natolik odhalená, že se neostýchám být sama sebou. A hlavně vím, co od nich čekat. Když jsem se totiž, byť jen nepatrně odkopala před někým zvenku, zpravidla jsem dost narazila. 

Rozumí mi a podporují mě
Moji kamarádi z Bambulárny jsou mimo jiné taky daleko chápavější a tolerantnější vůči mým stavům. Zvládají i situace, které jsou pro ty "normální" někdy jen těžko skousnutelné. Panické ataky totiž mohou být pro okolí, které neví, co s tím, hodně děsivé. Stejně tak kolísání nálad může být tak překotné, až věřím, že nemusí být vůbec snadné se v tom orientovat.

Berou mě ve všech polohách
Největší výhodu ale vnímám v tom, že pro ně nejsem rozptýlení, ale opravdu mě mají rádi. Berou mě naprosto takovou jaká jsem, a to ve všech mých polohách. Většinou dokonce podstatně líp, než já sama. To ale neznamená, že by mě bůhví jak šetřili. Naopak. Jsou vůči mě stejně upřímní a otevření, jako já vůči nim. A toho si cením.

Preferuju upřímnost
Ono je totiž dost snadný říkat lidem, co si myslíme, že chtějí slyšet, ale říct na tvrdo: "Jo, tohle jsi posrala, pouč se z toho," je podstatně těžší říct do očí, než by se mohlo na první pohled zdát. Už proto, že u hraničáře dost často nemusíte tušit, jak na takovou věc zareaguje. Faktem ale je, že já se považuju za člověka, který odjakživa vítal kritiku víc a přijímal ji snáz, než chválu, takže já jsem většinou i radši, když mě někdo kárá. Pokud to tedy náhodou není v něčem, čeho si u sebe sama cením nebo si říkám, že to je něco, co se mi vcelku daří, povedlo. 

Vážím si každého, kdo je fér
Určitě bych asi nechtěla mít kamarády jen mezi lidmi, kteří mají svých starostí nad hlavu, ale zároveň to ani zdaleka neznamená, že bych si necenila každého kontaktu s nimi. Stejně tak, jako si vážím těch, kteří jsou mi kamarády, aniž by mě za zády pomlouvali. 

Přeju vám všem ty nejlepší přátele,

Hell 💜💛💜