Na přelomu loňského a letošního roku jsem měnila práci. Po čtyřech letech jsem odcházela z velkého nadnárodního korporátu do velké banky a velkého kolektivu. Změna zaměstnání je vždy náročná, jak tvrdí erudovaní psychologové. Je to zkrátka životní změna. Změna je život a život je změna.
Konec jedné éry
Bylo zvláštní odejít z místa, které jsem měla ráda. Našla jsem tam řadu přátel, i v zahraničí. Pravda, už nějakou dobu jsem tam nebyla příliš spokojená a stresu tam bylo víc, než dokázala dlouhodobě zvládat. I přesto si říkám, že jsem to tam zvládla dost dlouho dobře, když si vezmu, že jsem tam zažila spoustu jiných, kteří nevydrželi třeba ani rok.
Čas od času si vzpomenu na svou bývalou práci. Bavila mě. A někdy mi ten adrenalin, když jsem rychle musela vytvořit fakturu, protože v polském závodě čekalo naložené auto a nerudný řidič už se viděl v Rusku nebo na Ukrajině, trochu schází.
Taky často myslím na svou bývalou šéfovou. Byla skvělá. Jasně, taky měla své dny. Někdy jsme se úplně neshodly, ale faktem je, že když bylo třeba, tak se za mě postavila. Často jsme si taky povídaly o úplně obyčejných věcech. Občas mi doporučila zajímavé video, rozhovor či autora. Byla šéfová, manažerka, ale nezapomínala na lidskost. Když mi nebylo dobře, byla oporou. Když jsem potřebovala rychle odjet za mamkou, protože byla vážně nemocná, posvětila mi odchod a následné dny se zajímala, jak se moje maminka cítí.
Troufám si říct, že se z nás za ty roky staly přítelkyně. Našly jsme totiž mnoho společných témat mimo práci, a tak, když ke mně dorazila na čaj, jsme si povídaly několik hodin a mně ten čas utekl sotva jako hodinka. Ačkoliv už nepracujeme ve stejné firmě, vídáme se dál. A to jsou věci, kterých si cením.
Friends will be friends, řekl by Freddie
Stejně tak jsem tam našla další kamarádky. M., T. a B. Stály při mně v dobách, kdy mi bylo nejhůř a i s nimi se i nadále vídáme. Nebo si alespoň napíšeme, abychom o sobě věděly. Stejně tak to mám s kamarády ze zahraničí. Především z Maďarska. Maďaři byli moji největší miláčci a mám v plánu za nimi i zajet, jakmile budu mít pár dní dovolené.
A to je to báječné! Ať se v té firmě dělo co se dělo, nikdy nepřestanu být osudu vděčná, že mě tam zavedl, protože získat tam takové lidi, kteří ve vašem životě zůstanou, je nevyčíslitelný bonus. Nechodím si do práce hledat kamarády. Ano, chovám se přátelsky, ale v práci mám kolegy. Z některých se ovšem ti kamarádi stanou a to je zkrátka prima.
Nová éra
Z nástupu do nového zaměstnání jsem měla obavy. V týmu 30 lidí (dnes už okolo 50) a já zase jako nováček. Začínat od nuly. Noví kolegové, nové informace, nové prostředí, nový šéf...
Brzy jsem ale zjistila, že můj šéf je třída! Je úplně jiný, než byla moje předchozí šéfová, ale je skvělý! Lidský, chápavý, ochotný, má smysl pro humor, dokáže se za své lidi postavit, podporuje je a motivuje. Většinu kolegů dosud neznám. Osobně vlastně jen 4, a to včetně našeho guru, tedy školícího velmistra.
Všichni jsou ale prima. Ostatní jsem neměla dosud šanci poznat, protože korona nás všechny zavedla domů na home office, tudíž jsem se za těch pár měsíců stihla seznámit jen s pár lidmi a to ještě přes telefon nebo skype. Jsou ale milí a ochotní, když potřebuji s něčím pomoci.
I nové prostředí se mi vlastně docela líbí a hlavně mám kancelář 10 minut od svého bydliště. V srpnu se navíc budeme stěhovat do úplně nové budovy, která je zvenčí moc krásná, a tak věřím, že i vnitřní prostory budou sympatické. I když to bude velká změna - tentokrát mi cesta do práce bude trvat asi 13 minut. 😂
A práce? Tak ta mě baví! A je v ní tak o 65% stresu méně. Hlavně mě baví ta změna, že vidím výsledek hned. Než se něco dotáhne do konce, netrvá to týdny až měsíce, ale jen pár minut. Navíc mám pocit, že jsem užitečná, že můžu pomoct reálnému člověku, že jsem v kontaktu s koncovým zákazníkem a častokrát hned dostanu zpětnou vazbu. To jsem asi potřebovala jako sůl.
Už abych mohla být zpátky
Pravda, momentálně jsem již dva měsíce doma (protože deprese a HPO mi dává zabrat), nicméně poslední týden se už začínám cítit podstatně lépe a co nevidět se chci vrátit mezi své kolegy a hlavně ke klientům, kteří potřebují naši pomoc. Nějak mi schází ten pocit, že dokážu někomu pomoct.
Ano, přechod do jiného zaměstnání je stres. Je to konec jedné éry a třeba začátek nové. A já tedy musím říct, že mně ten přechod neskutečně usnadnil můj šéf, náš guru i kolegové. A toho si nesmírně vážím. A proto se tolik těším zpátky. 💙
Tak brzy na viděnou! 💙💜💣
xoxo
Hella
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥