V patnácti jsme se všichni museli nějak rozhodnout, co chceme v životě dělat. Ne každý se trefil, ale měli jsme možnost zkusit ještě jiné možnosti pokračováním ve studiu na vysoké škole. Někdo se netrefil ani tentokrát. Nebo nás zkrátka životní cesta zavedla jiným směrem než tím, o jakém jsme snili, nebo s jakým jsme počítali.
K čemu to bylo?
Čas od času se mě někdo zeptá "A byla ti ta škola k něčemu?". A já se mnohdy musím zamyslet, zda ano, či ne. Ale když o tom tak přemýšlím, tak studium na střední i vysoké škole mě, a stejně tak každého, určitě nějak poznamenalo a přinejmenším se podílelo na tom, kým dneska jsem.
Mám-li ovšem být konkrétní, tak uvedu pár příkladů. Třeba v předchozím zaměstnání se mě na ročním zhodnocení ptala i moje šéfová, jestli nějak uplatňuji studium sociální antropologie v práci. A já byla a stále jsem přesvědčená, že přinejmenším ve vnímání komunikace jiných národností určitě ano.
Na lingvistické antropologii s panem Samkem, skvělým lingvistou, jsme se dotkli právě i tématu odlišného způsobu komunikace příslušníků různých národností. A tak, když jsem začala pracovat s Maďary, které jsem si neskutečně zamilovala a z některých se dokonce stali moji přátelé, nevnímala jsem jejich (pro nás Čechy) nadužívání vykřičníků nijak negativně. Zatímco my Češi s vykřičníky šetříme a používáme je spíše ve chvíli rozčilení či zdůraznění toho, že už něco opravdu hoří, tak Maďaři je mnohdy užívají místo tečky. Tudíž jsem zůstávala v klidu a nebyla nijak zvlášť rozhozená, že by kolega na druhé straně emailu/skypu byl rozzuřený, ale zkrátka jen přátelsky zdůrazňuje, že je pro něj daná záležitost důležitá.
Uznávám, že pokud jde o Rusy, tam mi ani sociální antropologie nepomohla, a tak jsem si vůči tomuto národu vypěstovala takovou averzi, že už nemůžu poslouchat ani Tatu, které jsem milovala.
Pravda, bývala bych uvítala na vysoké škole víc psychologie, která mě vždy zajímala, případně antropologické psychologie, ale sociální antropologie je koneckonců taková pavěda (myšleno v pozitivním slova smyslu), že i ta psychologie nakonec vlastně prostupovala veškeré podobory, tudíž se k nám zprostředkovaně dostala během přednášek i seminářů.
A jak už jsem uváděla, myslím si, že to studium nás nenechalo nepolíbené, ale nějak ovlivnilo způsob, jakým dnes přemýšlím.
V současném zaměstnání pro změnu dost často komunikuji s rozčilenými nebo zoufalými lidmi, nebo s lidmi v už dosti pokročilém věku, kteří ve světe moderních technologií občas dost tápou. A zde pro změnu uplatňuji to, co jsem se naučila na střední škole, kde nás připravovali především na práci s lidmi starými, mentálně nebo fyzicky postiženými či psychicky nemocnými. Obecně vzato nejsem příliš trpělivá, ale zjišťuji, že v komunikaci právě se staršími lidmi v sobě tu trpělivost dokážu najít, protože mám pochopení pro jejich situaci. A to je, myslím si, především díky vedení paní učitelky Chaloupkové, která často zdůrazňovala, jak je důležité dbát na důstojnost právě u starších lidí, být v jednání s nimi empatický. Snad i díky tomu svou práci dělám tak, jak ji dělám, a můj současný šéf je se mnou spokojený a moje hodnocení dosud nespadlo pod 90%.
Netrefila jsem se, přesto školu využívám
Uznávám, že já jsem zářný příklad člověka, který se nerozhodoval správně. Během studia střední školy (sociální obor) jsem si uvědomila, že nechci jít touto cestou, a tak jsem šla právě na sociální antropologii s přesvědčením, že mi toto studium otevře dveře k práci ve zpravodajství, protože sociální antropologové mají jiný náhled na různou problematiku, ale nestalo se.
Moje cesta vedla přes knihkupectví, neziskovku a nadnárodní stavební korporát až do banky, kde jsem aktuálně napůl ajťák. Už teď vím, že tady moje cesta nekončí. Pravdou ale je, že v současném zaměstnání je možnost se někam posouvat, což je dobrá motivace, kterou si beru za svou a snažím se proto pracovat na tom, abych měla šanci využít veškerý potenciál a třeba i ta léta studií.
Jak jste na tom vy? Uplatňujete to, co jste si s sebou odnesli ze školy v pracovní kariéře? Myslíte si, že jste si zvolili správnou školu? Kdybyste měli možnost volit znovu, co byste tentokrát udělali jinak? Dejte mi vědět do komentářů pod článkem, zajímá mě to!
Mějte prima den,
Hel.💜
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥