Je mi smutno a jsem rozzlobená

 Byla jsem se projít s Herbertem a musím říct, že jsem během naší krátké procházky nabyla pomýleného dojmu, že se vládní opatření zase změnilo a rozvolnilo. Tedy tolik lidí na ulici bez roušek jsem snad nepotkala ani před tím, než bylo vyřčeno, že je nutné nosit roušky i venku, na veřejném prostranství.

9 z 10!
Vážně jsem měla pocit, že mi unikla nějaká zásadní informace, a tak jsem se více zaměřila na počet lidí bez a s rouškou. Počítala jsem všechny kolemjdoucí vyjma dětí a dopočítala se k tomu, že 9 z 10 lidí nemělo roušku. Čili že 9 z 10 lidí totálně kašle na vládní nařízení, ale hlavně na ostatní, protože jim je úplně ukradené, jestli někoho potkávají nebo ne. Těch devět lidí totiž neprojevilo ani nejmenší snahu alespoň sáhnout po roušce a předstírat, že si ji chtějí nasadit, nebo si ji na těch pár vteřin, kdy mě míjeli a viděli, že já roušku mám, nasadit. Kdy už proboha těmhle anarchistickým sobců dojde, že roušku nemají nosit kvůli Babišovi nebo Hamáčkovi nebo komukoliv z vlády, ale primárně z ohleduplnosti a úcty ke zdraví druhých?! 

Nikdo nemiluje roušky!
Jsem opravdu znechucená a naštvaná! I kdybych se nakrásně nebála covidu, tak už mě to štve jen z principu, že já dodržuji, co se má, přestože mi to taky není nikterak komfortní. Jsem nositelkou dioptrických brýlí, bez nichž nevidím ani na metr, tudíž si neustále musím roušku posouvat a upravovat, abych si nezafuňovala brýle, a pak potkávám takovéhle zabedněnce, kteří se prostě rozhodnou a nic se jim neděje. 

Co zločin a trest...?
Nejsem záštiplný člověk, ale myslím si, že po každém prohřešku by měl přijít trest, a tak bych jim přála pokuty a správní řízení za nedodržování celostátního nařízení. A taky, aby viděli, jaká je situace například u nás v hradecké nemocnici! Jen kdyby někdo z těch mrtvých, nebo pacientů, kteří jsou v kritickém stavu a odkázaní na kyslík, byl někým z jejich blízkých. Domnívám se, že to by jednali úplně jinak. 

Strach o ty, na nichž mi nejvíc záleží
Nemyslete si. Nepatřím mezi ty, kteří se až hystericky obávají covidu a jsou přesvědčení, že i zcela zdravý člověk umře na covid, ale mám před tím virem obyčejný respekt, jaký by měl mít člověk z každé nemoci, zvlášť pokud se takhle rychle šíří, a nechci mu tedy jít naproti. Tudíž mně dost vadí, když mě pak na ulici 9 z 10 lidí může potencionálně ohrožovat. A snad ani ne tak mě, ale především moje blízké, které bych kvůli nim zase mohla nevědomky ohrozit já. Moji rodiče i můj přítel už jsou ve věku, kdy by pro ně nákaza covidem opravdu mohla být přinejmenším dost zásadní. Toho se bojím daleko víc, než sama o sebe. Copak tito lidé nemají nikoho, na kom jim záleží? Nikoho, o koho se bojí?

Hotový paradox
Nechápu, jak je možné, že na jaře, kdy nebylo tolik případů nemocných a mrtvých, se lidé semkli a ohleduplně fungovali, zatímco teď, kdy je situace daleko vážnější, se lidé chovají jakoby nic. Bezohledně a bez špetky respektu nebo úcty k sobě navzájem. Jsem, přiznám se, naprosto konsternovaná nesmyslností tohoto přístupu, na který už kdosi vymyslel trefný meme obrázek. Jen škoda, že není tak k smíchu, jako spíše k pláči. 

Prosím! Nebuďte lhostejní k obavám druhých a noste ty roušky!👆 Společně to zvládneme. 💪

Zůstaňte pozitivní mysli a negativní covidu,
Hella💚💜💖