V jednom ze svých příspěvků na sociálních sítích jsem mluvila o tom, jak je pro duševní zdraví důležité změnit prostředí a odjet na dovolenou. Za tím si pořád stojím. Ale současně s tím uznávám, že ten návrat do reality pak může být velmi náročný. A to i pro tzv. zdravé lidi...
Léto na cestách
Letos jsem dovolenkovala o sto šest, ale třeba u moře jsem byla naposledy s mumínkem, když jsem chodila na střední školu. V posledních letech jsem dovolenou trávila v Maďarsku se svou druhou rodinou. Návraty do Čech byly tedy smutné, protože jsem věděla, jak moc mi budou všichni scházet. Zároveň jsem se ale neskutečně těšila domů na svoje chlupaté děti - Herbíčka a Arnoštka. Nejspíš proto mě nikdy nenapadlo, jak ten návrat může být vlastně stresující.
Tento rok jsem se z Řecka těšila, protože se mi stýskalo po Peťovi. Po příletu na letišti jsem mu skočila do náruče tak, až se lidé okolo zastavovali a zírali - už chyběl jen potlesk jak v americkém romantickém slaďáku...
Po první společné dovolené s Peťou jsem se pro změnu těšila, až všechny naše zážitky ze Slovenska, Rumunska a Maďarska budu vyprávět našim blízkým. A protože ty přesuny z jednoho státu do dalšího byly poněkud náročné, byla příjemná vidina vlastní postele a možnost prospat a nedělat vůbec nic aspoň dva dny (což jsem dodržela).
Ovšem poslední dovolená - začátkem září v Trogiru - to bylo jiné kafe. Představte si opravdový odpočinek v klidné lokalitě, dny strávené u moře, kde neřvou děti a je tam minimum lidí, západy slunce s milovaným člověkem na pláži, ranní snídaně beze shonu...Čas je zkrátka velmi relativní a může plynout úplně jinak, když zahodíte všechny starosti všedních dnů a žijete pouze přítomností.
Prozření
Zprvu mi tedy příliš nedocházelo, nakolik je ten návrat pro mě těžký. I proto bylo nelehké zvědomit si, z čeho pramení chmury, které na mě jdou...Ovšem jakmile jsem otevřela diář a viděla, jak do něj stále jen něco připisuji, tak mi to doteklo. A hned je mnohem jednodušší si ten náhlý smutek vysvětlit a zpracovat.
Strategie Zzzz
Zahajuji strategii - zvědomit, zklidnit, zpracovat a zahodit. Jakmile cítím, že mě začíná přepadat úzkost z hektičnosti nadcházejících týdnů, zastavím se. Uvědomím si, že jde o velkou změnu oproti tomu nedávnému klidu, tudíž je ten nával emocí přirozený. Prodýchám si to. Následně si zcela pragmaticky zorganizuju veškeré úkoly dle priorit (díky bohu za zkušenost z ESC v Kingspanu, protože ta práce mi dala do života mnohem víc, než jsem si vůbec kdy myslela). No a úzkost je rázem ta tam.
Zprávy
Samozřejmě na mých současných negativních emocích se odráží i současná situace. Ze všech stran člověk slyší stupně povodňové aktivity, zprávy o tom, kdo už má zaplavený dům, kolik je obětí na životech, kolik (sorry not sorry) idiotů přidělává záchranným složkám práci, protože si jdou zaplavat do rozbouřených řek a pěstují povodňovou turistiku - tohle fakt nepochopím a strašně mě to vytáčí!
Můžeme být v klidu...ale jsme?
Vzhledem k tomu, že Hradec je na tom pořád ještě relativně velmi dobře, jde spíše o to, že je mi líto těch, kteří přichází o své domovy. A ještě více (jo, mám prostě radši zvířata, než lidi) mě vnitřně ničí, když vidím záběry zvířat, které nechali jejich majitelé někde uvázané a bez šance na přežití. Snadno se řekne: "To si to nesmíš tak brát." Hůř se to ovšem praktikuje, když jednou z vašich nejsilnějších stránek, schopností a snad vrozených vlastností jsou empatie a soucit.
Všichni jsme ohroženi...stresem!
V této době je tedy pro nás všechny víc než kdy jindy důležité nezapomínat pečovat o své duševní zdraví. Těm z vás, kteří prožíváte aktuální dění stejně jako moje maličkost (ti, kteří jsou v oblastech, kde dochází k evakuaci rozhodně nebudou mít čas, náladu ani energii na čtení nějakých blogů), bych určitě doporučila vyvarovat se nadměrnému sledování zpráv, nevypadávat ze svého standardního režimu - držet se svých aktivit a koníčků (je-li to možné), nezapomínejte na kvalitní spánek, komunikaci o svých potřebách i pocitech, neizolujte se. Stáhněte si do svého telefonu bezplatnou aplikaci NEPANIKAŘ, která může pomoci rozptýlit úzkosti a panické ataky. A v případě nutnosti zde naleznete kontakty na různé krizové linky, chat apod.
Řekněte si o pomoc!
V případě, že jste ve větším stresu, nezvládáte své úzkostné stavy sami, zaplavují vás pocity strachu, nejistoty, neváhejte se obrátit na linky psychické podpory v krizi např. 116 111 (Linka bezpečí), 116 123 (Linka první psychické pomoci), 284 016 110 (Centrum krizové intervence).
S láskou
Helli ❤
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥