Mgr.
Jan Hloušek, PhD. je ředitelem Občanského poradenského střediska
v centru Hradce Králové. Kdy a proč vlastně se pustil právě
touto cestou? S čím se nejčastěji potýká takový ředitel
neziskové organizace? A co dělá ve volném čase? O to vše a
mnohem víc se s námi podělil pedagog, ředitel a životní
optimista s lehce cynickým náhledem.
Jak
vzniklo vaše Občanské poradenské středisko?
OPSku jsme
zakládali 5. února 1999, ale trvalo téměř 7 měsíců, než ji
zapsali na krajském soudě. Občanská poradna jako taková se
otevírala v prosinci 2000. Nebyl jsem to sám, bylo nás víc, ale
musím zmínit svou největší životní oporu, svou manželku
Zuzku. Vycházeli jsme z modelu, který jsme viděli v Praze, a který
se sem přenášel z Velké Británie. Dnes už vím, že bylo velmi
optimistické myslet si, že to u nás bude fungovat stejně jako v
Anglii, protože každé socioekonomické prostředí s sebou nese
svá specifika – je jako rostlinka, která potřebuje určité
podmínky, aby mohla růst, jinak se z ní stane něco jiného, a to
se přesně stalo s poradenstvím, jaké jsme viděli v té Británii
a jaké funguje u nás. U nás patří mezi registrované
profesionální sociální služby, kdežto tam je to primárně o
dobrovolnících.
Působili
jste ale i na Bavlně, kde jste byli rozšíření mezi lidmi jako
bezplatní právníci…
To se tak možná traduje, ale my
se tak nenazýváme a nikdy jsme se tak nenazývali, protože ani
nemůžeme, byť já právní vzdělání mám, ale nejsme advokáti,
tím pádem nemůžeme poskytovat tu právní pomoc tak, jak ji vnímá
zákon o advokacii. To, co my poskytujeme, je odborné sociální
poradenství. Pro naše pracovníky je tedy podmínkou znalost
sociálního zabezpečení, občanskoprávní a pracovněprávní
záležitosti a dovednost pro práce s dluhy, protože děláme hodně
oddlužení. Aktuálně pomáháme s procesem oddlužení, který
není vůbec jednoduchý, asi 150 lidem ročně.
Oddlužení
je v posledních letech dost rozšířené, není tomu tak?
No,
pro mě už někdy od roku 2006, takže už takových patnáct let
bijeme do vrat, že je to velký problém, který se díky novelám
upravuje, ale stále se proměňuje, pracuje. Musím zmínit ministra
Pelikána, během jehož pontifikátu se některé věci pohnuly
směrem k lepšímu. Do té doby jsem to cítil, že je to spíš
nástroj, který méně pomáhá a víc škodí. Rozhodně z toho
tehdy profitovali exekutoři a advokáti, což už se nyní neděje.
Už naštěstí nefunguje to obrovské přeprodávání dluhů, díky
kterému se obchodovalo s chudobou.
Proč
jste vůbec zakládali Občanské poradenské středisko?
Asi
bych měl říct něco povznášejícího, ale realita je taková, že
takové nás se Zuzkou udělali. Jsme naivní, hloupí. Věříme
tomu, že člověk není ostrov sám pro sebe, ale žije také pro
druhé. Oba jsme se během studií v Praze nachomýtli
v neziskovém sektoru, kde jsme si přivydělávali na živobytí,
a propadli kouzlu určité „nadhodnoty“, které umí tento
prostor, kde tolik nejde o peníze, generovat. Můj kamarád
z Portugalska tomu říká „zóna zázraků“. Každý člověk
se zdravým rozumem by si ale vybral „zónu konformity“ a snažil
se plout s proudem.
Pro
koho je OPS určeno?
Když jsme s tím začínali, tak jsme
mysleli, že pro komunitu jako celek, dnes už víme, že ta komunita
tady úplně nefunguje. Nicméně jsme tu pro občany
Královéhradeckého kraje, pro lidi, co tu žijí a co se ocitli v
situaci, ve které si sami neumí pomoct, poradit. Naše další
projekty pak mají své specifické cílové skupiny, např.
dobrovolníky, osamělé lidi, dlouhodobě nezaměstnané aj.
Kolik
klientů denně navštíví vaší organizaci?
Pokud jde o
občanskou poradnu, tak přibližně 5–6 klientů denně.
Kde
máte další pobočky?
Kromě Hradce máme pobočky v
Jičíně a v Náchodě. Další kontaktní místa pak máme v
Kostelci nad Orlicí a v Dobrušce.
Kdy
jste zakládali komunitní kavárnu Clubcafé Pessoa?
Před
šesti lety. Využili jsme bývalé prostory uhelného sklepa, dnes
majitelem nádherně a vkusně zrenovované, kde se snažíme pořádat
různé kulturní akce, jako diskusní pořady, zájmové setkávání
(např. čtenářský klub), svépomocné skupiny, přednášky, Čaj
o šesté, různé kurzy a tak dále. Propagujeme portugalskou
kulturu, protože ji se Zuzkou milujeme, proto také kavárna nese
jméno Pessoa (to je příjmení známého portugalského básníka a
esejisty). Každoročně pořádáme minifestival Portugalské jaro,
kde představujeme právě portugalskou kulturu, probíhá koncert
fada a celá řada aktivit. Kavárna jako sama o sobě to příliš
nefunguje, i díky covidu, ale je to spíše prostor, kde se mohou
lidé setkávat. Nabízíme ho proto i pro soukromé oslavy, křty
knih, firemní školení, setkání spolužáků, pro různá hudební
session, tvůrčí dílny apod.
S
čím se ředitel neziskové organizace potýká nejčastěji?
S
lidmi, s časem a s penězi. Je to velký kouzelník a vytahuje
zázračná řešení všemožných průšvihů jako králíky
z klobouku. Občas si taky zažongluje s míčky, nebo
mrkne do křišťálové koule. Zuzka na to vymyslela rčení: Každý
den je jako tanec na hraně tarotové karty.
Působíte
i jako pedagog na Univerzitě Hradce Králové, co tam přednášíte?
De
facto studentům přibližuju, co dělám tady v OPS. Přednáším o
věcech, kterým rozumím. Mám předmět na finanční právo,
management neziskovek, dluhové poradenství a další podobné. Učil
jsem dlouhá léta fundraising, metody komunitního plánování,
neziskové právo obecně, právo sociálního zabezpečení.
Seznamuji studenty s typy sociálních služeb, vedl jsem praxe
a v posledních letech se zabývám také konceptem
socio-kulturní animace v sociální práci.
Vychováváte
si tam i studenty, které pak zaměstnáváte právě tady?
Ano.
Obvykle sice dlouho nevydrží, tak 2–3 roky, ale jsem vděčný i
za to. Ti, kteří chtěli odejít, odešli, ti, kteří chtěli
zůstat, zůstali, chodí s podněty, berou si úkoly, je to zkrátka
mladá krev. Práce s nimi je dynamická, ale klade také větší
nároky na intervizi a kontrolu.
Máte
tedy dost zájemců o práci?
To ne. Sociálních pracovníků
je dlouhodobě málo. Nejméně 5–7 let ta poptávka nebude
uspokojena. Tady se děje to, že pečovatelka se základním
vzděláním a dvě stě hodinovým kurzem bere měsíčně cca o 5
tisíc víc než vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník s
desetiletou praxí. Je tu totiž rozdíl ve financování sociálních
služeb provozovaných veřejnou správou a soukromými neziskovkami.
Jestli je to dobře nebo ne, to nechť si čtenáři rozhodnou sami,
ale možná je to důvod, proč těch odborně vzdělaných
sociálních pracovníků je právě nedostatek.
Je
Vám práce i koníčkem?
Dělám to 27 let a asi si už
neumím představit, že bych dělal někde jinde něco jiného.
Zkoušel jsem jiná působiště, ale nevyhovovalo mi to. Do určité
míry ano, je mi práce i koníčkem, ale mám i své vlastní
záliby.
Jaké
to jsou?
Jachting, i když letos to stálo kvůli počasí
celkem za starou bačkoru. Dříve jsem rád chodil na túry a taky
hrál na hoboj. Rád čtu dobré historické romány. A nesmím
zapomenout psaní. Říkám tomu „terapeutické“ psaní, protože
se pomocí humoru a příběhů vypíšu z mnoha absurdit, na
které jak v sociální sféře, tak i v té akademické
narážím.
Co
si od Vás můžeme přečíst?
V poslední době se hodně
zaměřuji na žánr, který jsme s kolegou pedagogem a výtvarníkem
vymysleli, je to re-pre (z anglického real prediction, reálná
předpověď), což reprezentují třeba sbírky povídek Odpor je
zbytečný nebo My jsme Vám to říkali a právě teď
vyšla i třetí sbírka, na které se podílí osmičlenný
česko-slovenský autorský kolektiv, a jmenuje se Už je to tady.
Kontakt
Občanská
poradna Hradec Králové
Československé armády 543, Hradec
Králové
Telefon: 734 734 818
email: ophk@ops.cz
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář! ♥